Možná si ještě vzpomínáte na malý “hodinářský fórek” – tedy hodinky “Seiko FiftyFive Fathoms Mod.”? Před časem o nich psal recenzi Táda. Byla to jen taková legrácka, celkem laciné hodinky Seiko (5), které jejich majitel modifikoval tak, aby s vynaložením minimálních investic připomínaly slavné hodinky Blancpain Fifty Fathoms. Nešlo samozřejmě o žádný podvod, značka Blancpain na hodinkách nebyla nikde uvedena. A byly to krásné hodinky – tedy vlastně ještě jsou, ale už u jiného majitele.

A nedávno se mi do rukou dostaly hodinky SNZH55 znovu, znovu modifikované – tentokrát jako “Tudor Black Bay”, tedy jiné, neméně kultovní potápěčské hodinky se značkou Tudor. Po dost dlouhé době tu zas byly hodinky, které mne nadchly, do kterých jsem se zamiloval, a které jsem si i koupil.

Pokud znáte hodinky Tudor Black Bay, určitě si všimnete drobných rozdílů ve tvarech pouzdra – hlavně nožiček. Materiál pro výrobu je ale stejný, i značka Seiko využívá nerezovou ocel 316L. Rozměry pouzdra jsou podobné svému slavnějšímu vzoru, průměr bez korunky je 42 milimetrů, s korunkou je to 45,2 mm, “lug to lug” 47,5 mm a tloušťka pouzdra je 14,2 mm. Povrchová úprava je dokončena jemným broušením na horní straně masívních nožek, ostatní plochy jsou vyleštěny do zrcadlového lesku. Abych řekl pravdu, tak tvar pouzdra se více podobá svou oblostí modelu Fifty Fathoms, než Black Bay – ale to je vlastně jedno.

Vodotěsnost pouzdra zůstala i po výměně sklíčka zachována v maximální hodnotě 100 metrů vodního sloupce – ne, tyhle hodinky nemají opravdové ambice stát se profesionálním potápěčským modelem, včetně využití pro potápění s dýchacím přístrojem. Ale předpokládám, že na vše ostatní jejich odolnost s rezervou stačí.

Ocelová korunka je poměrně drobná a musím připustit, že se nedrží svého “vzoru”, korunka hodinek Tudor je šroubovací do pouzdra a navíc má typický tvar, mezi ozubením a pouzdrem je zúžená a hladká, má vlastně takovou “stopku”. Zde to není, korunka (nesignovaná) je prostě z modelu SNZH55 bez dalších úprav. Korunka není šroubovací do pouzdra, ale v praktickém provozu to vůbec nevadí, korunka drží skvěle a ani třeba o okraj kapsy se nevytahuje. I s tím jsem se setkal, konkrétně u modelu Seiko Baby Monster – a dost mne to rozčilovalo.

První větší modifikace si všimneme na lunetě – ta velmi připomíná červený model “Black Bay” – a to svým rozvržením, odstínem barvy i ozubením. Vyměněna byla v tomto případě jen vložka lunety (eloxovaný hliník). Na pozici “12″ je luneta vybavena plastickým luminiscenčním bodem. Praktická funkce této lunety je skvělá – je jednostranně otočná s aretací v 60 bodech, její otáčení je velmi přesné a současně komfortní. Nemám k ní naprosto žádné připomínky. Myslím, že mnohé hodinky o řád dražší by si z ní měly vzít příklad.

Původní minerální sklíčko (Hardlex) o průměru 30,5 mm bylo vyměněno za silný, lehce klenutý safír (syntetický korund) s modrou antireflexní vrstvou proti nežádoucím odrazům světla. Ano, tvar sklíčka znovu velmi dobře napodobuje svůj vzor v “Black Bay”.

I číselník je na hodinkách jiný, nepůvodní. Rozložení indexů, tisk, absence datové apertury i typ nápisů – vše je přece “Tudor”. Tedy vlastně ne, pod špičatým hodinovým indexem chybí značka výrobce “Tudor Geneve” a při podrobnějším pohledu zjistíme, že ani logo není tak úplně stylizovaná tudorovská růže, ale jen kosočtverec. Čitelnost černého číselníku s plastickými indexy ve zlaté barvě je příkladná. Původně jsem měl trochu obavy, jestli na hodinkách v barvě oceli nebudou příliš rušit zlaté plastické indexy a zlaté ručky – a ne, neruší vůbec. Naopak hravost, která se v této “nepatřičné” kombinaci skrývá, mne nepřestává ohromovat při každém pohledu na číselník.

Se zlatou barvou indexů ladí i zlatá barva vyměněných ruček – znovu v typických tvarech modelu Tudor. A znovu je čitelnost všech ruček příkladná. Zvlášť si pochvaluju jednoznačně identifikovatelnou hodinovou ručku.

Hodinové indexy i bod na lunetě jsou stejně jako ručky vybaveny luminiscenční výplní. Mé subjektivní srovnání říká, že luminiscence je příjemně silná, byť nevydrží sdělovat čas až do rána. Vlastně je silnější, než jsem očekával.

V hodinkách samozřejmě nenajdeme pro značku Tudor obvyklý švýcarský kalibr ETA (2824), ale je zde in-house Seiko kalibr 7S36C. Je to mechanický strojek s automatickým nátahem (oboustranný nátah rotorem), s rezervou chodu okolo 45 hodin. Kromě zobrazení času umí ukázat i aktuální datum a den v týdnu, v této modifikované úpravě se to ale nevyužívá. Frekvenci setrvačky (s ochranou proti poškození nárazem Diashock) má 3 Hz (21.600 A/h). Když už jsem začal kalibrem ETA 2824 – ne, kalibr 7S36 je velmi velmi jednoduchý a ani ruční nátah korunkou a ani hacking neumí. Jeho přesnost v tomto konkrétním modelu je asi +15 sekund denně. Odchylka je stabilní a až mne začne rozčilovat, zanesu hodinky na seřízení k panu Frýdlovi. Zatím je mi to prostě fuk.

Kalibr není nijak zdobený, jen pohledové plochy můstků i rotoru jsou jemně broušené. Myslím, že k celkovému vyznění hodinek se tento “tool” vzhled velmi hodí.

Tento kalibr můžete potkat v široké paletě hodinek Seiko, určitě jste na něj narazili – namátkou třeba “v nejodolnějších z odolných” Seiko Monster. Jen připomenu, že značka Seiko a její dceřiné značky produkují nejvíc kalibrů (a to jak mechanických, tak i quartzových) na světě, a že je využívají i mnohé jiné značky.

Jak už jsem u několika hodinek Seiko 5 viděl, z ocelového dýnka zůstal jen úzký prstenec, na který ani nemá cenu gravírovat technické nebo jiné označení. To vše najdeme černě vytištěné na (minerálním) sklíčku širokého průhledu (27 mm). Dýnko je tedy ryze Seiko a i díky tomu nemusíte mít obavy, že by vás při vlastnictví těchto hodinek někdo podezíral z obdivování či snad propagaci padělků.

K hodinkám patří ocelový tah – dokonce jsou jednotlivé články z plného materiálu (nerezová ocel 316L), jen koncovky u pouzdra tvoří pouze poskládaný plíšek. Povrchová úprava je dokončena jemným broušením s leštěnou střední částí. Jednotlivé články jsou spojeny jen nalisovanými trny, úprava délky je při použití jednoduchých nástrojů dílem chvilky. Délku lze omezeně regulovat i v klasické plechové překlápěcí sponě se dvěma pojistkami proti otevření. Na sponě je samozřejmě vylisovaná značka výrobce, ne, není tam Tudor, ale Seiko. U pouzdra má tah šířku 22 mm, u spony 20 mm a tloušťku 3,2 mm. I s tahem plné délky hodinky váží 159 gramů. Ještě jeden osobní postřeh – všechny články + plné prodloužení ve sponě stačí tak akorát na volné nošení na mém zápěstí o obvodu 22 cm.

Těmto hodinkám to ale sluší téměř na čemkoliv – zkoušel jsem látkové NATO – strapy, různé kožené řemeny a opravdu mne nadchla kombinace s hnědým koženým NATO – strapem. Připadá mi, že hodinkám to dodává moc pěkný vintage nádech. Ale do současného horkého počasí jsem na ně znovu vrátil tah, je to to nejpraktičtější řešení – a kožený řemen si počká na snesitelnější teploty.

Co ještě napsat? Doufám, že se na mě nezlobíte, že jsem vám dnes ukázal tyhle “fejky” (fake). Z mého úhlu pohledu to jsou zajímavé hodinky, velmi líbivé a současně praktické – za cca 1/10 ceny opravdových Tudor Black Bay. Nevznikly proto, aby někoho napálily nebo proto, aby se majitel pyšnil hodinkami, na které nemá. Já za jejich zrodem vidím radost a hravost hodinkových nadšenců. A o radost z hodinek nám asi všem jde, ne? Myslím si, že tyhle hodinky u mne nějaký čas zůstanou.

A jestli vás to zaujalo, zkuste si i vy pořídit modifikované hodinky. Buď takové, jaké si sami vysníte a vytvoříte (pokud jste tvůrčí typ), nebo se alespoň přidejte k lidem, kteří umí své sny transformovat do radosti. Věřím, že pak i vám hodinky za pár tisíc přinesou spoustu potěšení.

Autor textu i fotografií: :-) kibi

Album všech fotografií.

Jestli se vám hodinky líbí, nezapomeňte nám dát, prosím, svoje „like“ pro naši facebookovou stránku. Je to pro nás velmi cenná zpětná vazba, děkujeme.