Před časem jeden gentleman z hodinkového fóra hledal fotografie hodinek. Měl s nimi v plánu vyzdobit svůj “mládenecký byt”. Tedy nejdříve je nechat vytisknout na plátno jako obrázek a až potom pověsit na zeď.

A tak jsem se nabídl, ať si (zadarmo) vybere z mé tvorby. Původně jsme mluvili o deseti, ale brněnský gentleman si vybral 22 obrázků. Bylo potřeba je upravit, aby se daly vytisknout ve velkém formátu a na plátno – nad tím jsem strávil tři noci, úprava nebyla nic jednoduchého, trvalo mi to asi 16 மணி. A docela mne potěšilo, když mi tento milý muž nabídl, ať si vyberu taky jednu fotku, že ji pro mne nechá taky vytisknout – za odměnu.

Obrázky jsem připravil ke stažení a pak se nedělo… ஒன்றும்.

Po pár měsících jsem se zeptal, jestli se vůbec tento projekt realizoval. Tento tisk byla pro mne nová technologie a zajímal mne výsledek. A dozvěděl jsem se něco moc zajímavého, obrázky už visely na zdi a dělaly radost. Tedy těch původnich 22, ten pro mne ne. Prý tisk stál asi o stovku nebo o dvě víc, než to původně vypadalo, a tak ten obrázek pro mne byl už navíc, tak nedostanu nic. Trochu mne to překvapilo, gentleman vlastní mj. dvoje hodinky Blancpain a nepřipadalo mi, že počítá každou stovku, ale asi jsem se mýlil.

Slušně jsem poděkoval – co ostatně v takové situaci dělat jiného? A pustil jsem to z hlavy.

A po dalších pár měsících, když se veřejně řešilo, jestli smím nebo nesmím fotit a vystavovat ve své galerii fotky hodinek Marina Militare, se mi gentleman ozval znovu. Potřeboval mi (உண்மை, trochu vulgárně) napsat svůj názor na mne a na moje fotografování a že prý by gentleman nikdy čínské hodinky nefotil. Co na to říct?

Napadlo mne odpovědět něco ve smyslu, že má možná pravdu, ale že gentleman lidem pošle obrázek, když to slíbil… a to jsem neměl dělat!

Už oslovení příštího mailu začínalo roztomile “Ty vychcanej pražáku…” A další věty měly podobný ráz. A že obrázek dostanu. A zase se nedělo pár měsíců nic.

Po čase mi přišel dotaz na adresu, na kterou chci obrázek doručit. Napsal jsem adresu do práce, tam si nechávám posílat většinu věcí. Pak jsem se ale dozvěděl, že adresa je asi špatně, protože mne na ní osobní řidič gentlemana nenašel. A jestli obrázek chci, mohu si ho vyzvednout v Brně, ve vrátnici podniku gentlemanově. Tedy v Brně… spíš v průmyslové zóně za Brnem, lišky tam dávají dobrou noc.

Díky pár kamarádům, které jsem poprosil o pomoc, obrázek ke mně asi po měsíci doputoval. Nerozbaloval jsem ho já, zrovna jsem fotil hodinky, ale má přítelkyně. A i ona byla překvapená ručně psaným věnováním napsaným nesmytelným stříbrným lakovým fixem v pravém dolním rohu přímo na plátno: “Fotíš skvěle, சேதம், že jsi takový debil a kretén.”

Původně jsem obrázek plánoval darovat jako cenu do nějaké soutěže na hodinkovém fóru, ale milé věnování dalo obrázku “příběh” a obrázek zůstal u mne a visí na zdi.

Děkuju ti za obrázek, gentlemane brette.

ஆசிரியர் textu மற்றும் புகைப்படங்கள்: 🙂 kibi