Na tyhle hodinky jsem byl hodně zvědavý, hodinky značky Traser pro mne vždycky znamenaly skvělý poměr odolnost/kvalita/cena. Ale zrovna tyhle hodinky mne hodně zklamaly. Zajímá vás proč?

S hodinkami značky Traser jsem se setkal už před pár lety – vždy to byly hodinky pro náročné použití, vyráběné podle vojenských specifikací. Většinou měly quartzový strojek, pouzdro vodotěsné do 200 m vodního sloupce a zvýraznění ruček kapslemi plynného tritia (H3), takže byly bez problémů čitelné i po tmě. Proto, když se mne kolega ptal na radu při výběru svých hodinek a podle jeho požadavků z toho nejlépe vyšly hodinky Traser, měl jsem jasno a doporučil jsem mu je. A také webový obchod, ve kterém si je pak koupil. Zmýlil jsem se v obojím – v hodinkách i v obchodě.

Přitom model Navigator používají i speciální jednotky – našel jsem informace o jejich využití u US Army Rangers, US Army Special Forces (Zelené Barety), Navy SEAL a u EOD (Explosives Ordinance Demolition) a také je využívají další speciální jednotky armád jiných států.

Pouzdro hodinek je vyrobeno z nerezové oceli (316L), rozměrově je tak nějak „uprostřed“, jeho průměr je 43 mm bez korunky, tloušťka pouzdra je 12 mm – to není málo, ale hodinky vklouznou pod každou manžetu. Na ruce ale působí hodinky trochu menším dojmem – i kvůli široké a masívní otočné lunetě. Číselník kryje minerální sklíčko, samozřejmě bez antireflexního potahu. Toto řešení je sice méně odolné proti poškrábání, než kdyby bylo sklíčko safírové, ale zase je snáze nahraditelné a trochu odolnější při nárazu.

Lunetu už jsem zmínil, je otočná s bílým potiskem indexů. Svítící bod na „12“ je osazen tritiovou kapslí zelené barvy. Zvláštností je, že luneta není ocelová, ale je vyrobena z plastu s uhlíkovými vlákny. Je to vlastně celkem odolné a lehké řešení tohoto dílu, který je často vystaven třeba nárazům.

Ocelová korunka je chráněna proti nárazu výstupky pouzdra. Korunka se pro zajištění vodotěsnosti (200 metrů) šroubuje do pouzdra, těsnění zajišťují dva O kroužky. K ovladatelnosti korunky nemám žádné připomínky.

Matně černý číselník není tak úplně vojensky strohý, je na něm označení značky, připomenutí technologie H3, označení vodotěsnosti hodinek – 200 m, okénko datumovky a bíle tištěné hodinové a čárkové minutové indexy.

Ručky mají lakování bílou barvou, jsou velmi dobře čitelné. Hodinky řady Professional se od řady Military liší i tím, že permanentní luminiscenci tritiem má i vteřinová ručka.

Luminiscence hodinek je velmi dobrá, pokud by vás zajímalo něco dalšího o technologii mb-microtec H3, stačí se podívat třeba sem. Na těchto hodinkách je jedna oranžová a 15 zelených trubic s plynným radioaktivním tritiem. Ale nemusíme mít žádnou starost, radioaktivita vás nemůže nijak zdravotně ohrozit, její úroveň je vlastně neměřitelná. A ani nehrozí žádné potíže třeba na letištích nebo při jiných kontrolách.

Ručky pohání švýcarský quartzový kalibr Ronda 715. Jeho konstrukce počítá s náročnějším použitím hodinek, takže odolnost i manipulační síly jsou tu zesílené a hodinky by třeba působení přetížení nemělo nijak zvlášť zaskočit. Dokonce má i 5 rubínových ložiskových kamenů, což u quartzových strojků není úplně samozřejmé. Konstrukce se liší podle označení – „swiss made“ má zlacené součástky, strojky jsou vyrobeny ve Švýcarsku, označení „swiss parts“ znamená součástky vyrobené sice ve Švýcarsku, ale finální montáž kalibru se dělá v Asii, strojky jsou pouze niklovány a místo rubínů jsou v ložiscích ozubených koleček pouze kovové šatony, rubínový kámen je pouze jeden. Výdrž baterie v kalibru výrobce udává asi 70 měsíců, ale myslím, že pětiletá perioda výměny baterie bude více odpovídat realitě.

Ocelové dýnko je šroubovací do pouzdra. Je celkem ploché a na ruce sedí perfektně.

Že to zatím vypadá dobře a v čem je tedy chyba? Ano, asi tušíte, že konstrukce kovového tahu je to, co celé hodinky vlastně znehodnotilo. Se samotným tahem nejsou žádné problémy, je vyrobený z plného materiálu, má plechovou sponu s pojistkou proti otevření a s extenzí při použití přes neopren. Když se podíváte na fotografie, zjistíte, kde je problém – plechový přechod mezi pouzdrem a tahem je navržený tak, že na poměrně dlouhé stěžejky (24 mm) působí tažná síla hlavně směrem k prostředku – a stěžejky se po čase prohnou. A pak už je jen otázkou, kdy celý tah z hodinek spadne – a v krajním případě tak ztratíte své vysněné odolné hodinky. Tak tohle se vážně nepovedlo!

A jak se k této závadě postavil prodejce? Jen připomínám, že hodinky byly ještě v záruce, když se závada projevila – kolega hodinky reklamoval, ale prodejce mu odpověděl, že prý to není možné atd., výsledek nula, ale to už je zase jiný příběh. Kolegovi jsem doporučil výměnu stěžejek, ale po čase se jejich ohnutí projevilo znovu, prostě špatná a nedomyšlená konstrukce tohoto dílu. Takže, když se mě zeptáte na hodinky Traser, odpovím, že na gumě, silikonu, NATO strapu – proč ne? Ale u kovových tahů se raději důkladně podívejte, jak jsou konstruované a jestli nehrozí něco podobného.

Autor textu i fotografií: 🙂 kibi

Album všech fotografií.