Vintage Vulcain Cricket cal. 120 – recenze
- Září 26th, 2012
- Posted in Mechanical . Recenze . Vintage
- By Tada
- Write comment
Hodinky Vulcain Cricket patří mezi stálice mé sbírky. Pochybuji, že ji kdy opustí. Jedná se o velmi výjimečné a technologicky zajímavé hodinky, které ještě spadají do zlaté éry mechanických hodinek. Své hodinky jsem zakoupil před několika lety u specialisty na starší náramkové hodinky v Amsterdamu. Jsou ve velmi dobrém stavu a cena byla tehdy poměrně příznivá. Až pozdějším zkoumáním jsem zjistil, že se mi dostal do ruky s největší pravděpodobností kus z velmi rané produkce hodinek Vulcain Cricket (podle typu číselníku a ruček).
Značka Vulcain, s tradicí od roku 1858, představila model Cricket se strojkem cal. 120 v roce 1947. Byl to výsledek dlouhého vývoje strojku pro náramkové hodinky s funkcí budíčku. Kapesní hodiny s budíčkem (např. od firmy Eterna) byly již nějakou dobu na trhu, ale poptávka po náramkových hodinkách po 2. světové válce strmě vzrostla a proto se Vulcain rozhodl využít tento trend a zaplnit mezeru na trhu. Model Cricket přinesl hned napoprvé skutečně použitelný budíček, který vás spolehlivě probudí svým velmi hlasitým zvukem. Vděčí za to speciálnímu dvojitému dýnku, které funguje jako rezonanční komora a zesiluje zvuk.
Za zmínku rozhodně stojí, že různé hodinky Vulcain Cricket byly velmi oblíbené mezi americkými prezidenty po roce 1947. Mezi ty, kteří hodinky Vulcain Cricket vlastnili, byli: Dwight Eisenhower, Harry Truman, Richard Nixon a Lyndon Johnson. To je úctyhodný seznam. Pochybuji, že existují jiné hodinky, které se mohou pochlubit takovou řádkou slavných a významných majitelů.
Technická data:
Pouzdro hodinek je vyrobeno z nerezové oceli a má průměr 34 mm, což byla v době vzniku (2. polovina 40. let 20. století) standardní velikost pánských náramkových hodinek. Pouzdro je vyrobeno skutečně velmi kvalitně a věk hodinek se na něm podepsal jen velmi málo. Sklíčko je plastikové, jak to u starších hodinek bývá. Snadno se poškrábe, snadno se vyleští nebo vymění. Je lehce vypouklé, jak se na správné vintage hodinky sluší a patří. Rozteč nožiček je 18 mm, což je v poměru k velikosti pouzdra zcela v pořádku, širší řemínek by hodinkám opravdu neslušel. Potěší fakt, že nožičky jsou provrtané a stěžejky jdou tak velmi snadno uvolnit a řemen vyměnit.
Strojek je in-house od firmy Vulcain, která se chlubí, že se jedná o první náramkový budíček na světě. Samotná konstrukce strojku a funkce mechanismu budíčku je velmi zajímavá. Napřed ale několik technických údajů. Jedná se o strojek s ručním nátahem, 17 ložiskovými kameny, frekvencí setrvačky 18.000 kmitů/hod. a rezervou chodu cca 40 hodin (měřeno u mého konkrétního kusu). Přesnost chodu záleží na stavu strojku a jeho verzi, protože Vulcain Cricket vyráběl cal. 120 ve verzích, které se lišily drobnými detaily – například uložením setrvačky „Exactomatic“, které mělo pomáhat zvyšovat přesnost chodu. Moje hodinky se po seřízení hodinářem opožďují o cca 10 sec za 24 hodin. Na občasné nošení mi to stačí a starým hodinkám to rád odpustím. Když už byla řeč o uložení setrvačky – hodinky nemají nárazuvzdorné uložení setrvačky, takže by neměly padat na tvrdou zem nebo být vystavovány prudkým otřesům. Čas je zobrazen klasicky hodinovou, minutovou a centrální sekundovou ručkou. Na číselníku je kromě nich ještě ručka čtvrtá, která indikuje čas pro budíček. Dýnko hodinek je klasicky „zacvakávací“, ale navzdory tomu, že je dvojité, nezaručuje žádnou vodotěsnost.
Funkce jsou ovládány korunkou a jedním dvoupolohovým tlačítkem. V první poloze pomocí korunky pohybem k sobě (proti směru hodinových ruček) natahujeme pérovník hodinek a pohybem od sebe natahujeme druhý pérovník, který slouží pro zvukový signál budíčku. Pokud korunku vytáhneme, seřizujeme čas, jde to ale jen směrem dopředu po směru hodinových ruček. Po úplném zmáčknutí tlačítka na pozici 2 korunka vyskočí do druhé polohy a je možné nastavit čas budíčku. Tentokrát ale proti směru hodinových ruček. Opětovným zamáčknutím korunky tlačítko vyskočí zpět do výchozí polohy, budíček je nastaven a spustí se v daném čase. Pro vypnutí zvukového signálu stačí jednoduše lehce zmáčknout tlačítko do jeho první polohy, korunka povyskočí do jakési mezipolohy, ve které není možno hodinky natahovat ani seřizovat a budíček přestane zvonit. Ovládání a seřizování času budíčku je velmi jednoduché a rychlé. Budíček se dá seřídit velmi přesně, cca s 5 minutovou přesností, čemuž pomáhá i drobná, po 10 minutových intervalech dělená, stupnice po obvodu číselníku. Budíček zvoní při plném natažení 20 sec a tak hlasitě, že bych ho asi nedoporučil lidem se slabším srdcem. Naopak ho směle doporučuji každému, kdo má problém s ranním vstáváním. Probudí spolehlivě. Samotný budíček funguje na principu kladívka, které tluče do kolíku připevněnému k dýnku.
Moje dojmy z hodinek a jejich užívání:
Jak se nosí takřka 70 let staré hodinky s pouzdrem velkým pouze 34 mm? Velmi dobře a hlavně pohodlně. Hodinky jsou malé a placaté, takže na ruce ničemu nepřekáží a takřka o nich nevíte (pokud zrovna nezvoní). Tvar pouzdra je naprosto konvenční a nožičky jsou lehce zahnuté dolů směrem k ruce. Tenká ocelová luneta zachovává velkou plochu číselníku. Hodinky jsou celé leštěné, takže když utrpí nějaký ten šrám, kterému se za desítky let služby nevyhnete, tak to není nic neřešitelného a zkušený hodinář celý povrch přeleští. Jedinou slabší částí pouzdra je spodní dýnko, které přestože není v přímém kontaktu s rukou, dost často trpí lehkou korozí.
Číselník je pokovený, ale není natolik lesklý, aby to rušilo jeho čitelnost. Hlavní barvou je lehce béžová, kterou přerušuje stříbřitý prstenec, ve kterém jsou arabské číslice hodinových indexů. Ke klasickému rozdělení na minuty a sekundy nalezneme na číselníku i drobné rozdělení na pětiny sekund. Na úplném okraji se mezi každým hodinovým indexem nachází číslice 10, 20, 30, 40 a 50. Ty slouží pro přesné seřízení budíčku. Při troše snahy a ostrém zraku jde budíček seřídit i na 5 minut přesně.
Hodinová a minutová ručka mají tvar čepele dýky a jsou tepelně modřeny. Tenká sekundová ručka má tmavě červenou až cibulově hnědou barvu, která je taktéž výsledkem tepelné úpravy, ale při jiné teplotě než modření. Hodinová a minutová ručka jsou navíc pokryty luminiscenční barvou (pravděpodobně ještě na bázi radia) a ve tmě stále slabě svítí. Svítily i hodinové indexy, ale teď už jen pod UV lampou, svítící složka aktivovaná zářením radia se již rozpadla, zůstaly jen zbytky. Samotný číselník i ručky jsou s ohledem na věk hodinek ve výborném stavu, nalezneme jen lokálně známky lehké patiny ve formě drobných černých teček.
Hodinky jsem si kdysi vybral i proto, že když jezdím na dovolenou, tak vypínám mobilní telefon (a budík pro většinu současné populace), ale i na dovolené se občas musí vstávat. Náramkové hodinky s budíčkem mi přišly jako elegantní řešení celého problému s vypnutým telefonem. Hned první dovolenou hodinky fungovaly perfektně. Výborně se nosily, dobře vypadaly a probudily mě, když bylo třeba. Navíc se jedná o stále vzácnější kousek v zachovalém stavu, tak bylo jejich místo v mé sbírce zajištěné. Později jsem si pro ně nechal ušít na zakázku kožený řemínek ze zajímavého materiálu – kůže z pštrosí nohy, který je příjemný svou texturou a poddajností.
Své starší kousky již tolik nenosím jako dříve, ale k obleku nemám hodinky, které by se hodily lépe než právě Vulcain Cricket se svými 34 mm a elegantním vzhledem. I možná proto se staly oblíbenou volbou tolika amerických prezidentů. Ti pak funkci budíčku využívali především jako upomínku pro různé schůzky, ostatně i já to tak dělám, je to rychlejší a pohodlnější než lovit z kapsy telefon a nastavovat upozornění na něm.
Několik slov závěrem:
Hodinky Vulcain Cricket se strojkem cal. 120 patří nepochybně mezi legendy světa náramkových hodinek. První náramkové hodinky s budíčkem. Neměly by proto dle mého názoru chybět v žádné pořádné sbírce vintage hodinek. Jsou velmi kvalitně zpracované, strojky jsou spolehlivé a odolné. Při troše hledání se dají stále koupit velmi pěkné kousky za slušné ceny, především v zahraničí. Já ty svoje rozhodně prodávat neplánuji, na to je mám moc rád a nedokázal bych si svou sbírku bez nich představit.
Autor textu: Tadeáš Táda Plachý
Autor fotografií: 🙂 kibi