Archive for the ‘Ĝardeno en 15:30’ Category
Malmultaj el ni kondukos tia kruda kaj aventura vivmaniero, por pravigi la aĉeto de durable rigardi sian plenan laborŝarĝo. Ni plejparte ordinaraj homoj, kiuj havas decan laboron, nebalancujeme solida fundo ĉe la limo inter vivo kaj tuta detruo. Tamen ni ŝatus sian horlogxon, ke ni povos postvivi multe (aŭ almenaŭ ni provas trudi nifty marketing svisa kompanioj). Kion ni vere kondukas al?
Ze všech pitomostí a marketingovejch nesmyslů, kterejma nás krmí pilíře švýcarskýho hodinářskýho průmyslu, je největší kravina claim společnosti Patek Philippe: „Hodinky Patek Philippe nikdy nevlastníte. Jen o ně pečujete pro následující generaci,“ v originále: “You never actually own a Patek Philippe. You merely look after it for the next generation.” Ve skutečnosti je to právě naopak. To nejhorší, co pro svoje dítě můžete udělat, estas, že mu odkážete hodinky Patek Philippe a myslíte si, jak jste na to nevyzráli.
Když si Léon Breitling v roce 1884 otevřel hodinářskou dílnu v Saint-Imier, nabíral svět po odeznění hlavní vlny průmyslové revoluce na rychlosti a Evropa doufala, že s pomocí techniky se jí podaří žít lepším životem. K tomu přispíval i obrovský rozkvět sportu a dopravy. Díky čím dál rychlejšímu tempu života bylo logické, že jednoho dne se objeví někdo, kdo to všechno dokáže přesně změřit.
A Léon Breitling se rozhodl, že tím člověkem bude právě on. Začal se tedy cíleně věnovat nástrojům, které vzkvétající civilizace potřebovala nejvíc – chronografům, stopkám a přístrojům pro přesné měření. Dařilo se mu tak dobře, že o šest let později celou společnost čekalo stěhování do La Chaux-le-Fonds, tepajícího srdce švýcarského a vlastně i celosvětového hodinářství. Chronografy a stopky značky Breitling si obzvlášť oblíbili milovníci automobilových závodů a – což se ukázalo pro budoucnost značky klíčové – i letečtí nadšenci.
Z dnešního pohledu vypadá společnost Movado jako velice seriózní hráč na globálním trhu, který se opírá o dlouholetou tradici, dokonalou pečlivost a propracovaný marketing. Pravda je ale jiná – od samého počátku jsou to dobrodruzi. Nikdo sice netuší, proč Longines svou drsnou tvář tají a skrývá se pod nažehlené manžety prvotřídních obleků, ale pravda je jen jedna: kdyby měly být hodinky osobnost, pak by Longines vypadal dobrodružně jako Indiana Jones nebo kapitán Nemo. Žádné slečinky ani metrosexuálové, ale drsní chlapi, kteří se nějaké té rány nebojí.
Deksesa jarcento, hodinářství zasvěcené I.
Lano horological inventoj, post la malkovro de la pendolo, kondukis al pliaj plibonigoj. Anglo Richard Towneley venis 1675 la principo de la tn saltetante paŝo, kio ebligis la fama angla horloĝisto George Graham konstruado lia preciza horloĝoj.
fonto: wikipedia.org
Periodo deksesan al dekoka jarcento ni retrorigardas tiutempe konsideris tian floranta horloĝistino, Kion ni plej ŝatas – plena kampo de novigo, clever inventoj kaj progreso. Super multaj gravaj fakuloj en la kampo havas delonge fermita nivelo historio, por ke ĝi protrudes sola reala grandaj. Sed certe valoras ĝin!
fonto: crystalinks.com
Malmultaj el ni kondukos tia kruda kaj aventura vivmaniero, por pravigi la aĉeto de durable rigardi sian plenan laborŝarĝo. Ni plejparte ordinaraj homoj, kiuj havas decan laboron, nebalancujeme solida fundo ĉe la limo inter vivo kaj tuta detruo. Tamen ni ŝatus sian horlogxon, ke ni povos postvivi multe (aŭ almenaŭ ni provas trudi nifty marketing svisa kompanioj). Kion ni vere kondukas al?
Hodiaŭ oni bezonas eĉ rigardi – Nuntempe vi povas trovi la ĝustan tempon en multaj manieroj la ĝusta interreto tempo serviloj, Teletexto neniam montri Poŝtelefono. Se oni insistas, ĝi estos via tempo por plenumi, io pri li, ke diras. Plejparte tamen nur, Kio pri vi ŝatus aŭdi.
De la guto de inko al la spaco: historio chronografu
Chronograf je jedna z mála věcí, které v moderní hodinařině nevymyslel a nesestrojil Abraham-Louis Breguet. Je to také mistrovská ukázka toho, kolik koleček, páček a šroubků se dá vtěsnat do omezeného prostoru. A přitom se mu říká dočista špatně…
Stačila kapka inkoustu na bílém papíře a svět měl další vynález – jak to vlastně všechno začalo? Na dostizích. Představte si odpoledne prvního září roku 1821. Právě toho dne na dostihové dráze u Martových polí v Paříži přichází na dostihy hodinář Nicolas-Mathieu Rieussec se svým novým skvělým přístrojem pro měření mezičasů v jednotlivých kolech závodu. Kromě dostihových fanoušků (kterých bylo v té době víc než dost) nadchl i členy francouzské královské akademie věd – jejich dobrozdání mu zajistilo pětiletý patent datovaný 9. března roku 1822 a udělený za „časomíru či počitadlo ujeté části cesty“ (garde-temps ou compteur de chemin parcouru).
La fakto, že ji mají, není třeba pochybovat – vždyť celou historií časoměřičství se jako červená nit line zájem o duchovní stránku času a o prospěšnost měření času pro prohloubení lidského života. Je sice pravda, že uspěchanost dnešní doby udělala z pohledu na číselník hodinek něco obyčejného a nepříliš slavnostního, ale i tak se stačí na chvíli zaposlouchat do tikání mechanického strojku a člověku je líp.
