Dnes bych vám chtěl krátce představit své hodinky Poljot. Je to model vybavený chronografem a mám ho už od roku 1988, tedy čtvrt století. Za tu dobu jsem s nimi zažil hodně starostí, ale také hodně radosti. Pojďme se na ně podívat.

Pro potřeby armády (letectvo, dělostřelectvo, námořnictvo) a pro svůj kosmický program hledal Sovětský svaz v sedmdesátých letech 20. století odolné a spolehlivé náramkové hodinky s chronografem. Výsledkem jsou tyto hodinky, které se vyráběly cca od roku 1974 do konce osmdesátých let. Mohli jste je potkat na mnoha (vojenských) zápěstích, ale do volného prodeje se dostaly až v roce 1983 a nedlouho poté se začaly dovážet i do Československé republiky. Zde byly k prodeji v prodejně Čajka (Racek) se sovětským zbožím a pak i v prodejnách Klenoty. Jedním ze známějších majitelů je i jediný československý kosmonaut, major Vladimír Remek (současný velvyslanec ČR v Ruské federaci), který měl údajně chronograf Poljot na zápěstí i při svém letu do vesmíru v roce 1978.

Tyto konkrétní hodinky se ke mně dostaly, jak už jsem psal, v roce 1988. Už dost dlouho jsem po nich toužil, ale tak nějak na ně nezbývaly peníze. Nové tehdy stály okolo 1400 korun a to nebylo zrovna málo. Proto jsem je trochu záviděl jednomu známému, který je měl. Pak jsem si ale všiml, že nosí jiné hodinky a zeptal jsem se, proč už ne tyhle? Prý měly drobnou nehodu. A rychle jsme se domluvili, že mi je celkem lacino prodá. Jaké bylo ale moje překvapení, když se hodinky ke mně dostaly doslova rozpadlé a v opravdu zbědovaném stavu. Tou drobnou nehodou byl totiž dost vážný pád na lyžích. Hodinky pak ještě fungovaly, bohužel už ne s vodotěsností, na kterou byl jejich původní majitel zvyklý. A to byl skoro jejich konec. Po koupi jsem je dal na opravu k hodináři, pak znovu, znovu. Ano, dohromady to stálo víc než nové hodinky a i tak jejich pověstná spolehlivost byla fuč. Ale poslední velký servis před pár lety jim vdechl nový život.

Pouzdro těchto hodinek není vyrobeno, jak byste asi čekali, z nerezové oceli. Technologie opracování nerezové oceli je náročnější a v době jejich vzniku se na hodinková pouzdra využívala, ale ne v sovětském bloku. Obvykle zde byla hodinková pouzdra vyrobena z pochromované nebo pozlacené mosazi. Tvar má pouzdro oválný s krátkými nožkami s výrazným rýhováním horní strany. Rozměrově jsou to dnes spíš malé hodinky, ale v osmdesátých letech měly nezvykle velký průměr 39 milimetrů bez korunek, 45 mm s korunkami. Také „lug to lug“ jsem naměřil 45 mm, tloušťka hodinek je 14 mm. Vodotěsnost nebyla nijak závratná, na pouzdře není nikde uvedena, ale proslýchalo se, že hodinky jsou vlhku vzdorné, dnes bychom ji asi označili jako 3 ATM. Na pouzdře najdeme stopy nošení, původní chrom je na pár místech setřený a hlavně na spodní straně pouzdra najdeme stopy důlkové koroze.

Korunka i tlačítka jsou také mosazné a pochromované a i na nich nechal zub času nejednu stopu. I tak fungují spolehlivě. Korunka není nijak signována a není šroubovací do pouzdra. Na druhé straně pouzdra najdeme ještě jednu korunku, k její funkci se dostaneme později.

Plastové sklíčko má impozantní průměr, naměřil jsem celých 37 milimetrů. Za dobu nošení na něm přibývaly drobné šrámy a jestli máte pocit, že by si zasloužilo přeleštit, tak máte určitě pravdu.

Číselník se skládá z několika samostatných částí. Po obvodu je modré mezikruží, je to otočná vnitřní luneta s hodinovou škálou a luminiscenčním trojúhelníkem místo indexu „12“. Tuto lunetu je možné použít různým způsobem, třeba pro zobrazení času v druhé časové zóně nebo pro měření delších časových intervalů. Ovládá se korunkou na levé straně pouzdra, ta není nijak aretována, takže třeba při kontaktu s rukávem drobným pohybům nijak nezabráníte.

Číselník pokračuje hlavní plochou, ta je lakována matnou černou barvou, pod ní je velmi nenápadné sunburst broušení. Po obvodu je telemetrická škála, dříve prý nepostradatelná třeba pro dělostřelce pro měření vzdáleností. Hodinové indexy jsou vyznačeny (jen) devíti plastickými hranoly se zkosenou horní stranou a ploškou s luminiscencí, ale k té se ještě dostaneme. Dva subčíselníky jsou ponechány v barvě kovu (mosaz) a oba nesou soustřednou guilloché s černě vytištěnými škálami. Ve spodku číselníku je umístěna bíle orámovaná datová apertura. Datový kotouč je bílý s černým tiskem. Zapomeňte na zrychlené překlápění při seřizování data, to kalibr neumožňuje, pokud chcete přetočit datum, je lepší to provádět pohybem ruček o celých 24 hodin.

Z nápisů najdeme jen bíle vytištěné označení značky „Poljot“ (latinkou) a „23 jewels“. I z toho je poznat, že se nejedná o původní sovětský vojenský model, ale o komerční hodinky určené k vývozu.

Dělalo se několik barevných variant číselníků těchto hodinek – tento tmavý, světlý bílý a pak dvoubarevná varianta, hodinky s ní byly značeny azbukou „OKEAH“ – tedy moře. Další označení bylo „Šturmanskije“ (Navigátorské), tuto variantu jsem viděl i se šedivým číselníkem.

Na číselníku napočítáte pět ruček. Hodinová a minutová jsou ocelové, ploché a leštěné. Mají luminiscenční zelenou výplň. Luminiscence byla spíš symbolická a svítila jen několik minut už v době, kdy byly hodinky skoro nové – a to jí vydrželo až do dnešní doby. Sekundová ručka chronografu je nalakována červeně, tvarem mi připomíná snad nějaký pomník Gagarinovi. Ručky v subčíselnících mají různou funkci a také různý tvar, minutový sčítač je rovněž červený a jednoduchá černá sekundová ručka vlastně jen indikuje, že hodinky jsou v provozu. Čitelnost číselníku a ruček je horší, než by se zdálo, hlavně pozice ruček na subčíselnících je často velmi nezřetelná.

Srdcem těchto hodinek je mechanický kalibr s ručním nátahem s označením 3133 (nebo také P3133). U vzniku kalibru stála švýcarská společnost Venus, ta sice zanikla v roce 1966, ale její produkci převzala společnost Valjoux, obě značky byly součástí společnosti Ébauches S.A. V roce 1974 Sovětský svaz koupil licenci na výrobu kalibru Valjoux 7734 (ten můžete potkat třeba v hodinkách Breitling té doby). Spolu s licencí byla zakoupena i linka na výrobu těchto kalibrů a také zaškolení sovětských hodinářů. Pro potřeby vojenského využití byl původní kalibr Valjoux upravován a výsledkem je tedy kalibr 3133. Je to spolehlivý a odolný strojek s velkou rezervou nátahu. Ta je oficiálně jen 42 hodin a 37 hodin se spuštěným chronografem, v praxi ale hodinky vydrží v chodu více než 48 hodin. Frekvence setrvačky je 3 Hz (21600 A/h), počet ložiskových kamenů 23. Průměr tohoto kalibru je 31 mm, výška 7,35 mm. Sami můžete vidět, že kalibr není nijak zdobený, vše je podřízeno výrobním možnostem sovětského průmyslu a ekonomice provedení. Kromě zobrazení času a funkce chronografu umí také zobrazit datum.

Ploché ocelové dýnko na sobě nemá žádné nápisy a je soustředně jemně broušené. Je vlastně dvoudílné, hlavní částí je ploché dýnko, kruh, který dýnko upevňuje do pouzdra, je poměrně tenký, také ocelový.

Tyto hodinky se ke mně dostaly bez pásku, já je nosil na různých kožených nebo gumových páscích, rozteč nožek je standardních 18 mm. Před pár lety se mi k nim podařilo sehnat téměř nenošený původní kovový náramek. Je ze skládaného nerezového plíšku a to včetně signované spony a mně se k těmto hodinkám moc líbí. Šířku u pouzdra má 22 milimetrů, ke sponě se zužuje na 16 mm a tloušťku má pouhé 2 milimetry. Váha hodinek i s tímto tahem je 103,5 gramu.

Ne, tyto hodinky už nenosím denně, jen si občas připomenu jejich krásné tikání a natáhnu je. A ještě výjimečněji si je vezmu do „běžného provozu“ na zápěstí. To ale neznamená, že by denní nošení nezvládly nebo že by nebyly dost přesné. Po posledním velkém servisu, který jim dělal mistr hodinář pan Brož, jdou zase velmi přesně a spolehlivě. Pokud byste po podobných hodinkách zatoužili, věřím, že se vám podaří je sehnat v ceně okolo 3000 CZK, náhradní díly jsou ještě také vcelku dostupné. A věřím, že i vám udělají spoustu radosti.

Autor textu i fotografií: 🙂 kibi a wikipedia.

Doporučuji vám navštívit také stránku www.netgrafik.ch.

Album všech fotografií.

Jestli se vám hodinky líbily, nezapomeňte nám dát, prosím, svoje „like“ pro facebookovou stránku. Je to pro nás velmi cenná zpětná vazba, děkujeme.