Dnes bych vám chtěl ukázat svoje úžasné Seiko 5 s modrým číselníkem.

Asi pět let jsem nosil modré Casio quartzky. Trochu malé, celkem přesné, totálně spolehlivé, co ty toho se mnou zažily. A pak jsem začal celkem nutně potřebovat chronograf (neboli stopky). Tak jsem začal hledat, jaké by to tak mohly být… někdy si myslím, že radost z vybírání nových hodinek je skoro stejná, jako pak z hodinek samých…

Vybral jsem si Seiko SNN107. Úžasné, skvělé, פייַן… a asi za půl roku jsem je vyměnil za Poljot Avia, ale to už je jiný příběh. Měl jsem tedy Seiko SNN, ale stejně mne to táhlo k hodinkám s mechanickým strojkem. A výsledkem byly tyto, na Aukro koupené Seiko 5.

Prodejce měl náhodou cestu do Prahy, tak mi je přivezl až pod nos a já z nich měl fakt pořádnou radost! Ale postupně mi hodinek doma přibývalo a já tyhle už moc často nenosil. A jednou jsem me půjčil přítuli na výlet. Večer mi je vrátila s prasklým sklíčkem.

Nosit jsem měl co, tak to bylo celkem fuk. Sklíčko mi vyměnil, hodinky skvěle vyčistil a seřídil hodinář, pan Brož. Nějak jsem se nemohl dostat k tomu, abych si hodinky vyzvedl, ale byl jsem pak (ווידער) překvapený, jak nadčasové tyhle hodinky jsou.

Datum výroby odhaduju podle použitého strojku i podle výrobního čísla tak na rok 1981. Ale design těchto hodinek se za ty roky vlastně nijak nezměnil, nedavno jsem je viděl v prakticky stejné podobně někde v obchodě.

Nerezové kulaté pouzdro s plochým sklíčkem (bez antireflexu), mechanický automatický strojek, číselník s plastickými kovovými indexy, skvělá luminiscence – a to vše v ceně kolem 100 דאָללאַרס. Není to úžasné?!

Pouzdro hodinek je (pro mne) trochu menší, דיאַמעטער איז בלויז 39 מם. Korunka je zapuštěná “na čtvrté hodině” do pouzdra, nijak nevyčnívá. Pouzdro je silné asi 12 mm a když jsem u těch rozměrů, rozteč nožek je 20 mm a průměr číselníku 31 מם. Rozměrově malé, טאָמער “dorostenecké” וואַך, ale u těhle jediných je mi to asi fuk.

Sklíčko je hardlex (trochu odolnější minerální), původně bylo v jedné rovnině s lunetou, teď, po výměně, je nepatrně zapuštěné.

Nerezové šroubovací dýnko nese jen nezbytné popisy. Odolnost proti vodě je “water resistant”, déšt by jim vadit neměl, ale na potápění to nebude. Ale kdo by tyhle hodinky trápil potápěním?

די רעדל איז, jak jsem psal, בלוי. Má jemnou paprskovitou kresbu (זונ - שנייַדן) – strašně špatně se to fotí. Ale moc hezky to vypadá v dopadajícím světle. Mění totiž barvu od skoro černé, přes fialovou až k blankytné modři. A hodinkám vyloženě sluší plastické logo Seiko 5, obdélníkové plastické indexy s luminiscencí a široké datové okénko s ukazateli day/date.

Hodinová a minutová ručka jsou stříbrné, פּאַלישט, rovné a umožňují jednoduchý odečet času letmým pohledem. A to, díky luminiscenci, i v noci. Luminiscence je silná, אָבער, אמת, už do rána nevydrží. Vteřinová ručka je leštěná, tenká, neruší a číselník skvěle doplňuje.

קאַליבער 7009, který je v hodinkách použit, je předchůdcem dnešní základní řady Seiko mechanických strojků 7Sxx. Automatický nátah bez hackingu se zobrazením dne v týdnu a data. Lety osvědčený, jednoduchý inhouse kalibr. Oproti dnešním má jeden drobný rozdíl, v první poloze korunky se skokově seřizuje pouze datum, změna dne v týdnu se naopak provádí zatlačením na zapuštěnou korunku v základní poloze. Ve druhé poloze se pak seřizují ručky.

Hodinky byly původně na originálním tahu Seiko. Tah je skládaný z článků z ohýbaného nerezového plechu a je za ta desetiletí už trochu vytahaný. Já hodinky nosím nejraději na modrém nato-strapu. Zdá se mi, že jim sluší nejlépe.

Ozdravná kůra u pana Brože jim opravdu prospěla (אַ דאַנק!) a přesnost se zase drží v rozpětí několika málo vteřin denně. A to je na hodinky staré asi 30 let skvělý výkon, ניט?

Autor textu a fotografií: 🙂 קיבי

פאָטאָגראַפיע אַלבום.