Moje slabost pro Seiko se datuje od jedněch narozenin – na rok už si ale nevzpomenu. Byl to skvělý rok, kdy jsem objevovala krásy hodinkového světa a byla okouzlená jeho barvami a tvary. Začala jsem dámskými limitkovými Wengery a tyhle Seika byly moje druhé. Moc jsem chtěla bílé hodinky a na radu kibiho jsem zvolila Seiko. Pak už zbývalo jen si vybrat mezi modely. Bylo to velmi těžké rozhodování! Všechny byly tak krásné! V té době jsem do práce občas musela jít „za dámu“ v kostýmku, takže volba padla na hodinky, které se hodily jak k oblíbeným džínám, tak k sukni.

Pak jsem je dostala jako dárek. Nemám žádnou velkou ruku, takže mi jejich 36 mm sedělo jako ulitých. Jsou poměrně vysoké – 11 mm – díky výraznému šroubovacímu dýnku. Korunka je maličká, částečně zapuštěná do pouzdra, nepřekáží a dodává pouzdru nádech křehkosti.

Jak už jsem psala výše, vybírala jsem je kvůli bílému číselníku. Při bližším pohledu je jemně strukturovaný, připomíná mi sluneční paprsky vycházející ze středu. Plastické indexy ve tvaru čárek jsou ocelové a lesklé a obarvené luminiscenční barvou – ve tmě svítí tence, ale čitelně a dozelena. Lesklé ocelové ručky mají, kromě vteřinové, výplň luminiscencí. Tvarem se mi moc líbí, jsou zřetelné, při zběžném kouknutí hned vím, kolik je hodin. Datumové okénko na „trojce“ má lesklé ocelové orámování a bílé vnitřní boky, což ladí se zbytkem hodinek. Okénko skrývá den v týdnu (anglicky a německy) a datumovku, oboje černým tiskem na bílém podkladě. Zatím se mi nestalo, že bych nepřečetla, kolikátého je.

Když je otočím na zádíčka – což ostatně dělám ráda a často – dýnkem vidím na automatický strojek. Není nijak zdobený, což mi vůbec nevadí. Rotor nese označení počtu kamenů, jméno výrobce a označení kalibru (7S26B). Jednoduché, funkční.

Pro krytí dýnka a číselníku bylo použité sklíčko s ochranou proti poškrábání – vynález Seiko – Hardlex. A že to funguje, poznám – zatím za ty roky nemají ani drobnou památku na nošení.

Hodinky jsem dostala na kartáčovaném ocelovém tahu. Nosívám je na něm nejčastěji, oceňuju pohodlnost překlápěcí spony a celkově je příjemný. Občas jsem tah vyměnila za látkový strap, ale přidal jim na výšce a to už se mi stávalo, že jsem s nimi někde zavadila, při oblékání a tak. Samozřejmě, že se tomu dá vyhnout, oblékat hodinky až jako poslední, ale já jsem zastánce nonstop nošení. Zatím jsem hodinkovému šílenství nepropadla natolik, abych hodinky přes den střídala. Sluší jim i bílý kožený řemen.

Ačkoli už jsem někdo trochu jiný a i moje nároky na hodinky jsou jiné, mám svá bílá Seika pořád moc ráda. Zjistila jsem, že mají pořád svoje jemné bílé kouzlo a ráda se jím nechám omámit. Někdy jdou dny za sebou a ony mě stále doprovázejí. Jen s lítostí je sundávám, když jdu běhat nebo když je venku ošklivo. Nechci jim ublížit, Water Resistant na dýnku jasně varuje, že se s vodou moc nekamarádí. Vím, že když se vrátím, budou na mě věrně čekat, až je zase vezmu a cvakne spona.

Autorka textu: Olie

Autor fotografií: 🙂 kibi

Album všech fotografií.

Za zapůjčení rekvizit děkujeme Penhsopu.cz.

Hodinky byly zakoupeny u AZWatch.cz.