Pamatuju si ještě, jak jsem si někdy v osmdesátých letech kupoval svoje Vidu Sporto II. Tehdy to tady byly vlastně jediné dostupné hodinky Akvorezista, tedy vhodné i pro použití ve vodě. A nedlouho potom jsem viděl u kolegy jeho Vidu Sporto (tedy vlastně tyto hodinky). Měl je už dost obnošené, na mosazném pochromovaném pouzdru bylo jejich intenzivní používání vidět, ale i tak se mi moc líbily. A po letech jsem se setkal s jejich reinkarnací od firmy Elton Hodinářská a.s.

Hodinky odpovídají svému historickému vzoru – až na materiál pouzdra. Tentokrát je už z nerezové oceli (316La), kazo diametro estas 37 milimetrů a tvarem (i nožek) odpovídá téměř původním hodinkám. Povrchová úprava je leštěním a broušením. Vodotěsnost výrobce udává 40 metroj, pro běžný provoz by to mělo stačit. A pokud v tvaru a proporcích rozeznáváte prvky hodinek firmy Omega, máte asi pravdu, v šedesátých letech si s kopírováním vzorů ze zemí “za železnou oponou” nikdo moc hlavu nedělal.

Oboustranně otočná nerezová luneta s plastovou vložkou nemá žádnou aretaci a jejímu pohybu (ani pod vodou) není nijak bráněno. O praktičnosti tohoto řešení lze diskutovat, já si myslím, že jsou i lepší řešení.

Korunka není šroubovací a je třeba ve vodě dát pozor, aby se vám nevysunula. Tvar je už jen válcovitý a neodpovídá původnímu vzoru, škoda.

Plastové klenuté sklíčko si při běžném nošení úplně říká o pár škrábanců. Ty ale snadno odstraníte přeleštěním sklíčka jemnou brusnou pastou, údajně to jde i zubní pastou, ale vlastní zkušenost s tím nemám. Ale snad je možné v současné době hodinky koupit i s klenutým safírovým sklíčkem.

Rudý číselník se žluto-zelenými hodinovými indexy a zbytkem potisku v bílé barvě evokuje cosi z (motoristického?) sportu. Je vyhotoven podle svého historického vzoru, bohužel včetně nedostatků v nepravidelně a nerovně nanesené luminiscenční barvě. Luminiscence je vůbec u Eltonu obvykle… nedobrá. V číselníku najdeme i zobrazení data – bílý datový kotouč s černým potiskem. Kalibro (68) neumožňuje rychlé přetáčení data jako třeba strojky ETA, při seřizování je nutné buď vířit ručkami kolem dokola anebo se vracet od půlnoci až někam k šesté hodině večerní.

Plechové ručky s povrchovou úpravou kartáčováním mají rovněž tradiční tvar. Jsou skvěle čitelné, bohužel jen ve dne, výhrady k luminiscenci se týkají i ruček.

Nerezové dýnko je šroubovací jako u svého vzoru, ale tady je opatřeno průhledem z minerálního skla, kterým vidíme kalibr. Kalibr sice stejný jako u historického vzoru – laŭvorte. Do hodinek je totiž namontovaný starý repasovaný kalibr 68 vyráběný v letech 1967 kiam 1993. Mechanický kalibr s manuálním nátahem má 17 ŝtonoj, jako komplikaci zobrazení data, 18.000 balanciloj por horo (2,5 Hz) a ochranu proti nárazu KIF. Movado ne ornamita, někdy je prostě plné ocelové dýnko lepší, ne?

V současné době je snad už možné hodinky zakoupit i s novým inhouse kalibrem označovaným jako 94.00, který je ve výrobě od roku 2009. Parametry jsou obdobné, cena je ale výrazně jiná.

Hodinky jsem viděl s červeným plastovým řemínkem s “karbonovým” vzorem, bílým prošitím a ocelovou jazýčkovou sponou. Ke sportovnímu looku těchto hodinek se celkem hodil.

Nebýt toho, že hodinky jsou mi prostě malé, možná bych si je koupil, už kvůli vzpomínkám. Ale cena současně prodávané verze je téměř 45.000 CZK. I když přihlédnu k použití inhouse kalibru, je to prostě moc.

Aŭtoro textu kaj fotoj: 🙂 Kibi

Albumo ĉiujn fotojn.