Těžko hledat hodinky, které si vytvořily větší kult než Omega Speedmaster Professional alias „Moonwatch“. Z jejich přezdívky lze jasně vyvodit, čím si tento kultovní status vysloužily – podívaly se totiž až na Měsíc. To jim zajistilo slávu a zákazníky na dlouhé desítky let a ani po více než padesáti letech od představení prvního modelu to nevypadá na to, že by Speedmaster Professional měly opustit portfolio značky Omega.

Historie:

V článku se skutečně nebudu příliš zabývat historií, ale v tomto případě je tato historie tak důležitá, že ji není možno vypustit. Poprvé se model Speedmaster, ještě bez přídomku Professional, objevil v roce 1957, poté následovala menší evoluce. Přelomovým se stal rok 1962. V tomto roce začala NASA hledat náramkové hodinky, které by se staly standardní výbavou při letech do vesmíru. Nakoupili proto v jednom klenotnictví v Houstonu různé komerční modely a započalo testování. Testována byla odolnost proti extrémním teplotám, tlaku, podtlaku, vibracím a podobně. Podrobný soupis testu najdete na anglické verzi wikipedie. Já se o těchto testech zmiňoval v souvislosti s hodinkami Bulova Accutron Astronaut ve svém článku „Bulova Accutron Astronaut a dobývání vesmíru.“

Historie tomu tak chtěla, že Omega Speedmaster Professional z těchto testů povstaly vítězně a od poloviny šedesátých let se staly neodmyslitelnou součástí výbavy (nejenom) amerických astronautů. O změnách mezi jednotlivými verzemi, tak jak šly roky, existuje mnoho velmi obsáhlých článků, které není problém vyhledat. Já se budu historii těchto hodinek věnovat až v jiném článku.

Technické údaje:

Pouzdro hodinek je vyrobeno z nerezové oceli a má průměr 42 mm. Výška hodinek je 14 mm, což je do značné míry dáno vypouklým sklíčkem z hesalitu (plast). Na trhu je i verze se sklíčkem safírovým. Dýnko hodinek je šroubovací a bez průhledu (je možno zakoupit verzi s průhledem na strojek). Na dýnku nalezneme pěkně zpracované logo řady Speedmaster – mořského koníka a nápisy: „ The first watch worn on the moon“ a „Flight-qualified by NASA for all manned space missions“. Oba tyto nápisy se váží k bohaté historii tohoto modelu.

Strojek hodinek nese označení cal. 1861, jedná se o chronograf s manuálním nátahem. Funkcemi jsou zobrazení času pomocí hodinové, minutové, malé sekundové ručky na pozici 9 a chronograf s minutovým a hodinový sčítačem. Lunetu hodinek tvoří hliníková vložka s tachymetrickou stupnicí, která slouží pro měření rychlosti. Rezerva chodu je slušných 48 hodin, ale jelikož se nejedná o dnes rozšířené „automaty“, tak člověk prostě nesmí zapomínat na pravidelné natahování hodinek. Strojek pracuje s frekvencí 21.600 kyvů za hodinu a má 18 ložiskových kamenů. Nízký počet ložiskových kamenů může budit údiv v době, kdy věhlasné firmy produkují 30 a více kamenové stroje. Dlouhá historie tohoto modelu a vývoj strojku dokazují, že je tato konstrukce plně vyhovující a není důvod ji měnit.

Vodotěsnosti udávaná výrobcem pro model 3570.50 je 50 m. Některé zdroje (donedávna i oficiální stránky výrobce) uvádějí vodotěsnost pouhých 30 m, ale nedávný dotaz přímo výrobci potvrdil, že vodotěsnost je 50 m a hodinky by měly vydržet i plavání. Nevím, kolik uživatelů těchto hodinek je nosí i při vodních radovánkách, kdesi jsem dokonce viděl fotky ponořených Speedmasterů Professional, ale já osobně bych je záměrně působení vody nejspíš nevystavoval. Právě směr k „nízká“ odolnost proti vodě je tomuto modelu často vytýkán.

Moje dojmy z hodinek:

Klasické „Moonwatche“ (pevné dýnko a plastikové sklíčko), byly velmi dlouho na seznamu mých vysněných hodinek. Proto mě velice potěšilo, když jsem je dostal darem k Vánocům. Musím se přiznat, že od té doby jsem je prakticky nesundal z ruky a nejspíš ještě dlouho nesundám, dost možná se mnou i zestárnou.

Pravidelní čtenáři mých recenzí asi již postřehli, že se celkem negativně stavím vůči současné módě velkých hodinek. Ideální velikost hodinek pro denní nošení a sport považuji cokoliv mezi 36 a 40 mm. Proto může být překvapivé, že jsem si pořídil a pravidelně teď nosím 42 mm velké hodinky. Toto je do značné míry dáno tvarem hodinek. Pouzdro je lehce asymetrické a tvoří nenápadnou ochranu korunky a tlačítek chronografu. Právě ke korunce bych směřoval asi jedinou svou výtku – je až trochu moc zapuštěná a natahování hodinek vyžaduje trošku šikovnosti a zvyku.

Mnozí majitelé vybavují své Speedmastery, někdy i zpětně, dýnkem se safírovým průhledem, aby mohli sledovat práci strojku a mechanismus chronografu. Mě tato možnost nikdy nepřitahovala, jednak vím, jak chronograf funguje a také cal. 1861 nepatří do stejné ligy jako strojky například od A. Lange und Söhne nebo Patek Philippe. Tím nechci říct, že by strojek byl špatně zpracován, to ne, ale estetické hledisko bylo při jeho výrobě jaksi na vedlejší koleji, hlavní byla funkce. Já naopak oceňuji hezky zpracované dýnko s pěkným logem mořského koníka, přijde mi zajímavější než průhled na poměrně standardní strojek.

Číselník se nese v duchu „forma následuje funkci“. V tomto případě to vedlo ke vzniku jednoho z nejkrásnějších a nejnadčasovějších číselníků na trhu. Bílé (hodinové lehce nazelenalé) indexy na černém podkladu zaručují nekompromisní čitelnost za všech podmínek. Index na pozici 12 je ve své spodní části navíc zvýrazněn dvěma tečkami, aby bylo i po tmě poznat, kde se nachází pozice 12. Bílé jsou i ručky, které jsou, stejně jako hodinové indexy, opatřeny luminiscenční barvou – tedy hodinová a minutová ručka (a trochu nelogicky i velká sekundovka chronografu). Malá sekundová ručka a ručky sčítačů chronografu jsou bez luminiscence. Ručky mají velice jednoduchý hůlkovitý tvar, aby co nejméně překážely odečítání času chronografu. Jejich vysoký kontrast vůči černému číselníku však zajišťuje výbornou čitelnost za všech podmínek.

K luminiscenci nemám nejmenších výhrad – hodinky jsou velmi dobře čitelné i po tmě.

Rozložení sčítačů 3, 6, 9 já osobně považuji za esteticky lepší řešení než 6, 9, 12 používané u chronografů se strojky ETA/Valjoux 7750 a jiných. Na pozici 3 nalezneme minutový sčítač, který je cejchován na 30 minut (za hodinu ho tedy ručka oběhne 2x), na pozici 6 je hodinový sčítač, který končí hodnotou 12. Na pozici 9 je pak malá sekundová ručka, která spíše slouží jen jako indikátor chodu hodinek. Číselník je dále rozdělen i na jemné sekundové/minutové indexy a dále i na drobné indexy pro zlomky sekund. Pro mé potřeby většinou vždy stačilo rozdělení na sekundy, ale je to hezký detail.

Kolem číselníku je tachymetrická stupnice, která je pro mnohé uživatele hodinek spíše estetickou než praktickou záležitostí. Takže jak to funguje? Vlastně úplně jednoduše. Pomocí tachymetrické stupnice měříme průměrnou rychlost na jednom kilometru (některé tachymetry mají stupnice kalibrované například na 200 nebo 400 m), měření provádíme tak, že na začátku měřené trasy zapneme stopky a poté, co urazíme 1 km, stopky zastavíme a odečteme výslednou rychlost. Tachymetr je v tomto případě uzpůsoben pro měření rychlostí od 60 km/h do 500 km/h, zbytek si musíte spočítat z hlavy. Kdy to v praxi využijete? Můžete si například podle kilometrovníků u trati změřit, jak rychle jeden vlak nebo když se vám rozbije tachometr v autě… Ruku na srdce – neznám nikoho, kdo by tachymetr používal. Já sám si jen občas pro radost (v ČR spíše pro zlost) změřím, jak rychle jede můj zpožděný vlak.

Celkově vzato neexistuje v zásadě nic, co by mi na Omega Speedmaster Professional vadilo. Kdyby něco takového bylo, rozhodně bych je neměl jako své hodinky na denní nošení. Snad jen, jestli vyrazím na dovolenou k moři, tak je asi nechám radši doma a vezmu si s sebou nějaké designované koupací hodinky, ale kdo ví – třeba překonám strach a budu věřit výrobci, hodinky mám v záruce a můžu zkusit, jak vydrží nějaký kontakt s vodou.

Závěr:

Původně jsem chtěl napsat jen „Omega Speedmaster Professional“, tím by mělo být řečeno vše, ale radši to ještě rozepíšu. Jedná se o hodinky, které se za více než 50 let své existence změnily jen velmi málo, ano, existují různé verze, ale klasické Speedmaster Professional jsou jen jedny a jsou stále oblíbené. Proč se mi líbí? Je to nadčasová klasika, vypadají dnes stejně dobře, jako vypadaly před 30 lety a stejně dobře budou vypadat i za dalších 30 let.

Navíc, kdo z vás nechtěl být astronautem?

Autor textu: Tadeáš Táda Plachý

Autor fotografií: 🙂 kibi

Album všech fotografií.