I když se kolem hodinek nepohybuji moc dlouho, jsem zvědavá, a když jsme se letos v létě vypravili na návštěvu k přátelům do Švýcarska, neodolala jsem a domluvila jsem se s rodinou, že se aspoň do jednoho hodinářského města podíváme. Po nějakém tom telefonování a pátrání na internetu padla volba na městečko Saint-Imier ve francouzsky mluvící části kantonu Bern, ve kterém už od roku 1832 sídlí hodinářská firma Longines.

Firmu Longines z našich stránek už samozřejmě znáte. Protože jsme ji ale ještě podrobně nepředstavovali, využiju této příležitosti pro bližší seznámení.

Roku 1832 začal v Saint-Imieru vyrábět kapesní hodinky pan Auguste Agassiz a jeho dva přátelé. Na rozdíl od mnoha jiných firem je jméno Longines (čti: l-žé) o něco pozdější, firmě ho dal až synovec zakladatele, pan Ernest Francillon roku 1867, kdy pro vybudování nového objektu zakoupil pozemky kousek od obce Saint-Imier, zvané Na dlouhých loukách (v místním nářečí Es Longines). Původně byla (podobně jako většina ostatních společností) jen nákupčím hodinek od jednotlivých hodinářů, kteří pro ni pracovali ve svých malých dílnách, ale po roce 1876 se z ní stala první manufaktura, která opravdu vyráběla hodinky průmyslovou metodou. Znamenalo to mimo jiné, že hodinky byly všechny stejné, zjednodušilo to opravy, protože součástky se již vyráběly jednotně. Od roku 1880 je patentovaný název Longines, od roku 1889 pak i logo firmy – okřídlené přesýpací hodiny – mimochodem je to nejstarší chráněná hodinářská značka na světě.

busta Ernesta Francillona ve vestibulu firmy

Hodinky Longines sice necestovaly na Měsíc, ale byly jimi vybaveny třeba polární expedice (už roku 1899), 1878 byly zkonstruovány první stopky pro měření sportovních výkonů, první náramkové hodinky vyrobili už v roce 1916. Roku 1927 začala spolupráce se slavným pilotem Charlesem A. Lindbergem, který pro Longines navrhl pilotní navigační hodinky s otočnou lunetou. Ty se jako vzpomínka vyrábějí ve stejném provedení dodnes.

I v dalších letech pracují v Longines na technických vylepšeních svých hodinek, od roku 1945 mají např. v sériové výrobě kalibr s automatickým nátahem, od roku 1947 chronograf. V roce 1954 vyvíjí značka pro sportovní přenosy elektronické hodiny spojené s fotoaparátem, které umožňují snímkování po 1/100 vteřiny. Od roku 1963 vyvíjí elektromechanické hodinky, zprvu pro použití v observatořích, od roku 1969 i v sériové výrobě, z roku 1972 jsou první hodinky s LCD displejem. Roku 1979 představují quartzové hodinky o tloušťce pouhých 1,98 mm. Zároveň se věnují i zdokonalování mechanických kalibrů nebo speciálních přístrojů pro sport. Od roku 1983 je firma členem Société Suisse de Microélectronique et d’Horlogerie (SMH), nyní tedy SWATCH Group.

Muzeum firmy je součástí výrobních budov, které stojí pořád na stejném místě jako první továrna. Přesto, že jsme přišli neobjednáni, nebyl s tím žádný problém. Než jsme se stihli rozkoukat a pokochat vystavenými modely ze současné produkce, ujala se nás paní průvodkyně a PR oddělením nás odvedla do muzea.

Muzeum vzniklo v roce 2012 k 145. výročí založení firmy. Ukazuje historii firmy od prvopočátků, různé zajímavosti, nechybí modely, videa a podobně. Některé bych vám ráda ukázala.

Archiv značky: každé vyrobené hodinky, už od prvopočátků, mají na sobě gravírované výrobní unikátní číslo, které se zapisuje do knihy, spolu s informacemi, kdo je vyrobil, jaké jsou série, jaký je v nich kalibr a komu byly prodány. Je tak možné dohledat kterýkoliv kus hodinek, které kdy byly vyrobeny a zároveň potvrdit pravost jakéhokoliv kusu.

Longines dodávají měřicí přístroje pro alpské lyžování, jezdecký sport či třeba tenis. Vyvíjí speciální mechanické, elektronické či optické vychytávky pro přesné měření či dokumentaci sportovních výkonů.

Najdeme zde samozřejmě mnoho exponátů historických i současných modelů hodinek.

Ve vitríně nás také čekalo jedno překvapení, které se týká naší vlasti: Longines vyrobila v roce 1920 hodinky pro tehdejší letectvo ČR, u nás známé jako „Majetek vojenské správy“.

Průvodkyně mluví samozřejmě francouzsky, německy a anglicky. Velmi milé ovšem bylo zjištění, že druhá průvodkyně prochází z Čech a je proto možná i prohlídka muzea i v českém jazyce. Pokud se někdy dostanete do Jurského pohoří a budete mít čas a chuť, rozhodně se do muzea firmy Longines vypravte, stojí to za to. Možná je ale i virtuální prohlídka muzea na jejich webových stránkách.

A ještě doušku: Longines ve svých hodinkách používají kalibry svoje, ale také upravené kalibry ETA/Valjoux. Když jsme se vraceli zpět do Basileje, špatně jsme odbočili a před námi se objevila tato budova:

Autor textu i fotografií: limi

Informace o značce z webu Longines.

Jestli se vám text líbil, dejte nám, prosím, svoje „like“ pro facebookovou stránku. Je to pro nás cenná zpětná vazba, děkujeme!