Z dnešního pohledu vypadá společnost லாங்கின்ஸ் jako velice seriózní hráč na globálním trhu, který se opírá o dlouholetou tradici, dokonalou pečlivost a propracovaný marketing. Pravda je ale jiná – od samého počátku jsou to dobrodruzi. Nikdo sice netuší, proč Longines svou drsnou tvář tají a skrývá se pod nažehlené manžety prvotřídních obleků, ale pravda je jen jedna: kdyby měly být hodinky osobnost, pak by Longines vypadal dobrodružně jako Indiana Jones nebo kapitán Nemo. Žádné slečinky ani metrosexuálové, ale drsní chlapi, kteří se nějaké té rány nebojí.

Společnost sice vznikla už v roce 1832, ale svou tvář získala až v roce 1866, kdy se majitel Ernest Francillon rozhodl, že kompletace cizích strojků do pouzder je nuda a že by to chtělo něco víc. Koupil pozemky na břehu řeky Suze v místech, kterému se v lokálním francouzském dialektu říkalo “Les Longines” a postavil na nich továrnu. Šlo vlastně o jednu z prvních soudobých manufaktur – podařilo se mu přesvědčit síť subdodavatelů a řemeslníků k tomu, aby nepracovali doma (jak bylo tenkrát zvykem), ale aby vykonávali všechny úkony v továrně. A ještě v roce 1867 vyrobila společnost první vlastní strojek. Francillon jako první na trh uvedl hodinky, natahované korunkou – všechny ostatní ještě používaly klíček. A od té doby vliv a produkce firmy Longines narůstala stálým tempem.

Sportovní událost
Longines se jako jeden z prvních výrobců zaměřil na oblast sportu. Společnost dodala časomíry pro aténskou olympiádu v roce 1896 a počínaje olympijskými hrami v Oslu roku 1952 oficiálně měřila čas na čtrnácti olympiádách. Za zmínku stojí spolupráce úzce spjatá se specializovanými disciplínami, ať už šlo o gymnastiku (தொடங்கி 1912), lyžování (poprvé v roce 1933, v současnosti během Poháru v alpském lyžování v sezóně 2006-2007), partnerství s Tour de France (během jednatřiceti ročníků), formule 1 (ve spojení se stájí Ferrari), či jezdeckými sporty (தொடங்கி 1926; இல் 1952 vyvinula firma Photogines, první přístroj pro synchronizaci obrazu s časomírou při porovnávání cílových fotografií).

Z pólu do vzduchu
இல் 1906 vyrazila z kanadského Quebeku polární výprava Josepha Berniera a během necelého roku dorazila na severní pól. Celkem byla na cestě 429 dní a každý den sloužila jako hlavní navigační přístroj dvojice námořních chronometrů Longines Express Monarch. Tím začíná kapitola společnosti Longines, která hovoří o zkoumání polárních krajů. Jako další navázalo spolupráci americké námořnictvo a v souvislosti s dobýváním severního pólu samozřejmě nelze nejmenovat norského velikána Roalda Amundsena, který všechny své výpravy prováděl výhradně s hodinkami společnosti Longines – když v roce 1912 dorazil jako první člověk na jižní pól, měl s sebou hodinky Longines Navigation Chronograph.
Zlatá léta ovšem přišla ve dvacátých letech dvacátého století. Vzestup souvisel s rozvojem letectví, které piloty zavádělo výš, dál a do úplně odlišných podmínek než jaké znali ze země. Zde Longines navazoval na poznatky, získané díky tvrdým podmínkám na obou pólech. தொடங்கி 1919 byl Longines oficiálním dodavatelem Mezinárodní letecké federace a dodával měřicí přístroje, které posloužily při stanovení mnoha světových rekordů. Kromě svého víceméně oficiálního ambassadora Charlese Lindbergha podporovala společnost i ženskou průkopnici létání Amelii Earhartovou.

Z Ameriky do Evropy
A právě s osobností Charlese Lindbergha je firma Longines nejvíce proslulá dodnes. Americký pilot byl sice při proslulém přeletu Atlantického oceánu v roce 1927 na palubě letounu Spirit of St. Louis vybaven hodinkami jiné značky, ale protože byl osobním přítelem jednoho z tehdejších ředitelů, po úspěšném přeletu Atlantiku navrhl podle vlastních zkušeností časomíru, která by pomáhala pilotům v navigaci. Hodinky byly nakonec postaveny přesně podle Lindberghova návrhu a vyrábí se dodnes.
A když se Charles Lindbergh se svou manželkou vydával na okružní let kolem světa, byli oba vybaveni hodinkami značky Longines – znovu podle Lindberghova návrhu.

மூல: longines.com

Na dno a skoro až ke hvězdám
Když se v roce 1952 ponořil batyskaf Trieste s Augustem Picardem na dno Marianského příkopu, měl na plášti připevněny hodinky Rolex Deep Sea ve speciální úpravě. Tolik historie – díky marketingu Rolexu už samozřejmě tolik nebylo slyšet to, že profesor Picard měl na zápěstí hodinky Longines. Stejně tak se málo hovoří o tom, že společnosti Longines jen těsně unikla oficiální certifikace NASA při volbě chronografu pro kosmonauty programu Apollo. Skutečně jen málo scházelo k tomu, aby se na Měsíc nedostala Omega, ale Longines…

ஆசிரியர் உரை: Robert Čapek

ஆசிரியர் புகைப்படங்கள்: 🙂 kibi ஒரு Longines.com

Mnohá i nehodinková témate najdete இங்கே.