Možná už jste slyšeli o limitní edici hodinek Prim Orlík z roku 2010? Byla vydaná jako pocta původnímu modelu z roku 1965. Tyto hodinky jsou snadno zapamatovatelné – ક્યારે 45 letech bylo vyrobeno 45 kusů za 45 tisíc českých korun. A co za ty peníze dostáváte?

Recenzi původních Prim Orlík si uděláme někdy jindy. Vrátím se k nim rád, byly to opravdu velmi pěkné hodinky. Vznikly v šedesátých letech (výroba 1965) jako odpověď na požadavek armády ČSSR. Objednávka zněla na 600 ટુકડાઓ, vyrobeno jich ale bylo pravděpodobně asi jen 300. V požadavcích byla vysoká odolnost proti vodě (60 મીટર) – hodinky měly být pro armádní potápěče. Dalším požadavkem byla luminiscence, otočná luneta a odolnost proti nárazům. Tyto hodinky jsou asi svatým grálem každého sběratele hodinek značky PRIM. Není se co divit, dochovalo se nejspíš méně než 20 kusů a jeden původní se prodal při aukci trhu nedávno za částku přesahující 100.000,- CZK. A z tohoto atraktivního modelu se snaží těžit i výrobce s vazbou na původní firmu Elton.

V novodobých replikách Orlíků od firmy Elton Hodinářská a.s. zatím tikala ETA s centrální vteřinovou ručkou – vyráběly se asi 3 řady s různými variantami číselníku. Že to mění celkové vyznění hodinek a to řešení vypadá trochu… chucpe? I proto jsem oznámení o výrobě repliky s mimostřednou vteřinovkou uvítal a těšil jsem se, až hodinky vezmu do ruky.

Původní Prim Orlík 1965 po renovaci.

Novodobá replika je také z nerezové oceli (jako původní model), pouzdro má původní rozměry (વ્યાસ 38 મીમી) a je také pískované. Hodinky mají téměř identický strojek (historický kalibr 50). Luneta se vydařila, ručky a číselník taky.

A dostáváme se k tomu neprůstřelnému sklíčku. Původní sklíčko bylo plastové (Umaplex) a bohatýrsky klenuté. Novodobé neprůstřelné sice nekopíruje původní tvar, takže hodinky ztratily jeden ze svých charakteristických rysů, ale výjimečnost technologie se jim nedá upřít. Bohužel už ne ta neprůstřelnost. Sklíčka totiž praskala. Sama od sebe, bez nárazu. A to, jak jsem slyšel, v mnoha případech i opakovaně. Takže ta původní “neprůstřelná” pak nechávají majitelé vyměnit za safír. Zkoušel jsem zjistit, kde je problém. A přes vrstvu mlhy to vypadá, že problém je v nedostatečně vyřešeném usazení sklíčka. Prostě šlápnutí vedle při vývoji nebo při výrobě samé.

Korunka má skoro stejný tvar, jako na původních hodinkách – a stejně tak i zde není šroubovací do pouzdra, jen je utěsněna આ kroužkem.

Luneta je u Orlíků charakteristická a snadno rozeznatelná. Zde je stejná jako u původních. Otočná je oboustranně, s typickým výstupkem a luminiscenčním bodem na “12”. Na ocel je nanesena černá vypalovací barva s bíle označenými indexy – v obráceném pořadí, než obvykle bývá 50-40-30… pro odpočítávání pobytu pod vodou.

Původní číselník byl potažen – nebudete mi to věřit – vrstvičkou asfaltu. Na hodinkách z roku 2010 je asfalt nahrazen černým lakem. Najdeme tu i bílý tisk charakteristickými fonty, béžové hodinové indexy se zvýrazněnými 3-6-9 એક 12. A také mimostředný subčíselník na pozici “6” s jemnými linkami guilloche. Celé toto provedení je velmi hezké, čitelné a přitom věrné původní předloze.

પોઇન્ટર – jako další charakteristický rys – byly zachovány v původních tvarech – jsou bombírované, skvěle čitelné.

Další změnou je použití neradioaktivní luminiscence, což je pochopitelné. Při bližším zkoumání ale objevíte, že i to není bez chybičky, zelená luminiscence není nanesena rovnoměrně, pěkné to moc není.

Ocelové dýnko je šroubovací do pouzdra a najdeme na něm pouze označení podobné původnímu (65 xxx એ) – tedy rok výroby 2010 a číslo konkrétních hodinek (અહીં 10 – 041).

A co si myslet o tom, jak výrobce odůvodňuje absenci Incabloku? Co to je? Hodně zjednodušeně pružné uložení osy setrvačky, která tak při nárazech nepřijde k úhoně. V původních požadavcích na hodinky pro armádu tento požadavek nebyl, ale hodináři jím hodinky vybavili jaksi navíc. A dobře udělali. V tomto modelu je ale mechanický repasovaný ચારિત્ર્યબળ 50, bez Incabloku. માં 1965 to byl kalibr 50, પ્રકાર 051. V původních hodinkách je sice další prvek tlumící nárazy – pryžový kroužek okolo strojku, ten má i novodobá replika. Incablok už nemá, škoda. Snad úpravu už novodobí hodináři neumí. Slyšel jsem několik vysvětlení toho, proč hodinky vyrobené jako “શ્રદ્ધાંજલિ” původnímu modelu nemá Incablok. Všechny se mi jevily jako výmluvy. Že by byl vývoj drahý, že jsou nutné speciální nástroje, કે… a pocta původnímu modelu se jaksi vytratila.

Výrobce dokonce vyrábí téměř původní plastový řemínek. આ રીતે, materiálem je teď přírodní kaučuk, ne PVC. Opomenu pro jednou, že je to legenda, ten řemínek je víc líbivý, než praktický. Ale vypadá skoro původně…

Je to škoda, nebýt problémů se sklíčkem a chybějícího Incabloku, mohly to být moc pěkné hodinky, tyhle školácké chyby hodně kazí celkový dojem. Takhle pocta zůstala asi na půl cesty, jako běžec, co si špatně rozvrhnul síly. Škoda. Ale i tak je to beznadějně vyprodaný model a nepovede se vám ho sehnat, taková je síla mýtu o hodinkách Orlík v České republice. A majitelům lze asi jen blahopřát, hodnota těchto hodinek bude nejspíš jen růst.

લેખક textu અને ફોટા: 🙂 kibi

ફોટોગ્રાફ આલ્બમ.