জন্য আর্কাইভ 'বাগান 15:30’ শ্রেণী
আমাদের কয়েক যেমন একটি জীবনের রুক্ষ এবং বিপজ্জনক পথ দেখান, যাও টেকসই ক্রয় ন্যায্যতা তাদের পূর্ণ কাজের চাপ ঘড়ি. আমরা বেশিরভাগ সাধারণ মানুষ, আছে যারা একটি শালীন পেশা, একটি জীবন এবং মোট ধ্বংসের মধ্যে সীমান্তে কঠিন পটভূমি nebalancujeme. তবু, আমরা তার হাতঘড়ি দেখান, যে আমরা অনেক টেকা সক্ষম হবে (বা অন্তত আমরা একটি ছিমছাম বিপণন সুইস কোম্পানি আরোপ চেষ্টা). কি আসলে আমরা বাড়ে?
Ze všech pitomostí a marketingovejch nesmyslů, kterejma nás krmí pilíře švýcarskýho hodinářskýho průmyslu, je největší kravina claim společnosti Patek Philippe: „Hodinky Patek Philippe nikdy nevlastníte. Jen o ně pečujete pro následující generaci,“ v originále: “You never actually own a Patek Philippe. You merely look after it for the next generation.” Ve skutečnosti je to právě naopak. To nejhorší, co pro svoje dítě můžete udělat, হয়, že mu odkážete hodinky Patek Philippe a myslíte si, jak jste na to nevyzráli.
Když si Léon Breitling v roce 1884 otevřel hodinářskou dílnu v Saint-Imier, nabíral svět po odeznění hlavní vlny průmyslové revoluce na rychlosti a Evropa doufala, že s pomocí techniky se jí podaří žít lepším životem. K tomu přispíval i obrovský rozkvět sportu a dopravy. Díky čím dál rychlejšímu tempu života bylo logické, že jednoho dne se objeví někdo, kdo to všechno dokáže přesně změřit.
A Léon Breitling se rozhodl, že tím člověkem bude právě on. Začal se tedy cíleně věnovat nástrojům, které vzkvétající civilizace potřebovala nejvíc – chronografům, stopkám a přístrojům pro přesné měření. Dařilo se mu tak dobře, že o šest let později celou společnost čekalo stěhování do La Chaux-le-Fonds, tepajícího srdce švýcarského a vlastně i celosvětového hodinářství. Chronografy a stopky značky Breitling si obzvlášť oblíbili milovníci automobilových závodů a – což se ukázalo pro budoucnost značky klíčové – i letečtí nadšenci.
Z dnešního pohledu vypadá společnost Longines jako velice seriózní hráč na globálním trhu, který se opírá o dlouholetou tradici, dokonalou pečlivost a propracovaný marketing. Pravda je ale jiná – od samého počátku jsou to dobrodruzi. Nikdo sice netuší, proč Longines svou drsnou tvář tají a skrývá se pod nažehlené manžety prvotřídních obleků, ale pravda je jen jedna: kdyby měly být hodinky osobnost, pak by Longines vypadal dobrodružně jako Indiana Jones nebo kapitán Nemo. Žádné slečinky ani metrosexuálové, ale drsní chlapi, kteří se nějaké té rány nebojí.
ষোড়শ শতকে, hodinářství zasvěcené I.
উল horological উদ্ভাবন, নিম্নলিখিত দোলক আবিষ্কার, নেতৃত্বে উন্নতি যাও. ইংরেজ রিচার্ড Towneley পরিপ্রেক্ষিতে 1675 তথাকথিত প্লব পদক্ষেপ নীতিকে, যা সক্ষম বিখ্যাত ইংরেজি ঘড়ি - নির্মাতা জর্জ গ্রাহাম তার সঠিক ঘড়ি ভবন.
উৎস: wikipedia.org
সময়কাল ষোড়শ অষ্টাদশ শতাব্দীর সময় আমরা ফিরে তাকান বিবেচিত হতে পারে, যেমন একটি উদীয়মান ঘড়ি - নির্মাণ, চাই কি আমরা সেরা – উদ্ভাবনের পূর্ণ ক্ষেত্র, চতুর উদ্ভাবন এবং অগ্রগতির. অনেক ক্ষেত্রে গুরুত্বপূর্ণ বিশেষজ্ঞদের উপর আছে দীর্ঘ থেকে বদ্ধ স্তর ইতিহাস, যাতে তা কেবল বাস্তব greats protrudes. কিন্তু তারা এটা স্পষ্টভাবে মূল্যহীন!
উৎস: crystalinks.com
আমাদের কয়েক যেমন একটি জীবনের রুক্ষ এবং বিপজ্জনক পথ দেখান, যাও টেকসই ক্রয় ন্যায্যতা তাদের পূর্ণ কাজের চাপ ঘড়ি. আমরা বেশিরভাগ সাধারণ মানুষ, আছে যারা একটি শালীন পেশা, একটি জীবন এবং মোট ধ্বংসের মধ্যে সীমান্তে কঠিন পটভূমি nebalancujeme. তবু, আমরা তার হাতঘড়ি দেখান, যে আমরা অনেক টেকা সক্ষম হবে (বা অন্তত আমরা একটি ছিমছাম বিপণন সুইস কোম্পানি আরোপ চেষ্টা). কি আসলে আমরা বাড়ে?
আজ এক না এমনকি ঘড়ি প্রয়োজন – আজকাল আপনি অনেক উপায়ে সঠিক সময় সঠিক সময় ইন্টারনেট সার্ভার খুঁজে পেতে পারেন, Teletext মোবাইল কখনও প্রদর্শন. যদি এক জোরাজুরি, এটি আপনার সময় বহন করা, তার সম্পর্কে কিছু যে বলে. বেশিরভাগই যদিও, শুধুমাত্র, নিজের সম্পর্কে কি কিছু শুনতে চান.
মহাকাশ কালি ড্রপ থেকে: ইতিহাস chronografu
Chronograf je jedna z mála věcí, které v moderní hodinařině nevymyslel a nesestrojil Abraham-Louis Breguet. Je to také mistrovská ukázka toho, kolik koleček, páček a šroubků se dá vtěsnat do omezeného prostoru. A přitom se mu říká dočista špatně…
Stačila kapka inkoustu na bílém papíře a svět měl další vynález – jak to vlastně všechno začalo? Na dostizích. Představte si odpoledne prvního září roku 1821. Právě toho dne na dostihové dráze u Martových polí v Paříži přichází na dostihy hodinář Nicolas-Mathieu Rieussec se svým novým skvělým přístrojem pro měření mezičasů v jednotlivých kolech závodu. Kromě dostihových fanoušků (kterých bylo v té době víc než dost) nadchl i členy francouzské královské akademie věd – jejich dobrozdání mu zajistilo pětiletý patent datovaný 9. března roku 1822 a udělený za „časomíru či počitadlo ujeté části cesty“ (garde-temps ou compteur de chemin parcouru).
সত্য, že ji mají, není třeba pochybovat – vždyť celou historií časoměřičství se jako červená nit line zájem o duchovní stránku času a o prospěšnost měření času pro prohloubení lidského života. Je sice pravda, že uspěchanost dnešní doby udělala z pohledu na číselník hodinek něco obyčejného a nepříliš slavnostního, ale i tak se stačí na chvíli zaposlouchat do tikání mechanického strojku a člověku je líp.
