Co dělat, když se vám líbí chronografy a “nutně nějaký potřebujete” a zrovna nemáte třeba na Fortisy? Já jsem to řešil nákupem hodinek Poljot Aviator. Byly to moje první hodinky kupované jako nové v kamenném obchodě a tak jsem si nakupování opravdu užil!

Opravdu, nakupování byla legrace. Zjistil jsem, že je mají v krámku naproti Palladiu a v sobotu navečer jsem se je tam vypravil koupit. Vyzbrojen jsem byl několika svými hodinkami s různým průměrem pouzdra, šuplérou a přítelkyní, která měla rozhodnout, jak mi tyto hodinky sluší.

Proč takové přípravy? Nebyl jsem si jistý velikostí těchto hodinek, ocelové pouzdro měří “வெறும்” 40 மிமீ. Je z nerezové oceli a má moc pěknou povrchovou úpravu pískováním. Ale hodinky mají velmi tenkou lunetu, takže na ruce působí dojmem větších hodinek, tohle rozhodování… Nakonec jsem se rozhodl, že mi 40 mm pouzdra stačí. A laskavému prodavači, který asi hodinu trpělivě sledoval, jak blbnu, hodinky zaplatil a odnesl si je domů.

A doma jsem je objevoval dál. Třeba originální řemen (20 மிமீ) se mi moc nezdál, tak jsem vyměnil pár vhodných i nevhodných náhrad. Abych se stejně vrátil k originálnímu. Originální překlápěcí spona s pojistkou není špatná.

Sklíčko mají tyto hodinky minerální, bez antireflexu. Na sluníčku hází skvělá “prasátka”.

Ocelové dýnko je šroubovací, இலவச விஸ்டா. Moc se mi líbily nápisy v azbuce!

டயல், no dobře, proč to neříct naplno, velmi velmi fortisovský. Pilotní řadě hodinek Fortis jako by z oka vypadl. A totéž kosočtvercové ručky. Zmíním se o luminiscenci, má příjemný odstín, je poměrně vydatná, ale nevydrží. Pro člověka zhýčkaného Seiko potápkami to znamená trochu zklamání.

Chronografová vteřinová ručka oživuje číselník červenou barvou. Červená je i ručička na pravém subciferníku – minutový čítač do 30 நிமிடங்கள். V levém je pak bílá vteřinovka. மற்றும் நிலை “6” najdete okénko datumovky.

கிரீடம் வீட்டு திருகப்படுகிறது, přesto je vodotěsnost dostatečných 5 ஏடிஎம். Tlačítka jsou rovněž bez aretace a moc jim to tak sluší. Ovládání tlačítek je plynulé s definovaným odporem, prostě ruské chrono.

V hodinkách tiká kalibr 3133 – desetiletími osvědčená modifikace původního švýcarského strojku s ručním nátahem. Přesnost se držela v rámci pár vteřin denně, byl jsem naprosto spokojený. Rezerva nátahu byla více než dva dny. S tímto strojkem jsem měl už dříve zkušenosti s Poljoty z osmdesátých let, nečekal jsem žádné překvapení, i kdyz se nesou zvěsti, že kvalita současné ruské produkce je někdy nevyrovnaná. Já si stěžovat nemůžu.

Z hodinek jsem byl nadšený a nosil jsem je pár měsíců. A pak mi v hlavě převládl názor, že jsou na mé ruce přece jen malé a tak šly dál. A co mám zprávy, tak majitel je s nimi stále spokojený. Ale někdy se mi po nich stýská, hodně stýská.

ஆசிரியர் textu மற்றும் புகைப்படங்கள்: 🙂 kibi

புகைப்படம் ஆல்பம்.

Všímavější si možná všimli dvou různých výrobních čísel na dýnku. Je to tak, jedná se o fotografie dvou kusů, až na výrobní číslo stejných hodinek.