Saský kurfiřt August II. Silný toho po sobě na politickém poli moc nenechal a jeho vladařská kariéra je, upřímně řečeno, docela smutná. Plány se Saskem mu ale (přinejmenším nějakou dobu) vycházely. Rozhodl se z tohoto kusu Německa vytvořit protějšek baroknímu půvabu zahraničí a Drážďanům, kde se usídlil, se zanedlouho začalo přezdívat “Florencie severu”. Augustu II. se podařilo postavit město umění, vědy a kultury. A u jeho dvora pracoval jako kuchař jistý Johann Christian Gutkaes, jehož potomek se o tři generace později stal zetěm Johanna Firedricha Schumanna, hodináře saského dvora. A když po Schumannově smrti hodinářovo místo převzal Gutkaes, pracoval už s ním jako partner jeho zeť Ferdinand Adolph Lange.

Stěhování na konec světa

Touto tak trochu cimrmanovskou genealogickou vývrtkou jsme se dostali k závěru, že Lange a jeho předkové stáli u saské hodinařiny od samého počátku. O Adolphu Langem to platilo dvojnásob, protože se věnoval i teoretické práci, vytváření nákresů složitých hodinových strojů a základům přesné výroby součástek. Kromě toho podporoval i rozvoj místního obyvatelstva, což se prokázalo v roce 1843, kdy si vymohl u dvora patent k založení hodinářské manufaktury v Glashütte jižně od Drážďan.
První budova byla uvedena do provozu sedmého prosince roku 1845 a tímto datem se také počítá zrod hodinářského průmyslu v Glashütte. Dílnu založil Adolph Lange se svým švagrem Adolfem Schneiderem a patnáct jejich zaměstnanců. Lange nešel do podnikání s holýma rukama: během cest kreslil naprosto přesné plány obráběcích strojů a v podstatě sám vypracoval kánon hodinkových součástek společně s převodem čárkového měření z Francie na metrický systém.
Jeho zásady specializace a rozvržení práce mezi jednotlivé dílny (do té doby v hodinářské branži věc nevídaná) postupem let vedla k zakládání dílen, které se soustředily na výrobu jednotlivých částí – od jednoho konce Glashütte stály v ulicích domácí dílny na sklíčka, hodinová pera, řetízky, kolečka či šroubky. Celé Glashütte se postupem času proměnilo v jednu velkou soběstačnou manufakturu. V této zapadlé obci Lange postavil první dílny, které se specializovaly na jednotlivé součástky hodinových strojů, a v podstatě sám proměnil městečko na konci světa ve střed světa hodinářského. A tradice se předávala v rodinách do dalších a dalších generací.

Období poklesu

Na vrcholu se (po propadu, zapříčiněném celosvětovou hospodářskou krizí ve dvacátých letech) octla firma během druhé světové války, kdy se podílela na vybavení bojujících německých jednotek a byla součástí takzvané Velké pětky, která vyráběla hodinky pro letectvo. Jen několik hodin před podpisem příměří se ale Glashütte stalo cílem spojeneckého náletu a Langeho továrna je téměř nepřežila, takže bylo třeba budovat skoro od základů. Ale ani to nebylo na dlouho, protože v roce 1948 přešla továrna pod státní správu a v roce 1951 byla začleněna do koncernu GUB. I během komunistického období sice vznikaly v Glashütte spolehlivé a hezké strojky, většinu výroby ovšem tvořily běžné spotřební hodinky. Socialisticky německy mizerné.

Období vzestupu

মধ্যে 1990 se po sloučení východu se západem vrátil potomek rodiny Walter Lange domů, aby pokračoval v práci na rodinné firmě. A o čtyři roky později byla zahájena ve zbrusu nových prostorách výroba nejproslulejší místní firmy. Walter Lange měl jasno v tom, ঘড়ি, které ponesou na číselníku rodinné jméno, musí být dokonalé do posledního ručně modřeného šroubku a leštěné korunky. Vzhledem k proslulosti jména nemusel hledat nadšené pracovníky a odborníky dlouho – stačilo prohlásit, že znovu otevírá rodinný podnik a okamžitě se mu hlásily desítky nadšenců. Přes tradiční přístup ke všem aspektům hodinařiny a skálopevnou německou serióznost, která čiší z každého šroubku, má Lange & Söhne jako firma nejnižší věkový průměr – vychází to na pouhých 34 হইতে দেত্তয়া, což je vzhledem k délce studia a získávání praxe takřka zázrak.

Tajemství odhaleno

Do každých hodinek se hodináři z Glashütte snaží vložit něco nového, něco nevídaného – ale i bez pokrokových hodinářských komplikací se vždy zákazník dočká dokonalého řemeslného zpracování, úžasně provedených technických detailů, zlatnického umu, nádherně zdobených strojků (v komunitě milovníků hodinek se ostatně pro práci, kterou odvádějí mistři u Langeho, dávno vžil výraz “hodinářské porno”), přiměřeně přesného času a patřičně vysoké ceny. Pokud ale vůbec existují hodinky, které dokáží fungovat jako finanční investice, tak jsou to právě hodinky firmy Lange & Söhne. Ale o peníze tu (stejně jako u většiny hodinek vyšší třídy) nejde – když si pořídíte hodinky Lange & Söhne, pořídíte si malý, dokonalý svět, kde všechno funguje.

A na závěr slibované odhalené půvaby...

লেখকের অনুমতি নিয়ে পুনঃনির্মিত, তোমাকে ধন্যবাদ! 🙂 kibi

আরও (তোমার nehodinková) ব্লগে বিষয়গুলি খুঁজে শনিবার বিকালে উপর অর্ধেক গত তিনটি সম্পর্কে গার্ডেন - নিশ্চিতভাবে সুপারিশ!