Největší sbírka autorských fotografií hodinek

Potápěčské hodinky jsou mou vášní už po řadu let. Asi to souvisí i s tím, že se občas potápím, i když teď už málo a jen rekreačně. A tyto hodinky od firmy Seiko SBBN017 jsou opravdu profesionálním nástrojem pro každého potápěče i pro to nejtvrdší použití. Tento model je už „kultovní“ v dobrém smyslu toho slova, to asi dokládá i přívětivé pojmenování z praxe „Tuna Can“ – ano, hodinky svým vzhledem trochu připomínají plechovku tuňáka, jak si ji můžete koupit v supermarketu.

První hodinky „Tuna Can“ byly vyrobeny už v roce 1978 a určitě nebudu přehánět, pokud napíšu, že jsou jedním z nejoblíbenějších modelů profesionálních potápěčů a to i pro svou pověstnou odolnost a spolehlivost. Ale pokud se náhodou nepotápíte, třeba i vás očarují svým kouzlem profesionálního nástroje pro profesionály. Asi je nebudete nosit k obleku, ale i jako hodinky pro volný čas je jejich potenciál úžasný.

Hodinky jsou navrženy od počátku tak, aby nekompromisně plnily svou základní funkci – přesné zobrazení času v náročných podmínkách s maximální odolností. Jejich tvary jsou zaoblené a nedávají tak žádnou příležitost, aby s nimi uživatel zachytil o výstroj nebo si o nějakou hranu poškodil třeba neopren.

Ocelové pouzdro má impozantní průměr 47,5 milimetrů bez korunky, jeho tloušťka je 14,7 mm. Díky krátkým nožkám (22 mm) ale na ruce nepůsobí nijak nepatřičně a myslím, že jsou normálně nositelné i na slabším zápěstí. Mně subjektivně připadají na ruce tak ve velikosti Seiko Monster. Charakteristickým rysem těchto hodinek je ale ochrana pouzdra – samostatná součást (shroud), která je k pouzdru připevněna třemi imbusovými šroubky a v případě poškození je možné tuto část snadno vyměnit. Vzhledem k náročnosti použití hodinek pod vodou, které často dostanou nějako tu ránu od ostatní výstroje nebo od skal a kamenů, je to geniální řešení.

Tato součástka je ocelová s matnou povrchovou úpravou, ale viděl jsem už různá provedení a nejen v limitních edicích nebo tuning majitelů – materiálem byl titan nebo byl díl pozlacený nebo potažený vrstvou PVD nebo byl z odolné keramiky v různých barvách. Náhradní díl je dostupný a jeho výměna nijak neohrozí odolnost a vodotěsnost pouzdra. A hodnotu odolnosti 300 metrů (1.000 stop) vodního sloupce myslí firma Seiko vážně a jak jsem už dříve psal, obvykle tato hodnota znamená u výrobců „nejvíce až“, u firmy Seiko to znamená „minimálně“. Zdá se to jako hraní se slovíčky, v praxi to ale znamená, že hodinky prostě tlak 30 atmosfér vydrží i v praxi. Pouzdro je současně i antimagnetické.

Velmi silné oblé sklíčko je minerální, obchodní označení firmy Seiko je „Hardlex“. Je odolnější, než obyčejné minerální sklíčko, lépe se vyrovnává s tlakem vody, ale tvrdostí nedosahuje tvrdost safíru. Mnozí to považují za jedinou chybu těchto hodinek a sklíčko vyměňují za safírové. Abych řekl pravdu, já mám dobrou zkušenost s obojím řešením a mně to nevadí. A ještě malý povzdech fotografa – sklíčko nemá žádnou antireflexní vrstvu a fotografování je trochu těžké. Sklíčko je částečně kryté vystouplou lunetou.

K hodinkám se vztahuje několik patentů firmy Seiko, jeden z nich třeba řeší těsnění sklíčka těsněním s „L“ profilem a jeho upevnění k pouzdru.

Ocelová korunka s poměrně dlouhým krčkem a výrazným zoubkováním na sobě nese stylizované „S“ jako logo značky. Šroubuje se, samozřejmě, do pouzdra a upevňovací závit je poměrně dlouhý. Obavy z toho, že by se korunka pod vodou povolila a hodinky ztratily svoji odolnost, jsem rozhodně neměl. Hodinky mají osvědčený a spolehlivý systém těsnění korunky Seiko, který odolává dokonce i průniku atomů hélia, a to jako první na světě. I tím jsou tyto hodinky výjimečné.

Ocelová luneta je částečně krytá ochranou pouzdra i proti pootočení. Horní plocha má úpravu kartáčováním a v něm jsou vyfrézovány prohlubně s minutovou škálou, do kterých je aplikována černá barva. Pozice „12“ je zvýrazněna trojúhelníkem a luminiscenčním bodem. Luneta je otočná proti směru hodinových ruček, aretaci má ve 120 bodech. Jak otáčení, tak i aretace je jistá, otáčení vyžaduje přiměřenou sílu, luneta je téměř perfektní. Proč téměř? Pro použití pod vodou mi schází asi jen označení minutové škály luminiscenční barvou.

Jednoduchý černý matný číselník je perfektně přehledný, plastické hodinové indexy ve tvaru kruhů i trojúhelník na „12“ jsou velmi dobře čitelné – na světle, v šeru i ve tmě. Bíle vytištěná minutová škála je na kroužku kolem těchto indexů. Z nápisů tu najdeme jen bíle vytištěnou značku „SEIKO“, označení modelu „MARINEMASTER PROFESSIONAL“ a připomenutí reálné vodotěsnosti „300 m“. Apertura, která je společná pro zobrazení data a dne v týdnu, je na pozici „3“ a obrubuje ji jednoduchá bílá linka. Oba datové kotouče jsou bílé s černým tiskem, zobrazení soboty je ale modré a neděle je vytištěna tradičně červeně. Na fotografii je to vidět, snad vás nezmátlo, že den v týdnu je zobrazen japonsky, zobrazení lze jednoduše přepnout na nám jistě bližší angličtinu.

Ocelové ručky jsou velmi výrazné, povrch mají kartáčovaný a štědře vyplněný luminiscencí. Jejich čitelnost je nedostižná v jakýchkoli světelných podmínkách. Tenká vteřinová ručka je lakována z části bíle a z části černou barvou, na jejím konci je také luminiscenční terčík. Opravdu nevím, co jim vytknout. Minutová ručka je dominantní, jak to má být, ale funkce hodinové není nijak potlačená, jak tomu někdy u potápěčských hodinek je.

Luminiscence potápěčských hodinek Seiko je pověstná a stejně je tomu i v tomto případě. Luminiscenční barvou (LumiBrite) se jak na indexech tak i na ručkách rozhodně nešetřilo a hodinky po nasvícení ve tmě září do dálky a to po dobu několika hodin (2 až 5). Zkušenost mi říká, že po večerním nasvícení ráno bez problémů přečtete i ve tmě, kolik je hodin. A svítí nejen ve tmě, ale stačí i jen malé šero a luminiscence je rázem dominantní na celkovém vzhledu hodinek.

A jaký kalibr do takto odolných hodinek? U firmy Seiko se rozhodli pro in-house quartz kalibr 7C46, který se vyrábí speciálně pro tuto řadu a myslím, že je to dobrá volba. Když nebudu brát v úvahu nejvyšší řadu (Grand Seiko), je tento kalibr jedním z nejkvalitnějších, s čím se můžeme u firmy Seiko setkat. Kalibr má sedm ložiskových kamenů, hodinky pohání baterie s prodlouženou dobou životnosti (nejméně 5 let), konec provozu hodinky oznamují tím, že se vteřinová ručka pohne jen po dvou vteřinách, ale zato skokem o dvě vteřiny (EOL).

Kalibr sice není mechanický, ale i tak je ukázkou krásné práce, kterou ale vidí bohužel obvykle jen hodinář. Hlavní předností je rozhodně jeho spolehlivost. Není vlastně nijak výjimečně přesný (výrobce sám udává přesnost v rozmezí 15 sec. za měsíc mezi 5^o a 35^o C), nemá teplotní kompenzaci, ani perpetual kalendář (i to si můžete dopřát v jiných potápěčských hodinkách Seiko). Tedy, když píšu nijak výjimečně přesný, tak vlastně nemám tak úplně pravdu, zkušenost uživatelů mluví o přesnosti v rozmezí 1 vteřiny za týden, což považuji za velmi pěkný výsledek.

Leštěné ocelové dýnko je zašroubováno do pouzdra, kromě plastického loga „vlna“, které najdeme na všech Seiko hodinkách pro potápěče, a obvyklého popisu hodinek, tu najdeme ještě stupnici, na které je označena doporučená doba výměny baterie (rok i čtvrtletí). A velmi výjimečný je i nápis, který připomíná, že hodinky je možné použít i při dekompresi s využitím hélia – i bez samostatného héliového ventilu!

Hodinky se dodávají na obvyklém příjemně měkkém gumovém řemenu (22 mm) s pružícími „vlnkami“, ale sluší jim vlastně cokoliv, silikonový pásek, Watchadoo, Isofrane, NATO – strapy různých barev, mesh (milánský tah) a dokonce i kožené řemeny. Gumový pásek je stejný jako u jiných hodinek pro profesionální potápění, třeba SBDD003 nebo SBBN013, má titanovou jazýčkovou sponu. I jeho délka je příjemná a stačí i pro mohutnější zápěstí bez problémů. Hodinky i s tímto páskem váží jen 116 gramů, vzhledem ke konstrukci a odolnosti je to až překvapivě nízká hodnota, nízká váha přispívá ke snadné nositelnosti.

Když už jsem o tom začal, víte, proč na gumových páscích k potápěčským hodinkám jsou „vlnky“? Je to kvůli připnutí hodinek na zápěstí přes neopren. Pásek je totiž nutné velmi silně utáhnout, při stlačení neoprenu tlakem vody by hodinky jinak na zápěstí pod vodou prokluzovaly.

Já jsem si k těmto hodinkám velmi oblíbil velcro strap („suchý zip“) a to konkrétně velcro od firmy UZI. Hodinky s ním drží dobře na zápěstí, obvod se dá velmi dobře regulovat snad po milimetrech. Nesaje vodu a i po namočení je téměř hned suchý. Snadno se dá připnout i přes neopren nebo rukavici a hodinky mohou být stále na očích. A perfektní je i absence spony, takže do zápěstí při odložení třeba na stůl nic netlačí. Zabezpečení hodinek je také perfektní, i kdyby snad nárazem upadla jedna stěžejka, hodinky neskončí ve vodní hlubině, ale stále drží na zápěstí.

A můj názor na tyto hodinky? Jsou velmi krásné anebo velmi ošklivé – záleží určitě na úhlu pohledu. Ale rozhodně jsou hodinkami, které se nemusíte bát vzít s sebou do temné vodní hlubiny, určitě vás nikdy nezklamou. A jistě vzbudí pozornost i mimo potápěčský svět modrého šera při každodenním využití. Sám po nich velmi toužím. A protože se sny mají plnit, tyto hodinky už mám a nepřestávají mne fascinovat!

Hodinky se dodávají oficiálně pouze pro Japonsko, ale naštěstí je možné je koupit i jinde než u autorizovaných evropských prodejců. A cena? Na e-bay je můžete sehnat kolem 1.100 USD. Není to málo, ale tyhle hodinky za to stojí. Musíte ale počítat ještě s proclením a daní při dovozu.

Autor textu i fotografií: 🙂 kibi

Album všech fotografií.

Za některé informace pro recenzi a zkušenosti z provozu děkuji i Petrovi ze Severní Moravy.

Za rekvizity děkujeme Amers.cz.

P.S.: Výdrž baterie jsem prostě u svých TunaCan vyzkoušel, vydržela o pět let déle, než opatrní Japonci odhadli a označili na dýnku pouzdra. A u příležitosti oslavy výměny baterie jsem hodinkám dopřál i nový tah Watchadoo – nyní na e-bay označený jako Taurus. Po obvyklých peripetiích s neochotou dosílat do ČR, s celníky a s Českou poštou se dobrá věci podařila a hodinkám tah opravdu sluší!