Že hodináři pod značkou Steinhart produkují zajímavé hodinky, to pro vás asi překvapením nebude. Ale snad i vás překvapí, že i zde začali místo obvyklého materiálu pro výrobu hodinkových pouzder – nerezové oceli – používat dnes tak módní kov, tedy bronz. Že bronz není žádná novinka? V tom jistě máte pravdu. Bronz provází lidstvo ještě déle, než ocel, zbraně i předměty denní potřeby lze najít v mnoha muzeích po celém světě. V některých oblastech má stále bronz své nezastupitelné místo, historicky i aktuálně třeba jako doplněk námořních lodí. Důvodem je jistě i jeho odolnost proti korozi, bronz totiž nekoroduje hloubkově (jako ocel), ale po vytvoření povrchové zoxidované vrstvičky (patiny) je dále vlastně stále stejný, snad i věčný. V těchto hodinkách navazuje značka Steinhart na tradici námořních chronometrů, které byly velkým pokrokem v námořní navigaci 18. století. Ano, od prvního chronometru (tesařského) mistra Johna Harrisona uteklo už hodně vody.

Takže pouzdro o průměru 44 milimetrů a tloušťce 16 milimetrů je vyrobené z bronzu, v tomto konkrétním poměru kovů se prý používá pro vrtule lodních motorů. Stejně jako „diamantová“ korunka a tlačítka chronografu, i ty jsou bronzové. V pouzdře je zasazeno ploché safírové sklíčko s oboustrannou antireflexní vrstvou. Povrchová úprava pouzdra je dokončena matným broušením. Určitě bude zajímavé sledovat, jak pouzdro dostane individuální patinu.

Jediné, co se mi na hodinkách zas tak moc nelíbí, je jejich nízká vodotěsnost. 30 metrů vodního sloupce v praxi znamená snad jemný májový deštík, nebo nedbalé umytí rukou. Že bych tyto hodinky vystavil mořské vodě v bouři při obeplouvání Hornova mysu, ne, to bych si asi nedovolil. Hodnota 3 ATM je snad dostatečná pro letecký chronograf, ale pro námořní je nedostatečná.

Bílý číselník s černým tiskem je sice lakovaný, ale pěkně, moc pěkně. Vlastně vypadá, jak z bílé keramiky. Hodinové indexy i celé zdobení znovu připomíná svým provedením 18. století a námořní chronometry z dob, kdy lodě poháněly plachty, a Hornův mys se obeplouval a Suezský průplav nebyl ještě ani snem. Hodinová a minutová ručka jsou podle výrobce zlaté. Nevím, jestli z plného materiálu, nebo snad jen zlacené? Tak jak tak ručky vypadají perfektně. A ručky chronografu, ty jsou černě lakované.

Očekáváte, že v hodinkách bude švýcarský kalibr ETA/Valjoux 7750? Máte pravdu. A to hned v provedení „top“. Detaily najdete v tomto článku. Má osobní zkušenost s tímto kalibrem je naprosto pozitivní, už roky ho používám třeba v hodinkách Archimede Pilot Chrono – a je to spolehlivý, přesný a odolný strojek. A „syndrom divokého rotoru“ je vlastně roztomilý, připomíná nám, že hodinky si někdy žijí svým vlastním tajemným životem. A v tomto konkrétním modelu se mi moc líbí zlacený rotor se zdobením – výroba Steinart. Bylo by škoda ho schovávat, i proto v ocelovém dýnku najdeme velký průhled z minerálního skla.

Hodinky mají moc pěkný hnědý kožený řemen (22/18/4,5 mm). Ten má „ošoupanou“ povrchovou úpravu a spolu s bronzovou překlápěcí (motýlkovou) sponou se k celkovému vyznění hodinek hodí excelentně. I s řemenem a sponou hodinky váží 135 gramů.

Kromě poměrně slabé vodotěsnosti nemám, co hodinkám vytknout. A věřím, že překážkou nebude pro kupce ani cena. Včetně daní je na cenovce 960 EUR. Za hodinky s bronzovým pouzdrem, s vymazleným chronografickým švýcarským strojkem, s výrazným a svébytným vzhledem – myslím, že je to přiměřené. A nakupovat doporučuji přímo u výrobce, (referenční číslo je P0918).

Autor textu: 🙂 kibi

Zdroj fotografií: steinhartwatches.de

Jestli se vám hodinky líbí, dejte nám, prosím, svoje „like“ pro facebookovou stránku. Je to pro nás cenná zpětná vazba, děkujeme!