புகைப்படங்கள் கைக்கடிகாரங்கள் பெரிய வசூல்

Dnes bych vás chtěla podrobněji seznámit s další významnou částí hodinek, s hodinkovým sklíčkem.

Jedná se o nejvíce namáhanou část hodinek. Kryje číselník, případně jím lze pozorovat strojek, pokud má dýnko průhled. Během nošení utrží oděry, nárazy, vrypy, škrábance a dokonce ho můžete rozbít. V drtivé převaze je kulaté, ale můžeme se setkat i se specialitou ve tvaru zkoseného čtyřbokého jehlanu (Seiko SARB00X) nebo krásně zakřivené sklíčko na hodinkách Hamilton Brooke.

Sklíčko určuje čitelnost údajů na číselníku, hodně tedy záleží na zvoleném typu skla. Často lze z ceny hodinek odhadnout materiál sklíčka a naopak, ale neplatí to vždy.

V našich recenzích jste si určitě všimli, že existuje několik druhů skel, ze kterých se hodinková sklíčka vyrábí. Jednotlivé materiály mají samozřejmě odlišné vlastnosti. Začneme na samém začátku, u Mohsovy stupnice tvrdosti.

Jednou z nejdůležitějších charakteristik skel a minerálů je tvrdost. Desetistupňovou škálu sestavil v roce 1812 německý geolog a mineralog Friedrich Mohs. Podle ní tvrdost určuje schopnost tvrdšího nerostu zanechat škrábanec na měkčím nerostu. Je sice primárně určená pro nerosty, ale můžeme ji použít i pro uměle vyrobené materiály.

Absolutní tvrdost materiálu se stanovuje sclerometrem, který se používá také v metalurgii. Tvrdost můžeme určit i Knoopovou zkouškou, kterou v roce 1939 definoval Frederick Knoop. Zkouška je ideální pro křehké materiály a tenké vzorky, do kterých může být vyhotovená jen velmi mělká prohlubeň.

Historie a druhy skel

První kapesní a náramkové hodinky mistři hodináři osazovali křišťálovým sklem. V té době neexistoval jiný běžně dostupný průhlednější materiál. Nevýhodou křišťálu je vysoká křehkost a malá odolnost vůči otřesům. Kapesní hodinky měly pro ochranu skla kovové víčko, někdy sklíčko chránila stříbrná mřížka.

Číselníky pozdějších kapesních hodinek kryly nejčastěji rozměrná minerální sklíčka, i ta bývala kryta víčkem.

Postupem času se věda a technologie vyvíjely a přišla doba plastů, které dobývaly široké pole využití. Zlatá éra plastových sklíček nastala v 60. ஆண்டுகள் 20. நூற்றாண்டு. Dnes plastová skla najdeme především v levných nebo dětských hodinkách, v reedicích historických hodinek (například Panerai Radiomir PAM373), a jeho variantu z moderního plastu v některých potápěčských ஒரு இராணுவ hodinkách. Nejpoužívanější akrylát (plexiglass, polymethylmetakrylát) má velkou výhodu nízké ceny, odolnosti proti nárazu (pruží, ale je poměrně měkký) a tvorby tupých střepů při rozbití. Pokud ho poškrábete, což je celkem jednoduché, vrypy jdou lehce vyleštit speciální pastou (Displex, Xerapol, முதலியன). Používá se také někdy zubní pasta a kartáček. Pasta obsahuje mikrobrusivo, po chvíli leštění a následném opláchnutí bývají škrábance takřka neznatelné.

Sklo bývá typicky vypouklé. Jeho optické vlastnosti ale nedosahují kvalit minerálního či safírového skla. Já mám dlouhodobé zkušenosti s plastovým sklíčkem na svých hodinkách BWC, zatím se mi ho podařilo nosit na zápěstí bez škrábanců.

Sklíčko nazvané Hesalit není přímo typem skla, jde o značku akrylátu, kterou se proslavily hodinky Omega Speedmaster Professional. Protože se jako první hodinky díky úzké spolupráci značky s NASA dostaly v šedesátých letech na Měsíc, říká se jim také “Moonwatch”. I dnes můžete zakoupit nové hodinky Omega s Hesalit sklem, mají ho některé modely kolekce Speedmaster. Ačkoli je nyní nejžádanější safírové sklo, hodinkoví nadšenci zkrátka chtějí mít model, který bude co nejpodobnější tomu z 60. நாம்.

Hesalit má vyšší pružnost než safírové sklo, lze ho ale snadno poškrábat. Jednoduše ho, stejně jako plastové, můžete vyleštit a uvést ho do původního stavu. Leštění usnadňuje vystouplý tvar skla.

Na šestém stupni Mohsovy stupnice (živec) se nachází minerální křemičité sklo. Jedná se o široce rozšířené a nejpoužívanější hodinkové sklo, i když už mu safírové sklo začíná šlapat na paty. Má díky složení a použité výrobní technologii větší tvrdost než plastové materiály. Vysoký podíl křemene (SiO2) a povrchové tvrzení zajišťují větší odolnost vůči poškrábání a proti poškození nárazem. Přesto ho lze při běžném nošení hodinek poškodit. Pro vyleštění vrypů se používá diamantová pasta, ale tento proces bývá pracný a výsledek nejistý. Pokud byste se do něčeho takového pouštěli, připomínám nutnost důkladného chlazení při leštění, aby vám sklíčko neprasklo. Výměna tohoto sklíčka je poměrně lacinou záležitostí v řádu stokorun.

Pro lepší čitelnost údajů na číselníku může být z jedné nebo obou stran opatřené vrstvou antireflexu. Ten se vyrábí postupným usazováním plynné směsi oxidu hlinitého, fluoridu hořečnatého a oxidu hafničitého na plochu sklíčka při teplotě okolo 1800°C. Nejčastější jsou rovná skla, ale můžeme se setkat i s klenutým. Zde ho můžete vidět na hodinkách Citizen Eco-Drive Radiocontrolled.

Japonská značka சிக்கோ své hodinky osazuje tvrzeným minerálním sklem, které nazývá Hardlex. Na Mohsově stupnici ho najdeme blízko stupně sedm (křemen) a je tak odolnější proti poškrábání než běžná minerální skla. Má často vypouklý tvar, někdy je rovné. I Hardlex může mít antireflexní vrstvu. Toto sklíčko údajně i lépe odolává tlaku, než safírové, najdeme ho proto v mnoha modelech pro potápěče, zde třeba na modelu சிக்கோ SBBN017 கடல் முதன்மை அதிகாரி.

Minerální sklo opatřené vrstvou syntetického safíru se jmenuje Sapphlex, jedná se o kompromis mezi minerálním a safírovým sklem. Bývalo běžné u některých modelů Seiko, například kolekce Seiko Alpinist s kalibrem 4S15 byla vybavena tímto sklíčkem.

Z bloku syntetického safíru, materiálu s vysokou tvrdostí (jen o stupeň nižší než nejtvrdší diamant), se nařezáním a dalšími úpravami vyrábí நீல கல் படிக. Syntetický safír existuje od 19. நூற்றாண்டு, ale teprve v roce 1960 bylo safírové sklo poprvé osazeno do hodinek. Je velmi odolné, nevýhodou je ale jeho křehkost a tvorba drobných střípků při rozbití. Tyto jemné střípky mohou poškodit citlivý mechanický strojek. I proto na průhledech v dýncích najdeme častěji minerální sklíčko. Bývá označované jako “scratch resistant”, tedy odolné vůči poškrábání. Ale poškrábat ho lze diamantem a materiály obsahujícími současně křemík a uhlík (jsou tvrdší než safír, používají se jako imitace kamenných povrchů). Ve srovnání s minerálním sklem je přibližně 5× odolnější proti oděrům a vrypům.

2000 ° C இல் அலுமினாவை படிகமாக்குவதன் மூலம் செயற்கை சபையர் பெறப்படுகிறது.. ஒரு இரசாயனக் கண்ணோட்டத்தில், இது இயற்கை சபையர் போன்றது, வேறுபாடு நிறத்தில் உள்ளது – செயற்கை தெளிவாக உள்ளது, இயற்கை சபையர்கள் நிறத்தில் இருக்கும்.

என்பது பொதுவான கேள்வி, மினரல் கிளாஸை சபையரில் இருந்து வேறுபடுத்துவது எப்படி. முதல் காட்டி கடிகாரத்தின் விலை, அதிக விலை, சபையர் படிகத்தின் இருப்பு அதிகமாக இருக்கலாம். மற்றொரு விருப்பம் எஃகு கத்தி அல்லது ஸ்க்ரூடிரைவர் பயன்படுத்த வேண்டும் – நீங்கள் கனிம கண்ணாடியை கீறுகிறீர்கள், சபையர்கள் இல்லை. கீறல் முறை உங்களுக்கு பொருந்தவில்லை என்றால், நீங்கள் முயற்சி செய்யலாம் “நெற்றியில் சோதனை”. Oboje hodinky si současně přiložte na čelo. Safírové sklo zůstane trochu déle chladné. Zní to jako vtip, ale skutečně to funguje.

Na hodinkách bývá safírové sklíčko ploché nebo klenuté. Čím je zakřivenější, tím je jeho výroba samozřejmě dražší a tím stoupá i cena hodinek.

Velmi často ho výrobci opatřují různě zbarvenou vrstvou antireflexu. Na vnější straně skla má odlesk barvu odstínů modré či fialové. Pokud je antireflex pouze na vnitřní straně skla, je i při bočním pohledu většinou bezbarvý a sklíčko vypadá takřka neviditelně. பிராண்ட்கள் Watch Breitling jsou provedením antireflexních vrstev vyhlášené.

Srovnání sklíček

Ačkoli by se mohlo zdát, že safírové sklíčko je nejlepší a má význam kupovat hodinky pouze s ním, situace je poněkud složitější. Každý materiál je totiž vhodný pro jinou skupinu hodinek.

Pokud máte na zápěstí hodinky pro outdoorové akce, nejvhodnější bude plastové sklo. Číselník takových hodinek bývá velmi přehledný a škrábance čitelnost neovlivní. V případě rozbití je výměna za nové levnou záležitostí. Plastové sklíčko mívají také některé digitálky Casio G-Shock, které jsou svou odolností pověstné.

Nejpoužívanější கனிம கண்ணாடி najdeme na široké paletě modelů hodinek, od malých neznámých značek až po ty světoznámé. Ať už se jedná o hodinky sportovní, potápěčské, letecké, casual nebo společenské, ve střední cenové relaci budou určitě mít křemičité sklo. Může, ale nemusí mít vrstvu antireflexu. Případné rozbití vás vyjde trochu dráž než výměna skla plastového, především pokud je sklíčko klenuté a s antireflexem.

Nejtvrdší நீல கல் படிக nacházíme ve dražších a luxusních hodinkách, s intenzívním nebo nenápadným vnitřním, vnějším nebo oboustranným antireflexem. Může být také více či méně zakřivené. Pokud ho rozbijete, výměna bude významně dražší, může stát 3000 Kč a více. Safír je vlastně syntetickým korundem, který se pěstuje ve větších blocích a pak se řeže nebo ještě dále upravuje na patřičný rozměr. Výhodou je samozřejmě jeho tvrdost, toto sklíčko lze vlastně poškrábat pouze diamantem. Nevýhodou je již zmíněná cena a také to, že v případě tvrdého nárazu se sklíčko tříští na ostré drobné střepinky. நான் ப்ரோட்டோ “nesmí” na kosmické lodi.

Někteří fanoušci hodinek si nechávají vyměnit minerální sklo ve svých hodinkách za safírové, vždyť to jsou fanoušci.

தீர்மானம்

Představila jsem vám běžně používané materiály sklíček, tvary a úpravy povrchu. Výčet není úplný a vyčerpávající, někteří výrobci (např. இன்விட்கா) produkují vlastní označení sklíček, ale snad vás tento ucelenější pohled obohatil. Budoucnost patří asi průhlednějším tvrdším a levnějším sklům, vhodným kandidátem je i “Gorilla Glass”. Zatím ho na hodinkách nenajdeme, ஆனால் யாருக்கு தெரியும், co bude časem?

ஆசிரியர் உரை: எண்ணெய்

ஆசிரியர் புகைப்படங்கள்: 🙂 kibi , wikipeida.com, seiko.jap.

Jestli se vám článek líbil, நாம், தயவு செய்து, மூலம் "போன்ற" svoju Facebook பக்கம். இது எங்களுக்கு மதிப்புமிக்க கருத்துக்களை கொடுக்கிறது, நன்றி!