Ze všech pitomostí a marketingovejch nesmyslů, kterejma nás krmí pilíře švýcarskýho hodinářskýho průmyslu, je největší kravina claim společnosti Patek Philippe: „Hodinky Patek Philippe nikdy nevlastníte. Jen o ně pečujete pro následující generaci,“ v originále: “You never actually own a Patek Philippe. You merely look after it for the next generation.” Ve skutečnosti je to právě naopak. To nejhorší, co pro svoje dítě můžete udělat, je to, že mu odkážete hodinky Patek Philippe a myslíte si, jak jste na to nevyzráli.

Aby bylo jasno: ne nadarmo se celej svět amatérskejch hodinkářskejch magorů i profesionálních hodinářů vzácně shoduje na tom, že Patek Philippe je prostě v oblasti tikajícího zboží absolutní špička. Na téma dokonalýho tradicionismu spojenýho s prvotřídní technickou zdatností a přelomovým řešením problémů se dá napsat hned několik tlustejch knížek. Tahle značka je prostě pojem. Je to jednoznačná známka toho nejvyššího luxusu (v oblasti, kde slovo ‚luxus‘ tak zdevalvovalo, že skoro nemá žádnej opravdovej význam). A ano – pro spoustu lidí je to ta nejlepší investice do budoucnosti. Pokud bych byl ale já rodič, kterej by chtěl svýmu potomstvu odkázat nějakej časostroj, rozhodně bych nesáhl po hodinkách Patek Philippe.

Proč? Protože – z pozice člověka, kterej takovýhle hodinky zdědí – je to v podstatě totéž, jako byste se na vrcholek Mount Everestu nechali vynýst vrtulníkem a pak se tvářili jako ohromní dobyvatelé. Nebo ještě přesněji: je to jako byste našli dokonalou ženu se vším všudy hned napoprvé bez zlomenýho srdce, bez zklamání, bez hledání. Protože popravdě řečeno právě v oblasti hodinek nejvíc platí starý dobrý pořekadlo o tom, že cesta je cíl.

Nejde ani tolik o to, že máte na zápěstí dokonalý hodinky. Jde o to, kolik hodinek jste na něm měli na cestě k těm nejlepším, který kdy mít budete; o to, kolik hodinek jste v životě milovali; o to, kolik jste poznali lásek na jednu noc/měsíc/rok, který zničehonic ztratily svoje kouzlo a vy jste si za nic na světě nedokázali vzpomenout, čím vás vlastně tolik okouzlily.

Ideální hodinky, který bych na smrtelným loži věnoval svýmu synovi? Tak třeba Omega Speedmaster Moonwatch. Mají za sebou úžasnej příběh, jsou solidně postavený a jsou krásný. Já bych takový hodinky sám chtěl zdědit…

A hlavně – chci nechat potomka, ať si najde vlastní hodinářskej vrchol. Nemělo by cenu mu vnucovat ten svůj.

Autor textu: Robert Čapek

Zdroj fotografií: patek.com, 🙂 kibi

Mnohá i nehodinková témate najdete ZDE.