Homage (pocta, hold) hodinky jsou jistě samostatnou zvláštní kategorií. Jejich výroba a vlastně i vlastnictví pramení z toho, že majitelé chtějí mít něco, co je nedostupné. Buď jsou tyto hodinky nedostupné, protože jde o historické originály, kterých se dochovalo málo, anebo stojí obrovské peníze. A nejčastěji obojí dohromady.

Jak se to liší od nošení padělaných “rolexek”, koupených v létě na pláži? Těžko říct, někdo v tom rozdíl vidí, někdo ne. Pojďme se na jedny “padělané” hodinky Panerai podívat. Ale pokud máte svůj neochvějný názor, že tyto hodinky patří do kategorie “Ferrari s laminátovou karosérií na podvozku Fiat”, tak to raději nečtěte, দয়া করে, není to povinné. Ale jestli vás tato kategorie hodinek zaujala, podívejte se po specializovaném fóru, zde najdete nadšence stejné krevní skupiny.

Filozofie vzniku těchto hodinek je tedy jasná a jak konkrétně vznikaly hodinky s označením 6152/1? Detaily najdete na stránkách autora, já mohu jen říci, že mi připadá, že pozornost byla věnována každému detailu. Historický vzor těchto hodinek pocházel z roku 1950, kdy pro potřeby námořnictva vyrobila tehdy ještě malá manufaktura Officine Panerai několik desítek kusů hodinek. Do dnešní doby se jich několik dochovalo, ale vlastnit je nebo je dokonce nosit je mimo možnosti většiny z nás. U jednoho originálu jsem zahlédl i cenu a ta přesahovala 10.000.000 CZK. Ale jestli na ně máte, směle do toho, jejich cena nejspíš už nikdy klesat nebude, spíš už vždy jen poroste.

Ocelové nerezové pouzdro odpovídá svému historickému vzoru a to včetně detailů v povrchové úpravě. Že hodinky nejsou dokonale vyleštěné, i když jsou vlastně nové, ale nesou stopy nárazů nebo oděrek? I tyto “úrazy” nejsou nahodilé, ale jsou vytvořeny pečlivou rukou a záměrně a zvyšují autentický dojem, který z těchto hodinek mám. Doplním ještě, že průměr pouzdra bez korunky a její ochrany je 45 মিলিমিটার.

Tvůrce použil i autentické plexi sklíčko (označení T24), samozřejmě v přesných rozměrech originálu a to včetně zakřivení. Sklíčko je zasazeno ve dvoudílné lunetě, která ho vodotěsně připevňuje k pouzdru.

Korunka i její ochrana jsou okopírované, কিভাবে অন্য. Ostatně tento charakteristický konstrukční prvek je jedním z největších zdrojů konfliktů mezi pravověrnými paneraisty a ostatním světem. ঘড়ি, které tento typický rys nemají, trpí o něco menší záští. A právě “ucho” dělá hodinky Panerai těmi správně “ušatými” ওয়াচ. I zde byla pozornost věnována každému detailu, včetně upevnění páky a šroubků pro připevnění ochrany k pouzdru.

Číselník je vyrobený podle historického vzoru. Že je hnědý a rozpraskaný? S tím si dal výrobce asi zvláštní práci. Originál totiž takhle nějak vypadá, dlouhodobý vliv radioaktivní barvy mezi plíšky číselníku měl totiž na černé lakování tento vliv. Technika výroby tohoto “starého” číselníku je podobná vytváření prasklinek na “পুরাতন” obrazech – je to pryskyřice, která zrychleně stárne při vyšší teplotě, třeba v pečící troubě. Při výrobě tohoto číselníku nebyla, অবশ্যই, použita žádná radioaktivní směs, luminiscenci produkuje Luminova, takže číselník za běžných podmínek už dál “stárnout” nebude.

I ručky vypadají autenticky a staře. Může za to pečlivá výroba i takového detailu, jako je “stářím vypadaná luminiscence”. Je zbytečné dodávat, že tvar ruček odpovídá svému vzoru.

V hodinkách tiká starý kalibr značky Hamilton 917, možná vás zajímá proč? Tvůrce hodinek ho prostě miluje. A jakou péči věnoval každému detailu při jeho úpravě, se můžete podívat sami. Je to mechanický strojek, starý asi 80 হইতে দেত্তয়া (?), আছে 17 জন্মদান স্কচ. A současná přesnost je až překvapivá, nepřesnost chodu je jen několik vteřin denně. Hodinář ale využívá i jiné kalibry – Angelus 240 anebo ruský Molnija 3601 – a věnuje jim stejnou pečlivou pozornost, původní originál v nich nejspíš ani nepoznáte.

Ocelové šroubovací dýnko na sobě nese poměrně hrubé gravírování a to včetně nápisů, které má registrovaná značka Officine Panerai – obvykle se to považuje za jasný padělek. Nemám k dispozici historický originál, ale gravírování na dýnku nese stopy frézky, připadá mi, že je trochu hrubé. A pak tu máme průhled na strojek. V historických originálech průhled na 99,9% nebyl, zde je to snaha potěšit majitele krásným (a historickým) kalibrem. A to se, আমি, bezezbytku daří a průhled z plexi skla těmto hodinkám sluší. Viděl jsem i jiné kusy s plným ocelovým dýnkem, ale o pohled na tento krásný kalibr by bylo škoda přijít, না?

Na hodinkách je vintage “ammunition” kožený hnědý řemen, spona jednoduchá ocelová jazýčková. I tyto detaily jsou uvěřitelné a dotvářejí vzhled a příběh těchto hodinek. A navíc jim velmi moc sluší!

A jaký je můj závěr? Vlastně asi žádný.

Jedná se o padělek? Nepochybně ano. Je jeho cílem někoho napálit, podvést? Nechat někoho zaplatit pár miliónů za padělané hodinky? Velmi o tom pochybuji. Pro mne je asi nejdůležitější otázka – má z nich majitel radost? A na tu mohu docela jednoduše odpovědět “ANO”.

A to je asi to hlavní, না? Hodinky přece nejsou jen praktickým zdrojem informace o aktuálním času, ale určitě i hračkou pro mužská (a jistě i některá ženská) srdce. A příběh, který tyto hodinky nesou, i pečlivá pozornost, kterou výrobce věnoval každému detailu při výrobě, to jistě zvyšuje atraktivitu této hračky. A ptáte-li se na cenu, mohu odpovědět, že není nejmenší, ale ani nijak přehnaná, কাছাকাছি 2.000 USD už koupíte velmi “autentické” ঘড়ি. যদি আপনি একটা হাতঘড়ি গ্রহণ, podívejte se podrobněji na stránky www.vintagewatchparts.co.uk, najdete tam i kontakt. Snad ještě zbývá doplnit, že cena hodinek Officine Panerai ze současné řady 1950 začíná kolem 10.000 ইউএসডি, a cenu historických hodinek odhaduji tak kolem 500.000 ইউএসডি. সুতরাং, pokud chcete dobře investovat třeba deset miliónů, ale v hodinkách se moc nevyznáte, raději se poraďte se znalcem. Nebo investujete raději do briliantů?

লেখক textu এবং ফটো: 🙂 kibi

Za zapůjčení a spolupráci na recenzi děkujeme “Organicovi” z Prahy.

সমস্ত ফটো অ্যালবাম.