Tyto hodinky měly původně pracovní název „Reverso“, ale co naplat, toto jméno už je obsazeno. Využívá ho pro svoji řadu značka Jeager-LeCoultre. A tak se mi dostalo té cti, že jsem mohl pomoci hledat nové jméno. Nakonec se mi v hlavě zhmotnila představa, jejíž inspirací byla kniha „Malý velký muž“. Možná jste ji četli, možná znáte film s Dustinem Hoffmanem, který byl podle ní natočen. Jeden z „rudých bratrů“ hlavního hrdiny byl totiž „Opačníkem“. Co to znamená? Patřil ke skupině šamanských bojovníků, kterým se připisovaly různé nadpřirozené vlastnosti, třeba i nezranitelnost. A jejich společným znamením bylo, že prý dělali vše naopak – myli se pískem, sušili se ve vodě, snad i na koni jezdili opačně, tedy hlavou k ocasu… To všechno mi proběhlo hlavou a k názvu hodinek „Contraries“ už byl jen kousek. Jak to souvisí s těmito hodinkami? Ondra papi Berkus už asi považuje běžné komerční švýcarské strojky, které někdy používá, za příliš nudné, a tak ho pro tyto hodinky prostě otočil. Ono to asi zas tak prosté nebylo, věřím, že za tím jsou hodiny přemýšlení a plánovaní a především dávka konstrukčního génia.

Výsledkem jsou hodinky, kde můžeme současně pozorovat přední stranu hodinek s ručkami a číselníkem, pokud chceme dělat něco tak nudného, jako je sledování ubíhajícího času. A současně je vidět zdobený a přepracovaný kalibr a všech 18 000 půlkmitů setrvačky za hodinu.

Materiálem pro výrobu pouzdra i nožek byl nerezový damašek Chada Nicholse. Už pohled z dálky je zajímavý, ale doporučuji vám, abyste si vzali lupu a podívali se na detaily. Jsou úchvatné! I luneta je z damaškové oceli, tentokrát modřené. Tyto hodinky nejsou žádný drobeček, průměr pouzdra je 48 milimetrů bez korunek, výška pouzdra 12,75 mm. Mile vás překvapí hmotnost, váží totiž pouhých 105 gramů.

Damašková ocel je opravdu překrásný materiál.

I korunky jsou z nerezového damašku s úchvatným vzorem. Ano, čtete správně, korunky. Úpravy strojku totiž přinesly oddělení obvyklého natahování a seřizování a každá z funkcí dostala samostatnou korunku.

V pouzdře najdeme safírové sklíčko s antireflexní vrstvou. Dovoluji si tvrdit, že si ho takřka vůbec nevšimnete, a pohledu do útrob hodinek tak nebude nic bránit.

Modrý číselník je vyroben z modřeného titanu. S podobným provedením jsme se už mohli setkat v bronzové verzi, ale i tato barevná úprava se mi moc líbí. Primární funkcí těchto hodinek není zobrazovat čas, jakkoliv to zní asi divně. Ale věřím, že tomuto svému účelu i jednoduchý číselník velmi dobře poslouží.

Ručně vyrobené ručky jsou také titanové, jejich povrch vznikl kartáčováním.

Základem pro jedinečně upravený kalibr byl švýcarský strojek ETA/Unitas 6498. Myslíte, že by ho v domovské švýcarské továrně ještě poznali? Základní deska dostala povlak modrou platinou, můstky byly tvarově upravené a dotvořeny rhodiem. Jednotlivá kola strojku byla ručně broušená, odjehlená, a i ona dostala rhodiový potah. K základu hodinek přibyl na zadní (tedy vlastně přední!) straně nový modul, který zobrazuje čas. A šroubky prošly ruční tepelnou úpravou, která jim dodala tradiční krásnou modrou barvu.

Ne, tentokrát nebudu psát o technických datech. Pokud vás základní kalibr zajímá trochu víc, určitě si detaily najdete. Pojďme se raději divit a kochat.

I tyto hodinky mají dýnko, ano, sám jsem tím byl trochu překvapený. V tomto případě byl materiálem pro jeho výrobu titan s příjemnou pískovanou povrchovou úpravou. Najdeme na něm jen šest šroubků, popis hodinek tentokrát chybí.

K hodinkám patří černý řemen z kůže žraloka s modrým prošíváním z dílny Ondřeje Šímy s ocelovou damaškovou sponou. A řemen je prostě… dokonalý. Pokud pro své hodinky potřebujete skvělý kožený řemen, není ani proč hledat někde jinde.

U spony bych se rád chvilku zastavil. Využití ušlechtilého materiálu damaškové oceli na něco tak opominutelného, jako je hodinková spona, určitě svědčí o tom, jakou pozornost papi věnuje každému detailu na hodinkách, které vytváří. Ostatně, podívejte sami.

V dnešní době, kdy nám čas odměřují většinou mobilní telefony, je nošení náramkových hodinek vlastně archaické. Je příjemné, že si tuto neopomenutelnou skutečnost můžeme připomínat hodinkami, které vlastně také vypadají tak trochu jako muzejní exponát. Co na tom, že při jejich konstrukci i výrobě byly použity špičkové současné materiály a technologie doplněné o pečlivou mravenčí práci na každém detailu? Věřím, že tyto nebo podobné hodinky z dílny Ondřeje Berkuse mohou být individuálním doplňkem pro každého, kdo sice rozumí současnému světu a umí si z něj vzít to nejlepší, ale někde ve skrytu duše má koutek, kde tikání hodinek našlo své trvalé místo, které ani nejsofistikovanější elektronika nikdy nezruší. Jedinečný hodinkový solitér je pak vyjádřením současně úcty k tradici i výrazem mírného rebelství.

Někdy se u hodinek nemohu rozhodnout, jestli se mi víc líbí jejich přední strana, nebo jestli bych je raději nosil dýnkem nahoru. Zde to papi rozhodl za nás a máme pohromadě jak zobrazení času, tak tajemný pohled do útrob kalibru s kmitající setrvačkou. All in one!

Autor textu i fotografií: 🙂 kibi

Album všech fotografií.

Za zapůjčení děkujeme papimu a držíme palce! Musím přiznat, že jsem hrdý na to, že můžeme papiho hodinky fotografovat a prezentovat. Nejucelenější přehled o jeho tvorbě najdete určitě u nás.

Pokud by vás tematika prapodivných mytických indiánských bojovníků zajímala více, určitě se podívejte na tyto stránky.

Pokud se vám recenze líbila, dejte nám, prosím, svoje „like“ pro facebookovou stránku. Je to pro nás cenná zpětná vazba, děkujeme!