புகைப்படங்கள் கைக்கடிகாரங்கள் பெரிய வசூல்

Tyhle hodinky pro mne mají zvláštní osobní kouzlo. Jsou totiž takovým “ukončením cyklu”. ஏன்? Zkusím to vysvětlit.

Před pár lety (to to letí) jsem potřeboval hodinky “se stopkami”. Měl jsem svoje கேசியோ MTD 1037 “Seamaster” a byl jsem s nimi spokojený, ale stále častěji jsem potřeboval změřit nějaký časový interval a chronograf by se mi hodil. O hodinkách jsem věděl celkem houby a tak jsem hledal na internetu nějaké údaje. Narazil jsem tehdy na chronomag.cz – zaujaly mě tam recenze, osobní zkušenosti majitelů, fotky… a tehdy také přátelské chování členů tohoto “klubu” k sobě navzájem. Kdeže loňské sněhy jsou…

A během prvního týdne jsem tam našel inzerát, எங்கே “spiderer” prodával hodinky Seiko SNN107 – takového “pokrevního bratra” těchto SNN213. Hodinky jsem si tehdy koupil a měl jsem z nich velikou radost. ஒரு, asi po půl roce, jsem je vyměnil za něco mechanického… Takže v tomto jsem se prostě vrátil po třech letech ke kořenům, když jsem tyto SNN213P1 kupoval.

Co o nich napsat? Japonského výrobce hodinek Seiko asi není třeba příliš představovat. Patří k největším světovým výrobcům hodinek. Ať už sám vyrábí kompletní hodinky nebo jen strojky, na jejichž základě pak jiní výrobci kompletují hodinky. Jeho produkce obsahuje “in house” strojky – a to od nižších quartzových nebo mechanických řad až po to nejlepší, co lze mezi hodinkami vidět v řadách கிராண்ட் சிக்கோ nebo Credor. A nejenom, že vyrábí vlastní strojky, ale i všechny komponenty hodinek, které většina výrobců někde nakupuje, si u Seiko vyrábějí sami, včetně sklíček ze syntetického safíru – anebo minerální hardlex, hodinová pera, kameny pro osazení ozubených kol ze syntetického rubínu. Hodinky prostě vyrábějí celé sami a umí to dobře.

A vydařené se mi zdají i tyto Seiko. Nerezové pouzdro má asi ze všeho nejblíž tvarem “polštářku” – hranatý zaoblený tvar s krátkými nožkami. ஆண்டு, பொருள் எஃகு உள்ளது, i když povrchová úprava pískováním hodinkám dává vzhled spíš titanu. Průměr pouzdra je příjemných 43 mm bez korunky a tlačítek, délka pouzdra 48 மிமீ, tloušťka neméně příjemných 12 மிமீ.

Leštěné dýnko je ocelové, திருகு, பிளாட், jen s vyznačením technických údajů.

Minerální sklíčko je zodolněné proti poškrábání, v pojmenování výrobce “hardlex”, அதன் விட்டம் 35 மிமீ.

Korunka nenese logo výrobce a ani není šroubovací – tlačítka také ne. Ale i tak je vodotěsnost zaručena na 100 மீ ஆழம் – v praxi hodinky bohatě stačí na povrchové plavání a potápění třeba v bazénu. Jen doplním, že ovládání je celkem obvyklé, korunka v první pozici umožňuje rychlé překlápění data, ve druhé řídí ručky s hackingem vteřinovky. A tlačítka – jak je už dlouho u hodinek obvyklé – horní stopky spouští a zastavuje, spodní nuluje anebo umožňuje stopnutí mezičasu. Tlačítka i korunka se ovládají velmi příjemně, i síly potřebné na stisknutí jsou tak akorát.

Quartzový strojek nese označení 7T94. Baterie by v něm měla vydržet dva roky a její končící životnost hodinky dají najevo skákáním vteřinovky po dvou vteřinách (technologie EOL).

Když už jsem se dostal k ručkám – hodinová a minutová jsou bílé s luminiscencí, rovné, snadno čitelné se špičatým zakončením, centrální žluto-oranžová vteřinovka chronografu nenese luminiscenci. Tu nemají ani bílé ručky na dvou subcifernících – நிலை “6” malá vteřinovka indikující chod hodinek a ani ta na pozici “12” – minutový čítač měřeného časového intervalu v rozsahu jedné hodiny.

Číselník je tmavě šedivý, நிலை “6” je v něm vyseknuto datumové okénko. Liché indexy jsou značeny čárkou, sudé (2, 4, 8 ஒரு 10) jsou číselné. Číselník je plochý, i potisk označení výrobce není plastický, snad jen indexy mají nanesenu barvu a luminiscenci trochu plasticky. Vnější kroužek nese “nezbytný” tachymetr. Co to je? Stupnice, která umožňuje měřit konstatní rychlost (třeba auta na dálnici) இல் “letmém kilometru”.

A ještě ukázka luminiscence.

Na hodinkách byl původně černý nylonový látkový řemínek, ke mně se dostaly už na koženém “rally” řemenu. A mně se nejvíc líbí s černým řemenem Maratac s bílým prošitím a látkovým vzorem. Snad se jen ještě podívám po pískované sponě, která by ladila lépe s pouzdrem.

Takže všechno dobře dopadlo, já mám zase svoje “SNN” – praktické, odolné a hezké hodinky. A tentokrát si je už (பற்றி) nechám.

Autor textu a fotografií: 🙂 kibi

Album s většími fotografiemi.