Značka Omega je synonymem pro kvalitní hodinky již několik desítek let. Svého času jsem byl majitelem hodinek Omega, vyrobených někdy ve 30. – 40. letech. Zatímco jiné značky v té době používaly pouzdra z mosazi, pokrytá buď vrstvou zlata nebo chromu (některým značkám to vydrželo až do 80. let), Omega poměrně záhy vsadila na pouzdra ocelová. Jak obstály staré Omegy v současnosti? Na to se pokusím dát alespoň nějaké odpovědi v této recenzi.

Technické údaje:

Pouzdro hodinek je vyrobeno z nerezové oceli a má průměr 37,5 mm. Na dobu vzniku se jedná o poměrně úctyhodný rozměr. Zajímavostí je i to, že pouzdro není značeno „stainless steel“ ale „staybrite“, což byla obchodní značka Omegy pro speciální druh nerezové oceli, který používala na některých modelech. Tato ocel se lišila obsahem niklu a chromu, které pomáhaly bránit korozi. Pouzdro má klasický kulatý tvar a je poměrně tenké. Z dnešního pohledu nezvyklé jsou pevné stěžejky pro uchycení 20 mm širokého řemínku. Musí se tedy používat řemínek, který se podvléká pod hodinkami jako NATO strap nebo řemen s volnými konci, které se po provlečení zalepí – nepříliš praktické. Sklíčko je poplatné době vzniku – plastikové. Dýnko není šroubovací, ale pouze nacvaknuté, takže hodinky mají nulovou vodotěsnost.

Strojek je Omega cal. 26.5, jedná se o menšího předchůdce slavného cal. 30, který se používal dlouhá léta v mnoha modelech značky. Cal. 26.5 můžeme nalézt především v poměrně raných náramkových modelech značky. Jedná se o klasický strojek s ručním nátahem, 15 ložiskovými kameny, frekvencí setrvačky 18.000 kmitů/hod a rezervou chodu cca 37 hodin. Strojek poskytuje klasické zobrazení času hodinovou a minutovou ručkou a sekundová ručka je malá, mimostředná na pozici „6“. Za zmínku stojí snad ještě poměrně velká bimetalová setrvačka, vyvažovaná šroubky, něco, co v moderních hodinkách již často nenajdete. Přesnost mého strojku se po seřízení ustálila na cca +10 s/24 hodin, což je pro tak staré hodinky více než dobrá hodnota. Strojek nemá ve své základní verzi nárazuvzdorné uložení setrvačky, proto je s těmito hodinkami opatrnost na místě, ale běžnému nošení to zase nějak zvlášť nevadí. Vždyť je někdo dlouhou dobu předtím nosil a přežily.

Moje dojmy a zkušenosti:

Kvalitní ocelové hodinky z období před druhou světovou válkou jsou poměrně vyhledávaným artiklem. Já na tyto Omegy natrefil u svého místního hodináře, slovo dalo slovo a za rozumnou cenu byly mé. Stačilo si jen sehnat řemínek a mohl jsem je směle začít nosit. Pouzdro bylo ve výborném stavu, nerezová ocel prostě vydrží věky. Snad jen pevné stěžejky omezovaly výběr řemínku vhodného k nošení.

Velice zajímavý a složitě dělený číselník měl již poměrně silnou patinu, avšak byl plně čitelný, ano, uvažoval jsem o jeho renovaci, kterou by se ale narušila autenticita hodinek. Navíc by mě takováto renovace vyšla na cca 100 euro, které jsem v té době nebyl ochoten do těchto hodinek investovat a nakonec mě to vedlo k jejich prodeji. Celkové zpracování číselníku je velmi dobré, avšak galvanizované číselníky s plastickými indexy odolávají zubu času o poznání lépe než obyčejné tištěné, jako je tento.

Ručky jsou jednoduché a tepelně modřené, pro modřené ručky mám velkou slabost a byly velmi silným motivátorem ke koupi těchto hodinek. Pohled na drobnou téměř jako vlas tenkou ručku sekundovou vede k obdivu nad tehdejšími technologiemi a precizním zpracováním hodinek. I velikost jejího subčíselníku je poměrně velkorysá. Odečet času nečinil sebemenší problém, snad jenom že hodinky nejsou opatřeny žádnou luminiscencí, tudíž potmě budete přesný čas zjišťovat jen velmi těžko.

Hodinky se velmi příjemně nosily, velikost pouzdra 37,5 mm považuji za téměř ideální (roky jsem nosil hodinky o velikosti 36 mm a menší). Nejsou ani příliš malé (velký číselník je opticky zvětšuje) a ani příliš velké na to, aby na ruce překážely. Zkrátka akorát. Strojek je spolehlivý a odolný, na ručním nátahu také není co zkazit, jen je nesmíte zapomenout natáhnout. Navíc s lehkou patinou vypadaly hodinky poměrně stylově, bylo vidět, že mají něco za sebou.

Několik slov závěrem:

Ocelové náramkové hodinky značky Omega z období 30. a 40. let jsou poměrně sběratelsky zajímavé. Nabízejí elegantní vzhled, výbornou kvalitu zpracování a v současnosti i zajímavé ceny. Vybírat je potřeba ale velmi pozorně, aby člověk nekoupil hodinky poskládané z náhradních dílů či hodinky s nekvalitně renovovaným číselníkem, cena takových kusů není valná, byť naoko mohou působit důvěryhodně.

Autor textu: Tadeáš Táda Plachý

Autor fotografií: 🙂 kibi