Že už jste někdy takové hodinky viděli? Je to klidně možné, v podobném designu dělá hodinky více firem. Prazáklad je pravděpodobně u firem Rolex a Officine Panerai. Při vytváření hodinek pro italské bojové potápěče ve třicátých letech 20. நூற்றாண்டு – tedy pro WWII – bylo zadání jasné: vodotěsné hodinky, snadná čitelnost, silná luminiscence, masívní řemen. Nedávno jsem psal o velmi podobných hodinkách Precista PRS-20 “இத்தாலிய” a téměř vše platí podobně i o těchto hodinkách.

Současná módnost hodinek firmy Officine Panerai nahrává vzkříšení tohoto mýtu a současně i firmám, které si chtějí sníst svůj kousek této “italské radiomir pizzy”. A jednou z firem, které se do toho před časem pustily, je i Gnomonwatches pod značkou கடவுள். Jak se jim to povedlo?

Ocelové (316அந்த) pouzdro má tvar, který ze všeho nejvíc připomíná “polštář”, povrch je oblý bez ostrých hran a je perfektně vyleštěný do vysokého lesku. Samozřejmě to znamená, že na povrchu budou brzo vidět všechny škrábance, ale i tohle asi k těmto hodinkám patří. Nožky jsou stejně jako u jiných podobných hodinek ze dvou kousků drátu (tedy celkem čtyři), které se zasouvají do otvorů v pouzdře a na místě je drží šroubky na spodní straně pouzdra. Řemen se vkládá mezi tyto kousky drátu, pro zpevnění se přidává většinou ještě trubička. Já osobně jsem tomuto řešení nepřišel na chuť, umožňuje to sice snadnou výměnu řemenů, ale manipulace při výměně mi nepřipadala úplně jednoduchá a drobné šroubky mají velkou snahu spadnout pod stůl anebo se naprosto nevysvětlitelně ztratit jinak – také se vám to někdy stává? Ale berte to jen jako osobní povzdech, určitě je hodně majitelů, kterým toto řešení připadá geniální a při výměně řemenů žádné potíže nemají, ஒருவேளை, ஏனெனில், že jsou mnohem šikovnější než já.

Rozměry pouzdra jsou poměrně velké – 46,5 மிமீ துணி korunky, 50 மி கள் korunkou, “லக் என்ற லக்” 52 mm a tloušťka pouzdra je 13 மில்லிமீட்டர்களில். Zdá se to hodně, ale díky plynulým tvarům a subtilním nožičkám lze hodinky nosit i na slabších zápěstích.

Odolnost proti vodě se ale svému historickému vzoru ani zdaleka nepřibližuje, podle současných norem je jen 30 நீர் நிரலின் மீட்டர், což v praxi znamená maximálně odolnost proti dešti nebo troše vody při mytí rukou. Plavání nebo dokonce potápění bych vám s těmito hodinkami určitě nedoporučoval.

Masívní korunka má tradiční tvar “வைரம்”, je signovaná výrobcem. Najdeme ji na jiném místě, než s ní asi počítáme normálně, proto označení “Left Hand” – ஆண்டு, hodinky mohou být příjemnější pro leváky anebo pro všechny ty, kdo mají starost, aby je poměrně ostrá korunka netlačila do hřbetu levé ruky. Manipulace s korunkou vyžaduje jen malou chvíli zvykání, நான் நம்புகிறேன், že tohle problém nebude.

Klenuté safírové sklíčko znovu připomíná historické kořeny těchto hodinek. Tehdy před 70 lety tu byly, přirozeně, jiné materiály. Ale safírové sklíčko, které jen tak nepoškrábete, s antireflexní vrstvou na vnitřní straně je určitě praktičtější. Průměr sklíčka je impozantních 38 மிமீ.

Matný černý číselník má sendvičovou konstrukci. Už kdysi to tak bývalo, ale místo dnešní luminiscenční vrstvy (Luminova) to bývala radioaktivní barva – i proto označení hodinek OP Radiomir. Dnes se o své zdraví už bát nemusíte, ani na letišti vám hodinky nepřinesou potíže s úřady. Ale konstrukce číselníku je stále stejná, jeden plíšek s nanesenou luminiscencí, který kryje druhý s vyřezanými hodinovými indexy, ty na pozicích “12 – 3 – 6 – 9” jsou číselné. Luminiscenční materiál má nažloutlou barvu, má to připomínat barvu, která vznikla stárnutím původní radioaktivní vrstvy.

A velmi dobře čitelné jsou i ručky, ocelové a pozlacené. Jsou tu jenom dvě, மணி மற்றும் நிமிடம், vteřinovou nenajdete, mají tradiční tvar a proporce. I ručky nesou vrstvu luminiscenční barvy.

Leštěné ocelové dýnko se šroubuje spolu s těsněním do pouzdra. Nápisy na něm připomínají typ oceli, značku výrobce, typ hodinek, hodnotu vodotěsnosti pouzdra a použitý kalibr (கேஜெட்). நான் சந்தேகிக்கிறேன், že budete nápisy nějak déle studovat, i když udělané jsou perfektně, to pravé kouzlo vidíme obrovským průhledem v dýnku. Ten, நிச்சயமாக, nemá žádné historické opodstatnění, hodinky byly původně s plným ocelovým dýnkem, ale jsem přesvědčen, že by byla chyba o pohled do nitra přijít.

Průhled v dýnku je patřičně velký, aby nám neuteklo nic z detailů kalibru. Je to švýcarský mechanický kalibr s ručním nátahem (ETA) Unitas 6497. Jeho technické hodnoty pro vás asi nebudou žádným překvapením, அதனால் தான் சுருக்கமாக – 17 தாங்கி பாறைகள், அதிர்வெண் 2,5 ஹெர்ட்ஸ் (18.000 půlkmitů மணி), இருப்பு மூலம் சரிபார்த்து வரைந்து 48 மணி. Překvapit by vás ale mohlo velmi precizní zdobení kalibru, ஜெனீவா கோடுகள், blued திருகுகள், rudé ložiskové rubíny, leštěná a zkosená nátahová kola – mně se zdobení moc líbí a věřím, že nejeden majitel se častěji podívá na kmitající setrvačku, než kolik je hodin.

Na hodinkách je tmavý hnědý kožený řemen s kontrastním štepováním o šířce 26 மிமீ. Řemen se částečně podobá svým historickým potápěčským vzorům. A zkušenost mi říká, že mnozí majitelé podobných hodinek kouzlu snadné výměny řemenů docela podlehnou a řemeny na hodinkách mění podle okamžité nálady nebo podle svých jiných doplňků, anebo jen tak. A často to jsou řemeny z kůže exotických zvířat – nejen krokodýlí, ale viděl jsem i z kůže slona, anakondy, žáby. Majitelé podobných hodinek často mají v tomto směru velmi bujnou fantazii. A když narazí na šikovného sedlářského mistra, který jim může ušít řemen, jaký nemá nikdo na světě, tak málokdy odolají. A ať nemusíte dlouho hledat, ஈ stránky mistra Šímy, řemeny z jeho produkce jsou vyhlášené svou kvalitou.

K hodinkám tradičně patří masívní jazýčková Pre-V spona v tradičním tvaru “otvírák na pivo”. I tyto spony často majitelé pečlivě vybírají, viděl jsem spony s vyřezaným obrysem ponorky – torpéda s živou posádkou nebo sponu ze vzorovaného ocelového damašku.

Oslovila vás historie, která se k tomuto typu hodinek váže? Nebo se vám líbí extrémně dobrá čitelnost času na těchto hodinkách? Anebo byste si moc rádi koupili své módní Officine Panerai Radiomir, ale stojí prostě moc velký balík peněz? எனவே எப்படி, i tyto hodinky si vždy najdou své kupce a své majitele. A vzhledem ke kvalitě zpracování věřím, že to budou spokojení majitelé. Sám jsem takové míval, tak hoďte kamenem. காட்சி? Naposled jsem je zahlédl asi za 800 அமெரிக்க டாலர், ale počítejte ještě s poštovným, clem a DPH.

Mně osobně na těchto hodinkách vadí jejich nízká vodotěsnost, když už bych si kupoval hodinky s historií, která směřuje k bojovým potápěčům, chtěl bych, aby byly vodotěsné alespoň na běžné plavání a potápění bez dýchacího přístroje.

ஆசிரியர் textu மற்றும் புகைப்படங்கள்: 🙂 kibi

Za zapůjčení děkujme “Instantovi”.

ஆல்பம் அனைத்து புகைப்படங்கள்.