Co pro vás znamená značka ரோலக்ஸ்? Pro někoho nedostupný luxus, pro někoho předvádění úspěchu… A co pro mne? Stále častěji prostě odolné, pěkné a spolehlivé hodinky do každé situace. To neznamená, že by nebyly relativně drahé nebo by na mne kolegové nekoukali divně, když jim řeknu, என்று “dneska mám rolexky”. A co tedy znamenají hodinky značky Rolex na zápěstí pro vás?

Ocelové pouzdro o průměru 40 mm je celkem nenápadné, பார், které už jste někdy někde viděli. Povrchová úprava je kombinací kartáčování a leštění (boky), நான், že velmi praktická pro běžné užívání. Je-li mu vůbec co vytknout, tak snad to, že nejsou provrtané nožky, otvory by usnadnily výměnu řemenu za tah, ale není to nijak zvlášť důležité. நீர்புகா வீடுகள் இல்லை 300 மீட்டர், což s bohatou rezervou splní to, co vy i já budeme kdy potřebovat.

வேண்டும், co je u tohoto pouzdra jiné (a netýká se to jenom pouzdra), je kvalita zpracování i v nejmenších detailech. Když fotím hodinky, obvykle hledám hranici zvětšení při makro fotkách, za kterou už nemá cenu zkoumat detaily – hodinkám to prostě už pak nesluší. U hodinek značky Rolex (ale i jiné značky – třeba vyšší řady Seiko) je jedno, jak moc si hodinky zvětšíte, nenajdete na nich nedokonalosti v leštění pouzdra, ve zpracování číselníku, otřepy od nástrojů na ručkách… prostě tam nic takového není.

Povrchová úprava pouzdra byla přenesena i na ocelový tah – náramek, kombinace kartáčovaných povrchů a leštěných boků. Provedení je opět perfektní v každém detailu a to i u koncových článků tahu u pouzdra. Spona je plechová s vylisovaným vzorkem tahu a plechovou pojistkou proti otevření. K té jediné mám snad výhrady. Ne z hlediska funkce, tu plní dobře, ale z estetických důvodů mohla být spona snad trochu lepší.

Jednostranně otočná ocelová luneta s typickým ozubením má obvyklý potápěčský potisk s indexy po pěti minutách a první čtvrt hodinou po minutách. Aretace je v šedesáti bodech. A orientaci v šeru zjednodušuje luminiscenční bod na “12”, který je i trochu vystouplý a je možné ho i nahmátnout poslepu.

கிரீடம் ஸ்க்ரீவ்டு, jak se na pořádné hodinky pro potápěče sluší. Ostatně firma Rolex toto řešení prvně použila už v roce 1926 u pouzdra Oyster. A zajímavé technické řešení a preciznost provedení těsnění korunky jsou u hodinek Rolex pověstné. Korunka je částečně krytá výstupky pouzdra – i toto řešení převzalo hodně výrobců. A korunka kromě loga výrobce nese i tři tečky, je osazena systémem těsnění “TripLock”.

சபையர் படிக (bez antireflexu) na sobě nese lupu (“புராணங்களில் நெற்றியில் ஒற்றை கண்ணோடு வரும் அரக்கன்”) nad datumovým okénkem. Někteří hodinkoví znalci na to nadávají a jediné “ty správné” rolexky jsou prý bez lupy i bez data. Já se přiznám, že datum se mi na hodinkách občas hodí a lupa mě nijak neruší. Snad jen při fotografování hodinek s lupou nestačí sklíčko jen lehce setřít mikrovláknovou utěrkou, ale je nutné věnovat pozornost i přechodu mezi sklíčkem a nalepenou lupou. Absenci AR tak trochu nechápu, alespoň vnitřní by na sklíčku být mohl. Ale současně rozhodnutí Rolexu respektuji – a při fotografování to vlastně žádné zvláštní problémy nedělá.

Černý lesklý číselník má plastické indexy hned tří tvarů (kruh, trojúhelník a obdélník) s nanesenou luminiscencí. Najdeme tu i natištěnou typickou korunku loga a další nápisy. O datovém okénku (வெள்ளை வட்டு தரவு, černý potisk) pod lupou jsem už mluvil. Ručky mají obvyklý a často kopírovaný tvar – “மெர்சிடஸ்” hodinové ručky i hůlkovitá minutová a také vteřinová ručka s typickým luminiscenčním terčíkem. Nejsem si úplně jistý, ale předpokládám, že i na těchto hodinkách jsou indexy a ručky z bílého zlata – firma Rolex tak předchází jakýmkoliv potížím s případnou oxidací, která u jiných kovů časem hrozí.

Luminiscence na ručkách, indexech a bodu na lunetě tvoří bílá tritiová barva, luminiscence sama je v odstínu zelené. Je to tradičnější (a dnes už neužívané) řešení, než dnes obvyklá japonská Superluminova.

Inhouse Rolex kalibr s označením 3135 je odolný mechanický strojek s automatickým nátahem (Perpetual – தொடங்கி 1931) a se zobrazením data. Rezerva nátahu je 50 மணி. A ochrana setrvačky proti účinkům nárazu má označení KIF. Zajímavé je snad i to, že se firma Rolex nebojí nezávislých zkoušek všech kalibrů, takže i tento hrdě nese COSC certifikát přesnosti. Tento kalibr Rolex využívá od roku 1988, kdy nahradil kalibr 3035, ten byl sám revoluční – třeba zvýšením taktu (என்ற 19,800 இல் 28,800 půl kyvů za hodinu). Vývoj strojku samozřejmě nezamrzl v čase a tak je postupně vybavován novinkami z vývoje, třeba vláskem setrvačky Parachrom. காலிபர் கொண்டிருக்கிறது 31 தாங்கி பாறைகள், některé díly jsou i potaženy teflonem (typická červená kola), vše je tu podřízeno spolehlivosti a současně přesnosti. A zkušenosti majitelů potvrzují, že kalibr vyniká spolehlivostí a přesností i při velmi dlouhých servisních intervalech. Tam, kde si kalibry jiných značek samy řeknou o servis třeba po pěti letech, není výjimkou, že kalibry Rolex si drží přesnost i po patnácti rocích bez servisu. Pokud by vás zajímaly detaily, doporučuji tuto úžasnou stránku. Najdete tam třeba i fotografie rozloženého héliového ventilu Rolex – já ho takhle viděl prvně.

Ocelové šroubovací dýnko s typickým “ozubením” pro otvírací nástroj neruší zbytečné nápisy nebo průhled. I to nenápadně připomíná, že tyto hodinky jsou především profesionálním nástrojem.

Takže hodinky s referenčním číslem 16610 se opravdu povedly. Jsou to pěkné a spolehlivé hodinky a to přece všichni hledáme nebo ne? நான் ஒத்துக்கொள்கிறேன், že s hodinkami jsem se po fotografování a testování loučil dost nerad a mám takové tušení, že jsme se neviděli naposled. Ostatně jen málo hodinek má i svoje heslo na Wikipedii! A ještě jedna věc se musí Rolexu přiznat – marketing mají perfektní, ono změnit myšlení lidí a z ocelových tool hodinek pro potápěče udělat luxusní zboží vhodné i do společnosti – to chtělo kus umění i úsilí. Pro mne jsou rolexky tedy především kvalitní, spolehlivé a líbivé univerzální hodinky, a co znamenají pro vás?

ஆசிரியர் textu மற்றும் புகைப்படங்கள்: 🙂 kibi

ஆல்பம் அனைத்து புகைப்படங்கள்.