Vojenské hodinky mají vždy své zvláštní kouzlo. V jistém ohledu to byly právě potřeby armády, které tlačily vývoj odolných hodinek směrem vpřed, ať již se jednalo o první náramkové hodinky důstojníků v první světové válce nebo pozdější dnes tak oblíbené letecké hodinky. V této recenzi si přiblížíme letecké hodinky ze 40. நாம், které vydržely ve službách Československé armády několik desetiletí. Švýcarské hodinky značky Lemania jsou známé svou kvalitou a i po několika desítkách let vypadají stále skvěle.

விருப்பம்:

Pouzdro hodinek je vyrobeno z kvalitní nerezové oceli a má průměr 38 மிமீ. Díky svému polštářkovému tvaru však působí hodinky mnohem větším dojmem a díky zahnutým nožkám dokonale obepnou zápěstí a skvěle sedí. Pouzdro je též přiměřeně tenké. Povrchová úprava tohoto konkrétního kusu je leštěním s broušenými boky pouzdra, viděl jsem mnoho hodinek tohoto typu, které byly celé leštěné, těžko říct, která úprava je původní. Sklíčko hodinek je s ohledem na dobu vzniku samozřejmě plastové a vypouklé. Dýnko hodinek je šroubovací a nese značení „Majetek vojenské správy“ a inventární číslo. Existuje více druhů značení těchto hodinek, někde můžeme najít zkřížené meče apod.

Strojek je s ručním nátahem, což je poplatné době vzniku, ale nalezneme v něm i několik zajímavých konstrukčních prvků, které ho činí velice zajímavým. Rezerva nátahu činí cca 42 மணி, což se může lišit dle stáří a stavu hodinek. Velká, šrouby vyvažovaná setrvačka, அதிர்வெண் ஊசலாடும் 18.000 சுழற்சிகள் / மணி. Ložiskových kamenů je 17, ale je možné, že bylo používáno víc verzí strojku a toto číslo se může lišit. Nárazuvzdorné uložení setrvačky se u vojenských hodinek z této doby již vyskytuje, ale u těchto Lemanií je navíc opatřeno ještě důmyslným vylepšením, které má zabránit takzvanému “přeskočení” vlásku při nárazu. Zajímavostí je také centrální sekundová ručka s nepřímým náhonem. சுவாரஸ்யமாக இல்லை, že strojek navzdory svému věku dokázal po servisu fungovat s přesností řádově jednotek sekund za 24 மணி.

Funkce hodinek je pouze zobrazení času pomocí hodinové, நிமிடம் மற்றும் மத்திய வினாடிகள் கைகளை.

Moje dojmy z hodinek:

Tyto Lemanie MVS nejsou jen tak obyčejné Lemanie, jsou totiž moje. Respektive moje bývalé Lemanie. Navzdory tomu, že byly staré cca 70 நாம், sloužily mi jako hodinky k dennímu nošení a sloužily dobře.

Neobvyklý tvar pouzdra upoutá na první pohled. Osobně jsem velkým příznivcem tohoto tvaru pouzdra, dobře sedí v zásadě jak na tenčím, tak na silnějším zápěstí. Já jsem spíše ten první případ a hodinky mi seděly skvěle, právě proto jsem je používal na denní nošení. Nerezová ocel se pro výrobu hodinkových pouzder se v době vzniku těchto hodinek nepoužívala příliš často. Obvyklá byla pouzdra z chromované mosazi, případně pozlacená nebo zlatá. Dnes tak obvyklá nerezová ocel byla vyhrazena jen malé skupině hodinek, což činí tyto hodinky ještě zajímavějšími.

Černý číselník hodinek je vzorem jednoduchosti. Římské číslice a jednoduchá minutová a hodinová stupnice jsou provedeny světlým potiskem. Čísla jsou pokryta luminiscenční barvou na bázi radia, která již samozřejmě nesvítí, ne kvůli tomu, že by radioaktivní radium přestalo vyzařovat své částice, ale kvůli tomu, že se rozpadl fosfor, který byl součástí barvy. Svítící byly dříve i jednoduché poniklované ručky. Číselník i ručky tvoří velmi elegantní a čitelný celek. Odečet času je pak záležitostí zlomku sekundy. Což je u vojenských/leteckých hodinek velmi důležité. Měl jsem rád právě tuto jejich jednoduchost, možná až strohost.

Někomu by se mohlo zdát, že se jedná o poměrně obyčejné hodinky. Pokud se na ně podíváme blíž, jak jsem již výše psal, nalezneme na nich spoustu zajímavých prvků a jejich vzhled také není nepřitažlivý.

Zajímavý je též jejich příběh. Hodinky používala bývalá Československá armáda spolu s hodinkami Longines a Eterna (dále používala i hodinky Strela a další…). Co se datace těchto hodinek týče, některé zahraniční prameny uvádějí jejich dobu vzniku rok 1935-38 a také je označují za služební hodinky Luftwaffe. Postupem času a výzkumem jsem se dobral toho názoru, že byly používány až v období po druhé světové válce (předválečné byly tedy pouze Longines) a do vlastnictví armády se dostaly buď zakoupením ze Švýcarska, či jako kořist z německých výstrojních skladů po válce – což by odpovídalo informacím ze zahraničních zdrojů o služebních hodinkách Luftwaffe. Důležité je to, že hodinky byly aktivně používány až do pádu komunistického režimu v roce 1989, nikdy nebyly plně nahrazeny typem „Prim Letecké“.

முடிவில் ஒரு சில வார்த்தைகள்:

Co dodat? Jedná se o kvalitně vyrobené hodinky, které dobře vypadají a mají zajímavý příběh. To vše je podpořeno bezchybnou švýcarskou kvalitou, kterou potvrzuje to, že i po tolika desítkách let hodinky vypadají a fungují stále skvěle. Přesnost v řádech jednotek denně po servisu to jen potvrzuje. Jen nerad jsem se s nimi loučil.

ஆசிரியர் உரை: Thaddeus டேட் ஷை

ஆசிரியர் புகைப்படங்கள்: 🙂 kibi

ஆல்பம் அனைத்து புகைப்படங்கள்.

நீங்கள் ஆய்வு பிடித்திருக்கிறது என்றால், நாம், தயவு செய்து, மூலம் "போன்ற" svoju Facebook பக்கம். இது எங்களுக்கு மதிப்புமிக்க கருத்துக்களை கொடுக்கிறது, நன்றி!