Pamatujete si ještě na svoje první hodinky? Hodinky mne zajímají už asi tak 33 let, to je zhruba doba, kdy jsem začal hledat pro sebe „ty pravé“. V tom výčtu byly designové hodinky Scorpion (prý švédské), pár digitálek, i když Montana se sedmi melodiemi jsem nikdy neměl. Spočítal jsem to celkem asi na 14 kusů – tedy v dobách, kdy jsem se hodinkami nezabýval systematicky. Moje „nová éra“ trvá asi tak čtyři roky a vlastním nebo vlastnil jsem teď desítky hodinek, pokud by vás zajímal aktuální přehled, najdete ho zde.

Ale první hodinky jsou první hodinky a já se na ně velmi dobře pamatuji! Na konci mé první třídy základní školy jsem jako odměnu za vysvědčení dostal hodinky – primky. Sám jsem si je vybíral v malém hodinářství (nebo spíš prodejně všeho možného) v malé vesnici na jihu Čech. Tehdy tam na výběr nic moc nebylo, státem organizované hospodářství moc možností neskýtalo. A tak jsem se na konci června 1971 stal hrdým majitelem těchto hodinek, mimochodem na tom vysvědčení byly samé jedničky!

Mosazné pouzdro je pozlacené, rozměrově je miniaturní, průměr bez korunky je jen 32 milimetrů, s korunkou 34 mm. Jak často opakuje Táda, tohle bývaly běžné rozměry hodinek i pro dospělá mužská zápěstí, uteklo pár desetiletí a výrobci už atakují rozměry někdy až nesmyslné, průměr 50 mm není u hodinek zas takovou výjimkou. Pouzdro je silné 11,3 mm, rozměr „lug to lug“ je 40 milimetrů. Vodotěsnost u tohoto typu pouzdra nehledejte, výrobce ji neudává. A vzpomínám, že jsem si hodinky jednou zapomněl sundat z ruky při nějakých vodních radovánkách a z vody jsem se vynořil s akváriem na zápěstí. Můj táta tehdy hodinky otevřel, vylil, nechal vyschnout a hodinky fungovaly dál… Asi k té době se datuje moje obliba hodinek s vysokou odolností a vodotěsností? Je to možné. A jak vypadají hodinky o průměru pouzdra 32 milimetrů na mém zápěstí dnes, vidíte na fotografii nahoře.

Korunka samozřejmě není šroubovací a pozlacení má už skoro setřené. Mechanický strojek s ručním nátahem se s ní ale natahuje a seřizuje stále dobře.

Na hodinkách je konvexní plastové sklíčko o průměru 29,7 mm. Pamatuji si, jak mne štvaly škrábance, které se na něm nasbíraly, bohužel jsem tehdy nevěděl o možnosti si ho svépomocí vyleštit. Ale pravdou zůstává, že má klukovská dobrodružství sklíčko vydrželo bez rozbití, jakkoli nepravděpodobné se mi to dnes zdá.

Číselník je bílý, spíše asi byl bílý, nedostatečná vodotěsnost a roky se na něm nesmazatelně zapsaly. Plastické hodinové číselné indexy jsou rovněž pozlacené. Vidět můžeme ještě subčíselník vteřinové ručky na pozici „6“ s jemným soustředným vzorem guilloché a černě vytištěnou minutovou škálu, tradiční „bochánkové“ logo značky, připomenutí, že ve strojku je 15 ložiskových kamenů a zemi výroby, tehdy Czechoslovakia. Ještě si vzpomínám, jak mi občas ve škole chyběla datumovka.

Ručky jsou kovové, zahrocené a pozlacené, hodinová a minutová mají uprostřed prolis. Je až s podivem, jak dobře ručky ty roky přežily.

Že jsem zatím nenapsal žádné jméno hodinek? Ony ani žádné jméno neměly, jsou jedním z desítek „bezejmenných“ modelů, možná by se dalo najít nanejvýš jejich číselné označení. Jediné určení, které mne napadá, je podle použitého kalibru. V hodinkách je in-house mechanický strojek – kalibr 50. Už výše jsem zmiňoval, že má „15 rubínů“, je ručně natahovaný – jestli se dobře pamatuju, tak rezerva nátahu byla asi 36 hodin a když jsem hodinky ráno zapomněl natáhnout, což se mi občas stávalo, tak se večer ručky zastavily. Pokud vás zajímají detaily tohoto kalibru, najdete je v tomto přehledu pana Stanislava Junga.

Dýnko je pouze naklapávací, těsnění a vodotěsnost žádné. Materiálem si nejsem jistý, možná to je nerezová ocel? Anebo bylo chromované? Už nevím. Najdeme na něm pouze číslice, nějaké tovární značení. Logo značky, popis pouzdra, nic takového nehledejte.

Na hodinkách byl koženkový řemen nevalné kvality a krátké trvanlivosti. Interval výměny byl kratší, než jeden rok. Teď je na hodinkách ručně šitý řemen od mistra Šímy, jehož cena je asi několikrát větší než cena hodinek. Ale sluší jim, ne? I s řemínkem hodinky váží pouhých 37 gramů.

Je na čase přiznat, že to nejsou moje hodinky a už vůbec ne ty moje z roku 1975. Tyhle mi dal na vyfotografování kamarád papi. Ale ty moje byly uplně stejné! Tak moc děkuju za připomenutí, moc mne to potěšilo! Na fotografii můžete vidět srovnání velikostí s hodinkami, které jsem si v současné době oblíbil nejvíc – Seiko SBBN017 „Tuna Can“. Ano, časy se mění.

A mění se i jinak. Hodinky už neslouží obvykle lidem 40 a více let a už vůbec ne hodinky českých výrobců. Značku PRIM v současné době využívají dvě firmy – hodinky MPM Quality jsou vyráběné v Číně a pochybuji o tom, že by vám vydržely 40 let. A hodinky od firmy Elton Hodinářská? Ty zase už nestojí dvě stě korun jako kdysi, dokonce i když přepočtu hodnotu peněz dnes, tak mi to stále nevychází a pochybuji, že byste za vysvědčení dítěti koupili hodinky za 50 a víc tisíc CZK. A jaké hodinky vlastně mají dnes vaše děti? Nebo už nosí pouze mobilní telefon?

Autor textu i fotografií: 🙂 kibi

Album všech fotografií.