No dobře, znalci už ví, že hodinky, které jsem nedávno fotografoval, nejsou radioaktivní a nejsou to ani původní hodinky pro sovětské vojenské potápěče. I tak je to krásná ukázka megalománie země, kde měli i obilí jako telegrafní sloupy! Sice se říká, že ne tak velké, ale tak husté, ale to už je dneska vlastně jedno.

Původ těchto hodinek můžeme hledat u švýcarské firmy Invicta. Sověti si zadali vývoj hodinek vhodných pro vojenské potápěče – šlo jim hlavně o odolnost proti vodě v hloubkách. Všechna ostatní kritéria šla asi stranou. A poté, co byl Sovětům doručen prototyp, tak celou objednávku stornovali, vzor zjednodušeně okopírovali a začali je vyrábět sami. Výrobu měl zadán ke konci padesátých a v šedesátých letech dvacátého století Zlatousťský hodinkový závod ve Zlatousti v Čeljabinské oblasti (Златоустовский часовой завод – ЗЧЗ). Kolik přesně těchto hodinek bylo vyrobeno, lze jen odhadovat podle výrobních čísel na dýnkách, ale já jsem přesnější údaje nezjistil, dá se předpokládat, že pár tisíc.

Potenciál těchto mamutích a výjimečných hodinek ale nenechali dlouho ležet současní podnikaví prodejci suvenýrů pro turisty a ujali se pokračování výroby a prodeje těchto doslova gigantických hodinek. A to v počtech nemalých, na Arbatu jich můžeme koupit třeba pro vystrojení podmořského pluku!

hodinky Invicta

Rozměry jsou vážně impozantní – průměr pouzdra je 60 milimetrů (bez korunky!), s korunkou je to už 80 milimetrů! Tloušťka pouzdra včetně mřížové ochrany sklíčka je 25 milimetrů, průměr číselníku 50 milimetrů. A šířka řemenu, který vypadá tak nepatřičně malý k tomuto pouzdru, je ve skutečnosti slušných 24 milimetrů. Hodinky nejsou žádný drobeček.

Původně se vyráběly z nerezové oceli, novodobé remake jsou z pochomované mosazi. V obou případech povrchová úprava odpovídá původnímu určení, žádná filigránská práce to není. Novodobá provedení můžeme najít i v jiném provedení finální úpravy – místo chromu může být i černá nebo zlatá vrstva PVD.

Na hodinkách jsou, kromě rozměrů, nejnápadnější dvě věci – mřížová ochrana sklíčka a ochrana korunky. Sklíčko (minerální) měří skoro centimetr a není připevněno napevno, ale přitlačuje ho k pouzdru šroubovací luneta, či spíše příruba, pod kterou je současně uchycena i mřížová ochrana. Mřížku je možné vyndat a hodinky nosit přece jen méně nápadněji. Ostatně odpovídá to původním originálům, které tuto ochranu sklíčka neměly. Vodotěsnost sklíčka pak má zaručovat silná guma mezi pouzdrem a sklíčkem.

Pod mřížkou a sklíčkem můžeme zahlédnout číselník a ručky. Původní číselník byl poměrně silný, mosazný, pouze s nanesenou luminiscencí na indexech, bez nápisů. U luminiscence bych se na chvíli zastavil. Luminiscenční barva obsahovala radioaktivní tritium. A to velmi hojně nanesené. Luminiscence byla sice stálá, i bez nasvícení světlem, ale údajně to byl tak silný zářič gama záření, že hodinky se doporučovalo uchovávat v olověném obalu. Zdravotní rizika při odstínění silným pouzdrem a těžkým gumovým oblekem byla asi mizivá, ale v denním kontaktu nebo při rozebírání hodinek bych z toho asi měl trochu mrazivý pocit. U tohohle kusu je to, samozřejmě, jinak. Luminiscence je provedena běžnou luminiscenční barvou – asi Luminova s nazelenalým odstínem jak na indexech, tak i na ručkách. Ručky jsou černě lakované, s výraznou luminiscencí, namodralá centrální vteřinovka je bez luminiscenčního provedení.

Číselník navíc nese znak – asi ponorkového námořnictva, tento motiv se opakuje i na dýnku hodinek. Potisk dále azbukou ukazuje na výrobce hodinek a deklarovanou vodotěsnost 700 metrů – to už ovšem latinkou.

ukázka luminiscence

To, co vypadá jako šroubovací uzávěr náprsní láhve na koňak, je ve skutečnosti šroubovací ochrana korunky, která tlačí na gumové těsnění a měla by zabránit průniku vody do pouzdra kolem korunky. Uzávěr je k pouzdru hodinek přichycen řetízkem – proti ztrátě. Něco jako uchycení propisky na přepážce na poště. Podobnou ochranu korunky používá i v dnešní době víc firem, většinou je ale upevnění pákovým prvkem, ne řetízkem.

Dýnko hodinek je pevné. U originálů bylo ploché, pouze s vyraženým výrobním číslem. Pro posílení příběhu nesou remake různé znaky bojových potápěčů, ponorkového loďstva, číslování, lodní šrouby, posiluje to příběh, který vlastně hodinky prodává. A jak že se dostaneme ke strojku, když je pouzdro v celku? Horem, přes sklíčko. Po vyšroubování příruby a sundání sklíčka a gumového těsnění pod ním už jen povolíme šroubky v číselníku, vytáhneme korunku i s natahovací osičkou a strojek i s číselníkem a ručkami si můžeme vyklopit do dlaně. Já to nezkoušel, fotografii původního strojku můžete vidět na stránce, kde se také můžete hodně dozvědět o historii původních hodinek. A ještě vám doporučím tuto stránku. Označení strojku jsem nenašel, ale měl by to být hodinový kalibr, který se používal ve vojenské technice – autech, tancích, asi i v ponorkách. Vlastně nevím, jaký je přesně strojek v těchto hodinkách, ani jaké jsou jeho parametry.

Řemen je šedý, viděl jsem i jiné barevné varianty, materiálem je gumotextil. A dost mě překvapilo, že u hodinek určených k připínání na zápěstí nebo spíš na předloktí a to přes silnou gumovou kombinézu, není moc dlouhý. Spona je pak ocelová, jazýčková s vyraženou značkou výrobce. K pouzdru je řemen pripevněn šroubovacími stěžejkami.

Co o hodinkách ještě napsat? Prodávají se v modré krabičce spolu se šroubováčkem pro výměnu řemenu a atestem. Na atestu je chyba, oproti správnému názvu výrobce tam vypadlo jedno písmeno. To trochu zpochybňuje i uvedené datum výroby z roku 1976. Ale chápu, jde asi hlavně o to, aby někde bylo jasně uvedeno, že hodinky nejsou radioaktivní zářič, s tím by mohly být dost potíže – minimálně to vysvětlování na hranicích.

Nemohu vás ještě připravit o fotografii, jak tyto hodinky vlastně vypadají na ruce. A to na zápěstí, které má 22 centimetrů v obvodu!

A že jsem se zatím nezmínil o vodotěsnosti? Měl jsem asi v tomto směru předsudky, ale o to větší byl můj údiv, když jsem zjistil, že tyto hodinky bez problémů prošly zkušebnou a to nejen pro ponor, ale i pro delší pobyt pod vodou.

Takže, pokud hledáte nápadné hodinky, se kterými vzbudíte v baru pozornost, právě jste našli! Pro mne je to už je prostě příliš. Berte je prostě jako kuriozitu, velké hodinky s velkým příběhem. Pokud chcete něco pro praktické potápění, podívejte se po dekompresním počítači na zápěstí – třeba od firmy Suunto.

Za zapůjčení děkujeme AMERS.cz.

Autor textu i fotografií: 🙂 kibi

Album všech fotografií.