Tak mám další hodinky. Mé okolí to už zas tak neudivuje, prostě to tak nějak ke mně patří. Tentokrát to je “čistokrevná číňárna”, tedy hodinky značky Parnis, někdy označené jako Parnis Chronometer Power Reserve. Pokud by tato recenze měla neblahý vliv na vodorovnost vašich očí po čtení, připomínám, že číst ji je naprosto dobrovolné a neručím za zdravotní nebo jiné následky.

Tyto hodinky jsem koupil vlastně náhodou. Zahlédl jsem inzerát na jejich prodej na slovenském fóru Hodinkománia.sk. Už nevím, kolik měly stát původně, ale když jejich cena spadla asi na 75 EUR i s poštovným, neodolal jsem a koupil si je. Přišly za pár dní, pečlivě zabalené, ale přesto jim pravděpodobně poštovní úředníci dali při přepravě nějaký tvrdý úder KO. Hodinky nešly. Celkem mě to naštvalo, nešlo o cenu, ale těšil jsem se, že je vyzkouším. Až pan mistr Frýdl jim znovu vdechl život, závadou byl rozlomený ložiskový kámen. Pak se mi tyto hodinky asi po třech týdnech vrátily z “lázní” a já se s nimi začal poznávat. A od té doby jsem je vlastně nesundal z ruky. Dokonce ani moje oblíbené Casio G-Shock (mluvím v hodně množném čísle) mne od těchto šikmookých krásek neodlákaly. Vypadá to, že mi skončilo “digitální období”.

Asi se nevyhneme otázce, čím jsou tyto hodinky inspirované? Při projektování se možná designéři šikmým očkem podívali občas na produkci značky IWC, ale ukázat na konkrétní model opravdu neumím. Nejblíže bude asi model “Big Pilot” (jejich recenzi připravujeme), ale inspirace mi připadá velmi volná. Prostě podobné velké pilotní hodinky s ukazatelem rezervy nátahu, tím veškerá podobnost asi končí.

Ocelové pouzdro je z oblíbené nerezové oceli 316L. Tvar má jednoduchý válcovitý s poměrně masívními nožkami. V tom se nijak neliší třeba od podobných hodinek se značkou Steinhart. Povrchová úprava pouzdra je kartáčováním, leštěná je luneta a hrany pouzdra. Ve zpracování jsem nenašel žádné chyby, povrchy jsou rovné, broušení je správné. Ale pak jsem narazil na hrany na spodní straně nožek. Připadají mi prostě příliš ostré. Ne, že by se touto hranou dala ořezat tužka, ale i tak je tato hrana poměrně nepříjemně řezavá. Při podrobné prohlídce jsem našel ještě další nedostatek – dírky pro stěžejky jsou vyvrtané velmi špatně, vypadají totiž jako miniaturní kráter na Měsíci. Dírka má drobný okraj a trefování se stěžejkou do toho správného místa vám zabere trochu času. Jistě, je to snadno odstranitelné, kutil asi zajásá, já ne.

Rozměry pouzdra jsou obvyklé u hodinek tohoto typu, průměr bez korunky je 47 milimetrů, s korunkou 52 mm, výška 16 mm, “lug to lug” jsem naměřil 55 mm. Trochu nezvyklý je rozměr rozteče nožek, zde najdeme 24 mm místo obvyklejšího rozměru 22 mm. S podobně mohutnými hodinkami jsem měl zkušenosti už dříve, třeba Steinhart B-Uhr s vlastně stejnými proporcemi si přece jen někdy v autě ťukly do okénka. S těmito hodinkami jsem nic podobného zatím nezaznamenal, jen nevím, jestli je to proto, že mi sedí lépe na ruce nebo už jsem snad trochu šikovnější? Hodinky nejsou žádný drobeček, s NATO strapem mají hmotnost 113 gramů.

Nikde na hodinkách jsem nenašel podrobnější údaj o odolnosti proti vodě, všude se uvádí pouze “WR” (Water Resist). Tak raději předpokládám, že žádnou nemají. Příležitostně ji nechám otestovat, sám jsem zvědavý na výsledek.

Korunka má pro pilotní nebo ještě spíš navigátorské hodinky typický “diamantový” tvar. Mělo by ji být možné obsluhovat i v rukavicích. Trochu překvapivé je, že je šroubovací do pouzdra. Vzhledem k automatickému nátahu kalibru to ničemu nevadí, snad je to z důvodu vodotěsnosti pouzdra. Průměr korunky je 10 milimetrů. Ovládání korunkou po vyšroubování je spolehlivé a korunka se v krčku pohybuje výrazně méně, než třeba u hodinek Vostok Amphibija. Korunka umožňuje ruční nátah – a je velmi zajímavé sledovat pohyb ručky ukazatele rezervy nátahu. Obě polohy korunky najdete snadno a jistě, ani zde není žádný problém. Rozpačité dojmy mám ze symbolu rybky, která je na korunce. Touto značkou obvykle označuje IWC své vodotěsné hodinky, je ale pravdou, že podobnou třeba na dýnku používá víc výrobců.

To byly ty dobré zprávy, teď ty špatné. Korunka mne hodně řezala do hřbetu ruky. Přisuzoval jsem to tvaru a po výměně řemenu za NATO strap, kdy se korunka o pár milimetrů vzdálila kůži, to bylo trochu lepší, ale postupně stop na mé kůži i tak přibývalo. Řešení bylo jednoduché, korunku jsem po obvodu a také trochu z přední strany uhladil keramickým brouskem (na nože). Zoubky byly prostě moc ostré. Je to jen drobnost, ale bez řešení “dodělej sám” by to mohl být pro někoho důvod, aby se mu tyto hodinky úplně zprotivily.

Sklíčko hodinek (průměr 39 mm) je pravděpodobně minerální, v této cenové hladině bych safírové sklíčko ani nečekal. Sklíčko je mírně klenuté, vystupuje i nad linii lunety, hodinky díky tomu získaly příjemný “vintage” vzhled. Je na něm antireflexní vrstva s výrazným modrým nádechem, pravděpodobně oboustranným. Nemám k němu žádné výhrady.

Černý číselník je matný, jednoduchý, na první pohled v něm rozeznáte odkaz B-Uhr hodinek pro Luftwaffe – trojúhelník se dvěma pobočnými tečkami na pozici “12″, výrazné číselné hodinové indexy, zvýraznění indexů “3″, “6″ a “9″. Provedení indexů je perfektní, jsou plastické, snad i kovové a leštěné. Spodní subčíselník si zabrala sekundová ručka, horní svou škálou a nápisem zobrazuje rezervu chodu. Oba subčíselníky mají jemné zdobení soustředným “guilloché”. Pod bíle vytištěnou značkou PARNIS najdeme hrdý nápis CHRONOMETER, vpravo pak POWER RESERVE a AUTOMATIC. Číselník je přehledný a v jeho provedení jsem nenašel žádný nedostatek. Vlastně jeden ano, a tím je luminiscence, ale o tom se dočtete o kousek dále.

Ručky na číselníku najdeme čtyři – velkou hodinovou a minutovou – ty jsou černě lakované s luminiscenční výplní. Mají typický B-Uhr tvar protáhlého kosočtverce a jsou velmi dobře čitelné, i jejich proporce vzhledem k číselníku jsou velmi dobré. Mimostředná sekundová ručka je rovněž lakovaná částečně černě a zbytek je bílý luminiscenční. Stejné provedení i tvar má ručka ukazatele rezervy nátahu. Ručky jsou velmi dobře čitelné a to dokonce i v šeru.

Narážky na luminiscenci, o které jsem už několikrát zmínil, bych měl upřesnit. Noční světélkování indexů i ruček mi ze všeho nejvíc připomíná parodii na luminiscenci. Bezprostředně po nasvícení UV lampou vypadá krásně, ale už po několika minutách se nenávratně ztrácí. Pravděpodobně je na vině zoufalá snaha ušetřit při výrobě. Takže pokud chcete hodinky s alespoň podprůměrnou luminiscencí, musíte se po nich podívat jinde. I proto berte následující fotografii spíš jako takový žert, prosím.

Na stránkách českého prodejce těchto hodinek jsem našel informaci, že v hodinkách tiká čínský kalibr Sea-gull (Racek) SG3600, což je samozřejmě nesmysl. SG3600 je totiž okopírovaný kalibr Unitas 649x s ručním nátahem, kterému skončila patentová ochrana a vyrábí se tedy i v Číně.

V hodinkách je – ať chceme nebo ne – in-house čínský kalibr Sea-gull 2542. Jedná se o mechanický strojek s automatickým nátahem, možností ručního nátahu, umí zastavení vteřinové ručky při seřizování (hacking), základní časové funkce a zobrazuje ručkou i předpokládanou rezervu nátahu, dokonce na stupnici 0 až 45 hodin. Funkce automatického nátahu funguje spolehlivě a i při relativně malém pohybu rukou (práce u počítače) se ukazatel rezervy chodu pohybuje v rozmezí 40 hodin až maximální nátah. Já jsem rezervu nátahu zatím netestoval, ale nemám důvod nevěřit zkušenostem jiných majitelů, kteří potvrzují, že ukazatel rezervy nátahu zhruba odpovídá skutečnosti a rezerva překračuje 45 hodin provozu bez pohybu.

Frekvence setrvačky je 3 Hz (21 600 A/h), kalibr má 38 ložiskových kamenů. Rotor automatického nátahu hodinky natahuje pouze jedním směrem (proti směru hodinových ruček), při pohybu druhým směrem občas na zápěstí ucítíme “efekt splašeného kalibru”, stejně jako třeba u kalibru ETA/Valjoux 7750.

Kalibr je zdobený na můstcích i na rotoru jednoduchou perláží a to je vše. Není to nic moc, ale pořád je to lepší, než třeba “rytina”, která by vznikla lisováním. Ale uvítal bych alespoň modřené šroubky, škoda.

Přesnost hodinek před opravou nemohu posoudit, po návratu z dílny pana Frýdla jsou seřízeny na cca +10 sekund denně, odchylka je stabilní a pravděpodobně hodinky půjdou seřídit i pro přesnější chod. Ale jestli hodinky dodrží hrdý nápis na číselníku “chronometer” také přesností svého chodu, ukáže až čas.

Ocelové dýnko má skleněný (pravděpodobně minerální) průhled o průměru 31 mm. Je šroubovací do pouzdra a informacemi nijak nepřekypuje, výrobce ho nechal úplně bez gravírování.

Řemen – marně přemýšlím, co o něm napsat pozitivního, ale opravdu mě nic nenapadá. Originální řemen má “pilotní tvar” alá IWC, je z čehosi (kůže to určitě není) hnědého s nezřetelnou strukturou kůže aligátora. Rozměry má 24 mm u pouzdra, 18 mm u spony, tloušťku 4 mm. Už po pár hodinách se na hranách okolo stěžejek a trnu spony začal řemen třepit. Vlastně je na něm jedna celkem dobrá věc a tou je spona. Překlápěcí spona (zase design IWC) je celkem kvalitní a se slušným řemenem může sloužit dlouho a dobře. Hodinky jsem tedy téměř okamžitě zbavil té řemenové tragédie a dopřál jim černý (a později i oranžový) látkový NATO strap. S ním se nosí velmi pohodlně. Jen lituji, že v tomto rozměru nemám řemen od řeckého výrobce, myslím, že Giorgos Mirmigos by jim uměl vtisknout zase jiný vzhled spojený s komfortem při nošení. Budu ho muset o nějaký pěkný řemen poprosit.

Tak jak se vám tenhle asijský časoměřič líbí? Pokud jste dočetli až sem, je možné, že i vás hodinky se vzhledem poor IWC pilotních hodinek zaujaly? Mne tedy ano. Nijak nezastírám nedostatky, které jsem zjistil, ale i tak musím přiznat, že na těchto hodinkách prostě “něco je”. A jestli vám je doporučím? Ani náhodou! Anebo jo, zkuste je, třeba i vy je budete vnímat jako “pohodové hodinky”, kdo ví? Nečekejte kvalitu švýcarských hodinek, ani japonských, a německých už vůbec ne. Nebudete pak zbytečně zklamaní. Berte je prostě takové, jaké jsou, levné, svébytné a užitečné.

Pokud by vás zajímaly mechanicky vlastně stejné hodinky, jen s více “casual” vzhledem, podívejte se i na recenzi Parnis PNA005W.

Autor textu i fotografií: :-) kibi

Album všech fotografií.

Jestli se vám recenze líbila, dejte nám, prosím, svoje „like“ pro facebookovou stránku. Je to pro nás cenná zpětná vazba, děkujeme!