Ano. Ano, ano a ano. Ano, tyto hodinky připomínají hodinky řady “Radiomir” značky Officine Panerai. Ano, ten tvar pouzdra je nezaměnitelný. Ano, i design číselníku a ruček je typický. Tohle jsme si tedy vyjasnili a pojďme se podívat na hodinky, které jsem si pro sebe pracovně pojmenoval “Bronzová ponorka” z dílny Ondry papi Berkuse. Ne, Ondra se definitivně nezbláznil – tedy ne víc, než jak ho znám už pár let – jen si potřeboval vyzkoušet výrobu funkční šroubovací korunky a současně potřeboval nějaké hodinky “na otloukání do dílny”. Tak si prostě vyrobil hodinky ze zbytků, něco jako sekerová polévka.

A jak jsem se k nim dostal já? Drzostí, jak jinak. Když jsme se s Ondrou nedávno potkali někde u večeře, nevěřil jsem vlastním očím – hodinky s pouzdrem z bronzu, v jednoduchém čitelném provedení, s ručním nátahem kalibru… po takových hodinkách jsem už dlouho toužil. Drze jsem tedy požádal, abych si je mohl pořádně prohlédnout a Ondra je Ondra, hodinky mi podal a dodal, ať je prostě nosím, dokud mne nepřestanou bavit. Snažil jsem se mu vysvětlit, že to může klidně trvat pár let, a že není správné, aby… no, příliš důkladně jsem tu nabídku neodmítal. A hodinky tak skončily ten večer na mém zápěstí.

Pouzdro hodinek má tvar malého polštářku, snad proto se mu říká “poduškovitý. Hodinky tohoto tvaru se objevily prvně snad někdy ve 30′ letech 20. století, kdy ho od značky Rolex převzala značka Officine Panerai pro hodinky určené pro italské vojenské námořnictvo (Marina Militare). V současné době ale patří k dobrému společenskému tónu označovat všechny hodinky s podobným designem za “fake”, komunita fanoušků OP hodinek je velmi agilní.

Průměr pouzdra bez korunky je 44 milimetrů, přes korunku jsem změřil 50,5 mm. A pět centimetrů měří i “lug to lug”, tento rozměr zahrnuje i nasazovací drátové nožky, ty jsou tradičně připevněny k pouzdru šroubky (ala Radiomir). Tloušťka pouzdra je 17 mm. Ano, jsou to mohutné hodinky, ale myslím, že si je bez obav mohou vzít na svá zápěstí i majitelé “průměrných obvodů”. Jen na opravdu slabých zápěstích to zrovna těmto hodinkám moc slušet nebude.

Materiálem pouzdra je bronz, už jsem o něm párkrát psal. Tento materiál neodmyslitelně patří k historii námořnictví. Mne na něm lákala hlavně postupně vznikající patina, tyto hodinky žijí se svým majitelem a i ony se postupně trochu mění. Někteří majitelé prý svá bronzová pouzdra nechávají patinu získat za pomoci chemikálií a snad i natvrdo uvařených vajíček, ale tyto hodinky patinu získaly pouze běžným nošením. S materiálem pouzdra souvisí i celková hmotnost hodinek – i s řemínkem a sponou váží celých 122,5 gramů.

Korunka byla jedním z důvodů, proč tyto hodinky vznikly. Ono totiž vyrobit funkční šroubovací korunku pro hodinky s ručním nátahem není jen tak. Pokud hodinky každý den natahujete či snad seřizujete, jsou jednotlivé komponenty vystaveny velké zátěži. Zde je vše řešeno trochu složitěji, než to vypadá. Ale asi velmi funkčním způsobem, po cca půl roce denního používání na korunce a její fixaci v pouzdře nejsou patrné žádné chyby, nepřesnosti či netěsnosti. Tvar korunky si můžete prohlédnout na fotografii, stejně jako provedení závitu. Z hlediska používání nemám absolutně žádné připomínky, tento tvar je pro ruční nátah (i seřizování) velmi vhodný.

Materiál sklíčka jsem se nedozvěděl, snad je to minerální sklo, snad safír? Je to ale celkem jedno, tyto hodinky nehodlám podrobovat nějakým “testům odolnosti”. Průměr sklíčka je 38 mm a myslím, že na něm není antireflexní vrstva. A hodinkám neskutečně sluší.

Číselník je vyrobený z měděného plíšku, snad dokonce i za využití sendvičové technologie (zase tu máme inspiraci hodinkami OP Radiomir), tvar indexů, provedení malé ručky, vše jste už někde pravděpodobně viděli. Povrchová vrstva je upravena (ne, ani mně papi neřekl jak) do “vintage” hnědého vzhledu – jistě poznáte číselníky popraskané a se změněnou barvou – to vše působením radioaktivního rádia v luminiscenční pastě. Ne, tyto hodinky nejsou radioaktivní, i když i ony mají funkční luminiscenci – jak v indexech na číselníku, tak na ručkách.

Tvar ruček - i zde nezastírám vliv OP. Čemu se ale lidé občas diví, je to, proč je sekundová ručka tak odlišná od hodinové a minutové? Je totiž zlacená, velké ručky jsou černě lakované. Proč tedy? Protože zrovna tyhle ručky papi na svém pracovním stole našel, nic složitějšího v tom nehledejte. Na tuto “nepravidelnost” jsem si zvykl během pár minut. Už to vnímám jen jako vlastnost tohoto konkrétního kusu hodinek a líbí se mi to.

V hodinkách tiká mechanický kalibr s ručním nátahem “čínský Unitas“. Ano, je to skoro totéž, součástky jsou zaměnitelné, tedy bohudík. Nedávno mi hodinář, pan Frýdl, opravil hodinky s tímto strojkem jen díky originálním švýcarským součástkám (nepopírám, že jsem trochu blázen). Parametry strojku asi znáte, ale krátce je připomenu, 17 ložiskových kamenů, rezerva nátahu okolo 46 hodin, přesnost může být až neskutečná – v jednotkách sekund za den. Frekvence setrvačky je poklidných 18.000 kyvů za hodinu, tedy 2,5 Hz.

Dýnko je prosklené (35 mm sklíčko), ocelové. K pouzdru je přišroubované sedmi titanovými šroubky (bez ožvýkaných drážek!) a nehledejte na něm žádné značení, není tam. Na ruce sedí skvěle, opravdu nevím, co mu vytknout. Ještě k těm šroubkům – i ty si Ondra vyrábí sám.

Šířka koženého řemínku u pouzdra je 22 milimetrů. Řemínek je prostě kožený, hnědý, nošený. Na první pohled mne moc nezaujal. Druhým pohledem jsem si povšiml lépe překlápěcí spony - je Ondrou částečně vyrobena z damaškové oceli. Já vím, k tomuto pouzdru by se asi víc hodila spona typu “otvírák na pivo” z bronzu, ale i tahle má úžasné kouzlo, nemyslíte?

Pokud i vás tyto hodinky zaujaly, můžete zkusit Ondřeje umluvit, aby vám podobný solitér vyrobil. Jestli uspějete, za to ručit nemohu, ale zkusit to můžete. Ale raději si pospěšte, Ondra má velké plány, které… mu už brzo zaberou hodně času a na takové hry už asi nebude mít čas.

A jestli spoléháte na to, že mne tyhle hodinky brzo přestanou bavit a já je Ondrovi vrátím a ony se dostanou právě k vám, mám pro vás jen jedinou radu: Trhněte si! ;-)

Autor textu i fotografií: :-) kibi

Děkuji Ondřejovi “papi” Berkusovi!

Album všech fotografií.

Pokud se vám hodinky líbí, dejte nám, prosím, svoje „like“ pro facebookovou stránku. Děkujeme!