Pamatuju si ještě, jak jsem si někdy v osmdesátých letech kupoval svoje விளையாட்டு இரண்டாம் பார்க்க. Tehdy to tady byly vlastně jediné dostupné hodinky நீர்ப்புகா, tedy vhodné i pro použití ve vodě. A nedlouho potom jsem viděl u kolegy jeho விளையாட்டு பார்க்க (tedy vlastně tyto hodinky). Měl je už dost obnošené, na mosazném pochromovaném pouzdru bylo jejich intenzivní používání vidět, ale i tak se mi moc líbily. A po letech jsem se setkal s jejich reinkarnací od firmy எல்டன் Hodinářská a.s.

Hodinky odpovídají svému historickému vzoru – až na materiál pouzdra. Tentokrát je už z nerezové oceli (316அந்த), průměr pouzdra je 37 milimetrů a tvarem (i nožek) odpovídá téměř původním hodinkám. Povrchová úprava je leštěním a broušením. Vodotěsnost výrobce udává 40 மீட்டர், pro běžný provoz by to mělo stačit. A pokud v tvaru a proporcích rozeznáváte prvky hodinek firmy Omega, máte asi pravdu, v šedesátých letech si s kopírováním vzorů ze zemí “za železnou oponou” nikdo moc hlavu nedělal.

Oboustranně otočná nerezová luneta s plastovou vložkou nemá žádnou aretaci a jejímu pohybu (ani pod vodou) není nijak bráněno. O praktičnosti tohoto řešení lze diskutovat, já si myslím, že jsou i lepší řešení.

Korunka není šroubovací a je třeba ve vodě dát pozor, aby se vám nevysunula. Tvar je už jen válcovitý a neodpovídá původnímu vzoru, சேதம்.

Plastové klenuté sklíčko si při běžném nošení úplně říká o pár škrábanců. Ty ale snadno odstraníte přeleštěním sklíčka jemnou brusnou pastou, údajně to jde i zubní pastou, ale vlastní zkušenost s tím nemám. Ale snad je možné v současné době hodinky koupit i s klenutým safírovým sklíčkem.

Rudý číselník se žluto-zelenými hodinovými indexy a zbytkem potisku v bílé barvě evokuje cosi z (motoristického?) sportu. Je vyhotoven podle svého historického vzoru, bohužel včetně nedostatků v nepravidelně a nerovně nanesené luminiscenční barvě. Luminiscence je vůbec u Eltonu obvykle… nedobrá. V číselníku najdeme i zobrazení data – bílý datový kotouč s černým potiskem. திறமை (68) neumožňuje rychlé přetáčení data jako třeba strojky ETA, při seřizování je nutné buď vířit ručkami kolem dokola anebo se vracet od půlnoci až někam k šesté hodině večerní.

Plechové ručky s povrchovou úpravou kartáčováním mají rovněž tradiční tvar. Jsou skvěle čitelné, bohužel jen ve dne, výhrady k luminiscenci se týkají i ruček.

Nerezové dýnko je šroubovací jako u svého vzoru, ale tady je opatřeno průhledem z minerálního skla, kterým vidíme kalibr. Kalibr sice stejný jako u historického vzoru – உண்மையில். Do hodinek je totiž namontovaný starý repasovaný kalibr 68 vyráběný v letech 1967 எப்போது 1993. Mechanický kalibr s manuálním nátahem má 17 கற்கள், jako komplikaci zobrazení data, 18.000 ஒரு மணி நேரத்திற்கு ஊசலாட்டம் (2,5 ஹெர்ட்ஸ்) a ochranu proti nárazu KIF. இயக்கம் அலங்கரிக்கப்பட்ட, někdy je prostě plné ocelové dýnko lepší, இல்லை?

V současné době je snad už možné hodinky zakoupit i s novým inhouse kalibrem označovaným jako 94.00, který je ve výrobě od roku 2009. Parametry jsou obdobné, cena je ale výrazně jiná.

Hodinky jsem viděl s červeným plastovým řemínkem s “karbonovým” முறை, bílým prošitím a ocelovou jazýčkovou sponou. Ke sportovnímu looku těchto hodinek se celkem hodil.

Nebýt toho, že hodinky jsou mi prostě malé, možná bych si je koupil, už kvůli vzpomínkám. Ale cena současně prodávané verze je téměř 45.000 CZK. I když přihlédnu k použití inhouse kalibru, je to prostě moc.

ஆசிரியர் textu மற்றும் புகைப்படங்கள்: 🙂 kibi

ஆல்பம் அனைத்து புகைப்படங்கள்.