Zajímá vás, jak vznikají hodinky? Jistě to může být i bez doteku lidské ruky v robotizovaných dílnách na superpřesných CNC strojích, které udělají desetitisícové série hodinek – jedny jako druhé. A pak jsou tu i hodináři, kteří každou součástku vezmou mnohokrát do ruky, dotýkají se jí, vymýšlí nejlepší řešení, určitě někdy i svoji práci zatracují… Ale pak hodinky dodělají a je tu solitér, TY hodinky. Jeden jediný kus, který nese všechnu tu tvořivou energii, hravost a invenci, které do nich tvůrce vložil. A takové jsou i tyto hodinky, už v pořadí 32., které Ondřej hubby બર્કસ બનાવનાર. Pro pravidelné čtenáře našich stránek jistě toto jméno není neznámé. Papiho hodinky se nám líbí a vždy dychtivě očekáváme, čím nás zase překvapí. Samozřejmě nejen nás, ale i budoucí majitele těchto skvostů.

Teď to tedy jsou hodinky s tajemným jménem “પેન-y-ડેરેન”. મારે કહેવું, že jsem netušil, co toto slovo znamená, a tak jsem se musel nechat poučit, že je to místo ve Walesu (UK), místo s bohatou historií už od římských dob. A zde, mimo jiné, vznikla v místních železárnách v rukou inženýra Richarda Trevithicka první parní lokomotiva a to už v roce 1802. S tímto výkřikem techniky bylo dosaženo několik rekordů, jak rychlostních, tak i silových. Ještě, že tu tu વિકિપીડિયા máme! A jsem přesvědčen, že i tomuto inženýrovi a vynálezci by se papiho hodinky dozajista líbily. Hodinky se prý původně měly spíš jmenovat “Rychle a zběsile”! શા માટે? Protože od prvního návrhu vznikly za necelé tři měsíce, což je asi papiho rekord. Ale Pen-y-darren je moc pěkné jméno.

Jak souvisí hodinky s parní lokomotivou? સતર્કતા, přesné hodinky, byly jedním z předpokladů masového rozšíření osobní i nákladní železniční dopravy, vytváření a dodržování jízdních řádů na nich bylo přímo závislé. Asi bez nadsázky lze říci, že bez rozvoje hodinářských technologií a výroby přesných hodin a hodinek by technické i společenské změny, které přinesla možnost individuální dopravy a laciná a rychlá přeprava nákladů, nejspíš vůbec nebyly…

માત્ર, že jsme měli možnost se s těmito hodinkami důkladně seznámit a pečlivě si je prohlédnout v každém detailu při fotografování, ale papi nám laskavě poskytl i fotografie, na kterých je zřejmé, jak unikátní hodinky vznikaly. Je to zajímavé a určitě to bude zajímat i vás, dostali jsme laskavý souhlas, abychom fotografie mohli zveřejnit. Žasněte s námi!

કેસ વ્યાસ 45 ઊંચાઇ અને 12 મીમી – a v tomto případě je informace “કાપડ korunky” nadbytečná – má svůj základ v titanu s odolnou černou DLC (Diamond-like carbon) સ્તર. Luneta je vyrobena z matné oceli damasteel, i zde s DLC vrstvou, vzorek, který je přímo v oceli, je překrásný. Vnitřní luneta svou zlatavou barvou připomíná třetí základní materiál, který byl pro výrobu těchto hodinek použit, a to beryliový bronz. Jak se tento bronz liší od jiných druhů, se můžete podívat třeba અહીં.

V pouzdře je zasazeno klenuté safírové sklíčko, doplňuje celkový dojem, který mám z hodinek, a přitom je odolné třeba proti poškrábání.

Korunka je také z damasteelu, na její horní plošce je to krásně vidět. Je netradičně umístěna na pozici “12”, opravdu mne to překvapilo. Jaké to má nevýhody? Vzhledem k výřezu v řemenu je vlastně dostupná, takže mne žádná nevýhoda nenapadá. A výhody? તદુપરાંત, že je to nezvyklé řešení, které zaujme každého, jsou hodinky univerzální – pro nošení na pravé i levé ruce, korunka je chráněná a tak trochu evokuje dobu našich dědů (nebo pradědů), kdy náramkové hodinky často vznikaly konverzí původních kapesních hodinek a toto umístění bylo tehdy rozhodně častěji vidět než dnes.

Minimalistický malý a mimostředně umístěný číselník je také vyroben z beryliového bronzu. Zdobí ho jen černěné frézované hodinové indexy a doplňují dva šroubky, kterými je připevněn přímo na kalibr. A pěkným detailem je i malé tajemné ozubené kolečko na pozici “7”.

A jak vypadal vznik číselníku?

Zajímá vás, jaký materiál byl použit na ručky? Vzhledem k jejich masívnosti se nejlépe hodil lehký titan s DLC černou úpravou. સતર્કતા, અલબત્ત, nemají žádnou luminiscenční barvu, v dobách, na které odkazují, byly plynové lampy vrcholem techniky a za samovolně svítící ručky na hodinkách by vás nejspíš obvinili z čarodějnictví.

Vteřinová ručka je také bronzová a pozorovat ji můžeme na pozici “6”.

Pět černěných šroubků drží dýnko, které je vyrobené z titanu, také s DLC černou vrstvou. A tradičně na něm najdeme vyryté pořadové číslo (#32) a podpis výrobce “Ondřej hubby બર્કસ”. Ohromný průhled pak neskrývá nic při pohledu na tajemné vnitřnosti mechanického strojku.

V hodinkách je ruský mechanický kalibr Molnija 3602 હાથ આટોપી લેવી, i když by ho jeho tvůrci sotva poznali. Strojek prošel radikálními změnami, je skeletonizovaný – jak základní deska, tak můstky doznaly velké změny. Také původní centrální minutová a hodinová ručka se přizpůsobily mimostřednému číselníku. Kola jsou zlacená, krokové kolo je pokryté DLC. To mimo jiné pomohlo k prodloužení rezervy nátahu. Původní hodnota kolem 38 hodin se po zabudování mimostředné komplikace snížila na 34 કલાક, ale s DLC krokovým kolem znovu vzrostla na 37-38 કલાક. DLC vrstva v tomto případě nemá tedy jen okrasný účel. Černý DLC potah zdobí i další součástky kalibru, podívejte se na detaily. A ještě osobní poznámka – kalibr krásně pomalu hlasitě tiká velmi uklidňujícím rytmem 2,5 હર્ટ્ઝ.

Pokochejme se ještě detailem strojku…

A jak kalibr vznikal? Zde už je vidět skeletonizace základní desky i můstků před závěrečnou finální úpravou dílů technologií DLC.

A po sesazení dílů, před zasazením do pouzdra vypadal výsledek takto. Ještě chyběly ručky, ale už se na nich pracuje.

ઘડિયાળો છે “obuté” na ručně šitém řemenu. Jiné řešení vlastně ani nepřipadalo v úvahu, protože na pozici “12” umístěná korunka vyžaduje speciální výřez v řemenu. Unikátní řemen pochází z dílny Ondřeje Šímy, ani o tomto mistrovi svého oboru dnes nepíšeme poprvé. Černou jemnou kůži s kontrastním štepováním doplňuje ještě krásná spona z bronzu. Bronz jako materiál pro sponu na hodinkový řemen jsem viděl poprvé a doufám, že ne naposledy, lze očekávat, že při nošení získá individuální patinu. Co dodat? કદાચ માત્ર, že řemen i spona jsou velmi pohodlné a hodinky skvěle doplňují.

A jak vypadala spona ještě bez řemene a nasazení na hodinky?

Můj dojem z těchto hodinek? તેઓ સુંદર છે! Svébytný design, tradiční tvary a současně využití materiálů a technologií kosmického věku se v tomto kousku spojují do harmonického celku, který by na svém zápěstí chtěl mít asi každý, já tedy rozhodně ano. Ale máme smůlu, hodinky už mají svého nového majitele. Nezbývá, než mu popřát, ať si je užívá. Ale trocha závisti ve mně zůstává, také to tak trochu cítíte?

Tyto hodinky pokračují v tématu předchozích hodinek se jménem “Leviathan”, ale jsou zase jinak svébytné, neopakovatelné a původní myšlenku velmi zajímavě rozvíjejí. Čím nás asi papi překvapí příště?

લેખક textu અને ફોટા: 🙂 kibi

Se souhlasem autora byly převzaty i fotografie z výroby hodinek.

બધા ફોટા આલ્બમ.