Zamyšlení nad homage hodinkami jste už mohli přečíst, předpokládám, že už na tento typ hodinek máte svůj vlastní názor. Svůj osobní vám napíšu na konci tohoto článku.

V dnešní recenzi bych se chtěla věnovat homage hodinkám Marina Militare, o takřka identických už jste si zde mohli přečíst v recenzi od kibiho. Ale rozdíly tu jsou, ve vzhledu a použitém kalibru. Pojďme si je přiblížit.

Originální hodinky Officine Panerai 6152 se vyráběly od roku 1940 do roku 1950 pro italské námořnictvo. Tento model měl další dva dílčí modely: 6152 a 6152/1. O druhém psal kibi, tato recenze bude o modelu 6152. Pouzdro z nerezové leštěné oceli měří v průměru bez korunky 47 mm, 46 mm s korunkou, rozměr lug-to-lug je 58 mm. Na výšku je to úctyhodných 22 mm. Rovné nožky z pouzdra jakoby trčí, hrany pouzdra jsou zaoblené. Nikde na hodinkách nenajdeme připomínku voděodolnosti, předpokládejme s velkou jistotou, že bude nulová.

Leštěná luneta je zkosená. Nechybí pověstná kartáčovaná ochrana korunky, na rozdíl od napodobenin (fake) nemá označení T.M., tedy „Trademark“, ochranná známka. Moc se mi líbí, jak se po uvolnění ladně vlní.

Plastikové sklíčko o průměru 40 mm je hodně vypouklé, samozřejmě že nemá žádný antireflex. Pokud jste si všimli, že je sklíčko prasklé – ano, máte naprostou pravdu. Nějakým záhadným způsobem, který se nám dosud nepodařilo objasnit, v pouzdře doznalo úhony. Přitom pouzdro leželo na hodinkovnici v naprostém klidu. Je možné, že došlo k pnutí a sklíčko nevydrželo. Každopádně, výměna je jednoduchá a snad nijak finančně náročná.

Matný černý číselník nese jednoduché hodinové indexy. Autor hodinek si dal pečlivou práci s jejich patinou, takže mají lehce nažloutlou barvu. Ztmavení původně bílé barvy indexů způsobila nanesená radioaktivní luminiscenční barva, která ji v podstatě „vypálila“. Nápis Marina Militare má také patinu, i když trochu světlejší. Tím výčet prvků na číselníku můžeme uzavřít. Číselník je velmi přehledný, i když záměr s historickým vzhledem indexů trochu komplikuje odečet času. Ale chápu to, smyslem bylo vyrobit co nejpodobnější hodinky, jejich časoměrná funkce je až na druhém místě.

Detailní pohled na ručky napoví, že i ty vypadají jako 70 let staré. A radioaktivní barva na jejich vzhledu hodně zapracovala, oxidace kovu je velmi výrazná. Věřte, že i výroba těchto ruček dala autorovi mnoho práce. Pokud vás zajímá, jak se takové „vintage“ hodinky vyrábí, navštivte specializované fórum.

Nanesená luminiscenční barva nemá s původní radioaktivní vůbec nic společného, pravděpodobně se jedná o fosforescenční Luminovu.

V hodinkách je osazený švýcarský kalibr ETA/Unitas 6498, který se vyrábí od roku 1950 až do současnosti. Má ruční nátah korunkou, 17 ložiskových kamenů, průměr 16,5 pařížských linek, ochranu proti nárazu Incabloc, frekvenci setrvačky 18000 A/h a rezervu chodu 40 hodin. Strojek má funkce hodiny, minuty, vteřiny, v těchto hodinkách nejsou vteřiny využity. Zajímavé je zdobení můstků, připomíná mi zploštělé včelí plástve.

Úzké dýnko je pečlivě leštěné. Zde najdeme jediné místo, kde se hodinky odvolávají na původní vzor vyráběný značkou Officine Panerai, nechybí gravírovaná připomínka „patentováno“.

Jestli se vám řemen zalíbil, máte výborný vkus. Vyrobil ho ručně sám majitel hodinek. Velmi hodinkám sluší. U pouzdra mezi nožkami měří 26 mm, u leštěné jazýčkové spony 24 mm. Výšku má úctyhodných 4 mm.

Jak jsem slíbila, svěřím se vám se svým názorem na homage hodinky. Možná to vezmu trochu zeširoka. Proč se vlastně homage hodinky vyrábí? Převážně se to týká hodinek Officine Panerai. Důvodem je touha hodinkových fanoušků vlastnit hodinky podobné původnímu vzoru. Firma totiž vyrábí jednotlivé modely ve velmi omezených sériích, takže cena jednoho kusu z 3000 je prostě příliš vysoká. A to nezmiňuji vintage hodinky, které jsou prakticky nedostupné. A tak naprosto chápu nadšence, který nakoupí náhradní díly na své milované OP 6152 a v potu tváře jim věnuje mnoho hodin práce. Pravdou je, že pokud na sobě hodinky neobsahují značku, pak je nemohu považovat za napodobeninu (fake). Jsou to zkrátka „homage“, ve významu „pocta, hold“. Jedná se o unikátní solitéry, bývají velkou pýchou na zápěstí fanouška.

Druhý pohled je praktický a ekonomický. Já osobně nemohu mít na ruce hodinky dražší než 10000 CZK. Netuším proč, mám prostě velký blok. Homage hodinky vychází vstříc podobně postiženým, jejich cena málokdy dosáhne setiny ceny vzoru.

Dnes vynechám obvyklé pojednání o vhodném oblečení, popřemýšlejte a doplňte sami. Já osobně bych je pravděpodobně nenosila, vintage hodinkám jsem ještě nepřišla na chuť. Ale pokud se vám líbí a nějaké chcete, na eBay je jich spousta, stačí si vybrat.

Autor textu: Olie

Autor fotografií: 🙂 kibi

Album všech fotografií.

Za zapůjčení děkujeme Otovi, za rekvizity Penshop.cz.

Pokud se vám recenze líbila, dejte nám, prosím, svoje „like“ pro facebookovou stránku. Je to pro nás cenná zpětná vazba, děkujeme!