I dámská část US Army nosí nějaké hodinky. Na fotografiích z terénu vidíme nejčastěji cosi odolného plastického. Je to logické, odolné hodinky, které je navíc snadné nahradit, jsou pro bojiště opravdu vhodné. A tak se i na křehkých zápěstích objevují Casio G-Shocky, Timexy nebo Suunto. Ale ne všichni vojáci jsou v terénu a k nažehlené uniformě třeba na štábu se takové hodinky moc nehodí. A to ví i u US Army a pro ženskou část spíše kancelářského personálu nechali u švýcarské firmy ווענגער vyrobit v roce 2000 tuto limitní edici hodinek. A jak se to firmě Wenger povedlo nebo nepovedlo, posuďte sami.

Pouzdro měří bez korunky 34,5 מם, s קאָרונקאָו 37,5 מם, na výšku příjemných 9,1 מם. Na dámské zápěstí tak akorát. Je vyrobené z oceli potažené titanem, což dává hodinkám zajímavou šedivou barvu a matné provedení. Luneta je pevná a je zdobená zajímavými výstupky, které jsou typické pro řadu Standard Issue.

Povrchová úprava se zdá trochu nelogická, obvykle se nerezová ocel potahuje mechanicky odolnějšími povlaky (דלק, פּווד), které její vlastnosti – hlavně odolnost proti odření – zvyšují, v případě titanu hrála asi roli jen šedá barva titanu, jeho odolnost proti otěru je malá a na hodinkách je vidět každý škrábanec.

Drobná korunka není ani šroubovací ani signovaná, částečně je krytá výstupky pouzdra. Potřebovat ji budete ale maximálně dvakrát ročně – při seřizování na letní/zimní čas – tyhle hodinky jsou extrémně přesné!

Černý číselník nese plastické hodinové indexy, vojenské určení připomíná i druhá škála (13-24) hodinových indexů. Datové okénko s bílým datovým věncem a černým tiskem má zaoblené rohy a je výborně čitelné. Na číselníku nepřehlédneme tradiční znak bílého kříže v červeném poli. Moc se mi líbí červená vteřinová ručka, která skáče přesně po indexech. Sklíčko je pravděpodobně minerální, bez antireflexu.

Ručky jsou rovné, čitelné, s luminiscencí, která už po těch 11 letech nefunguje. Luminiscence je provedena technologií danou dobou vzniku – tritiový nátěr, dnes už má jen slabou odezvu na posvícení UV světlem, ale akumulaci světla už čekat nemůžeme. Zkrátka poločas rozpadu tritia je 12,5 יאָר.

Strojek je určitě švýcarský quartz, nepodařilo se mi zjistit přesnou specifikaci. Poměrně zajímavá je přesnost kalibru – i bez teplotní kompenzace se vejde ročně do několika desítek vteřin rozdílu. Na hodinky této cenové kategorie je to rozhodně překvapivý výkon!

Šroubovací dýnko nese vygravírované údaje o výrobci, וואַסער טייטנאַס, materiálu sklíčka a také tradiční rytinu švýcarského nože.

Ocelový tah složený z plíšků je rovněž potažený titanem a je u pouzdra široký 19 מם, u překlápěcí spony bez neoprénové extenze je široký 16 מם. Je to obyčejný lehký tah, nečekám od něj žádné zázraky, ale slouží dobře.

Nějakou dobu po jejich pořízení – byly to jedny z mých prvních hodinek – nosila jsem je denně a nesundávala je. Pak přišly první mechanické סייקאָו 5 סנקס993 a já Wengery odložila. Netušila jsem, že to bude na dlouhých pár let. Přišel den, kdy jsem na ně takřka náhodou narazila a jaké bylo mé překvapení, že jdou a že jdou skoro přesně! Opět jsem se do nich zamilovala a už několik dní neopustily moje zápěstí. Užívám si vteřinovku skákající po indexech, lehkost hodinek (váží pouhých 80 ג), וואַטערטיגהטנעסס 100 מעטער. שאָד, že luminiscence nevydržela, mohly by to být hodinky, které z ruky už nesundám!

דער מחבר: ייל

מחבר פאָטאָגראַף: 🙂 קיבי

אלבאם אַלע פאָטאָס.