Jen občas se dostanu k tomu, abych napsal něco o svých hodinkách. Vlastním je už roky a většinou je dobře znám. Tím chci říct také to, že jsem s nimi spokojený. Hodinky, které mne něčím zvláštním neosloví, jdou většinou rychle z domu. Tyto hodinky Casio WVQ-570E-1AVER vlastním už od roku 2010. Dostal jsem je od svého přítele, hodinkového nadšence a sběratele z Velké Británie. V té době jsem byl zahleděný jen do mechanických hodinek, a tak jsem ani dost nedocenil, jak šikovné vlastně jsou. Občas jsem je sice vzal na ruku, ale jen občas. Pak jim došla baterie a já se skoro rok nedostal k tomu, abych ji nechal vyměnit. Až nedávno jsem vzal několikery hodinky s vybitou baterií do Koscomu na výměnu. Při tom jsme si s hodinářem povídali a já zjistil, že jsem znal jen část jejich ovládání. Nějak jsem úplně přehlédl seřizování a nastavování. Doma jsem si pak našel na webu značky Casio anglický návod a hodinky jsem začal podrobně zkoumat. Výsledek? Mám je už týdny na ruce a stále jsem se jich dost nenabažil. Zajímá vás, proč? Čtěte dál.

Pouzdro hodinek je ocelové, materiálem je nerezová ocel 316L. Rozměry jsou 43 milimetrů v nejužším místě, 47,5 v nejširším, “lug to lug” 48,5 mm. Tloušťka pouzdra je 13,2 mm. Vzhledem ke kratším masívním nožičkám je toto pouzdro podle mého názoru vhodné vlastně pro každou ruku. Ani mně nepřipadají moc malé a na užším zápěstí zase netrčí. Povrch pouzdra je upraven leštěním, jen horní hrana nožek je kartáčovaná. Pouzdro má výrazné výstupky po obou stranách, které kryjí tlačítka před poškozením. A ještě jedna drobnost, čtyři šroubky na horní ploše pouzdra u nožiček jsou jen designovým prvkem a ve skutečnosti nic nespojují. Výrobce deklaruje vodotěsnost pouzdra 100 metrů vodního sloupce (10 BAR). To v běžném provozu určitě bude stačit, snad jen na potápění s dýchacím přístrojem budete potřebovat vyšší hodnotu.

Korunku na těchto hodinkách nenajdete, veškerou obsluhu musí zajistit jen tři multifunkční tlačítka. Ta vlevo jsou stejná, ale to na pravém okraji pouzdra je širší, výrazné a zdobí ho žlutý kroužek. K tomu, jak jimi hodinky obsluhovat, se dostaneme dále, ale pokud vás zajímají detaily, pročtěte si raději návod, metoda pokus-omyl v tomto případě není dostatečná.

Ocelová pevná luneta je leštěná, a snad aby nebyla nudná, je na ní gravírováním a černým vybarvením provedený tachymetr. Součástí lunety je i slabý černý (PVD) kroužek. Průměr lunety je 43,5 mm. Vzhledem k materiálu a leštěné povrchové úpravě na ní už lze pohledem lupou najít drobné stopy nošení, ale žádný velký problém v tom nevidím.

Ploché minerální sklíčko o průměru 33 milimetrů je v jedné rovině s lunetou. Safírové sklíčko by bylo určitě praktičtější, ale na ceně hodinek by to bylo rozhodně poznat. A tak jsem spokojený s minerálním.

Poměrně zaplněný číselník nezapře sportovního ducha hodinek. Základním materiálem je plast se strukturou karbonového vlákna. Kromě výrazných lesklých a plastických hodinových indexů určitě nepřehlédnete tři subčíselníky. Levý má výrazné kovové a leské orámování, částečně žlutou barvou. Na pozici “4″ je pak nenápadný malý LCD displej. Moc informací se na něj nevejde, ale díky jasné logice ovládání je dostatečný. Slyšel jsem různé názory, že je číselník příliš plný, až je to na úkor přehlednosti a čitelnosti. Další názory ho chválily. Je to prostě věc osobního vkusu a mně se líbí.

Ručky na hodinkách – hodinová a minutová – jsou leštěné kovové s nenápadnou luminiscenční výplní. Poměrně nenápadná, i když velmi důležitá je žlutě zabarvená sekundová ručka. Ručky a ukazatel v subčíselnících jsou také žlutě lakované, horní ukazatel má bílou a žlutou barvu současně. Čitelnost ruček je velmi dobrá, nevím, co jim vytknout. Částečně i díky jejich zkosenému profilu perfektně odráží světlo.

Luminiscenci jsem už zmínil, dvě ručky a několik hodinových indexů opravdu má luminiscenční výplň. Je to ale spíš nouzové řešení, svítivost je sice celkem pěkná, ale nevydrží moc dlouho.

Naštěstí hodinky nejsou odkázány jen na tuto možnost, ale mají i podvícení LED světýlkem. Bohužel jen v základním zobrazení času.

V hodinkách je in-house Casio modul číslo 4798. Strojek je kombinací elektroniky (quartz) a mechanických dílů. Nevím to jistě, ale odhaduji, že se o pořádek v ručkách starají čtyři krokové mikromotorky. Co ale vím jistě, je to, že hodinky mají rádiové seřizování, a to buď automatické, nebo na vyžádání po stisku tlačítka. Zároveň sekundová ručka zobrazí, jestli v minulých 24 hodinách k této synchronizaci času došlo. Seřizování funguje jen s evropskými vysílači. Pokud vás zajímá historie rádiového seřizování hodinek, přečtěte si více informací v tomto článku. Nebo se podívejte na zajímavé stránky Casio.

Levým spodním tlačítkem přepínáme zobrazení jednotlivých režimů – zobrazení času – chronograf – druhá časová zóna – budík – kalibrace ruček. Mně se na tom velmi líbí, že chronograf je hned na “první pozici”. Měření časových intervalů je tak jednoduché a intuitivní, stačí dva stisky tlačítek.

Zobrazení času – hodiny, minuty, sekundy ukazují běžné ručky, na spodním subčíselníku vidíme totéž na 24hodinové škále, ručka na horním subčíselníku je v neutrální pozici a na LCD displeji vidíte aktuální datum, případně i DST – připomínku, nastavení letního (nebo zimního) času.

Chronograf je velmi zajímavý, LCD displej zobrazuje 1/100 sekundy, sekundová ručka odtikává sekundy a ručka na levém subčíselníku zobrazuje do nicoty utíkající minuty (až 60 minut). V případě zastavení chodu chronografu pak ručky provedou tanec, ze kterého lze odhadnout průměrnou rychlost na úseku, jehož délku si můžete předem nastavit. Funguje to jako tachymetr, ale měření nemusí být jen na jeden kilometr (nebo míli), ale je možno nastavit různou vzdálenost. Jaké to má využití? Třeba sledovat rychlost na jedno kolo na okruhu, nebo to, jak moc byla hustá doprava při pravidelné cestě do práce. Přiznám se, že tuto funkci moc nevyužívám. Chronograf toho ale umí ještě víc, při stisku levého horního tlačítka za běhu chronografu nezískáte mezičas, jak je tomu obvyklé u jiných hodinek, ale aktivujete “flyback”. Tedy zastavení, reset a opětovné spuštění chronografu jediným stiskem. Funguje to skvěle. Ručky znovu zavíří na číselníku, na levém subčíselníku si můžete přecíst orientačně průměrnou rychlost a po pěti sekundách měření pokračuje, samozřejmě vteřinová ručka poskočí na index páté sekundy.

Zobrazení druhé časové zóny je standardní: předem si nastavíte rozdíl oproti UTC a při přepnutí se hodinová a minutová ručka přesunou o patřičný úsek dopředu nebo dozadu. Ano, čtete správně, ručky se posouvají v obou směrech a pozorovat jejich rej je velmi návykové. Při přepínání režimů toto ale můžete vynechat, stačí tlačítko “mode” stisknout nejméně v sekundových nebo kratších intervalech.

Budík mají hodinky jen jeden, nastavení vás rovněž nijak nepřekvapí. Zvukový signál není moc hlasitý (daň za masívní dýnko hodinek), trvá 10 sekund. Budík se nastavuje v intervalu 24 hodin, takže vás ranní pípání nebude obtěžovat večer.

Poslední je režim kalibrace ruček. Když na něj přepnete, nestane se vlastně nic, hodinky se vrátí do standardního zobrazení času a teprve po dlouhém stisku příslušného tlačítka pro seřízení můžete opravit pozici každé ručky – je-li to potřeba třeba po silném nárazu. Já to ještě nepotřeboval.

Pokud hodinky necháte dvě až tři minuty bez další činnosti v módech kalibrace nebo budík, samy se přepnou do standardního zobrazení času. Připadá mi to velmi šikovné. A ještě jedna poznámka pro odpůrce trhavého pohybu vteřinové ručky u hodinek s quartzovým strojkem, i když ručka skáče přesně na indexy. Tyto hodinky je možné nosit i v režimu chronograf, kdy je vteřinová ručka “zaparkovaná” na indexu “12″ a neruší. Jen tím přijdete o zobrazení aktuálního data na LCD.

Hodinky napájí baterie, výrobce udává životnost až deset let, ale myslím, že to je příliš optimistické číslo. Já odhaduji výdrž baterie tak na polovinu. V případě těchto hodinek bych rozhodně uvítal solární dobíjení, třeba jako u typu WVA-430TDE-1A2VER. Přece jen podsvícení i rádiové seřizování je poměrně energeticky náročné. Nezbývá nic jiného, než jednou za pár let vyhledat hodináře.

Ocelové dýnko je masívní, k pouzdru je přišroubované čtyřmi šroubky. Dominuje mu znak satelitní antény (wave ceptor) a najdeme tu i spoustu technických dat. Dokonce i základy toho, jak hodinky ovládat. Dýnko je příjemně ploché a na ruce sedí perfektně.

K hodinkám se dodává gumový řemínek o šířce 22 mm. Je velmi příjemný, díky jemnému vnitřnímu rastru drží dobře na ruce, dvojitá jazýčková spona je vyrobena z oceli a ani k ní nemám žádné připomínky. Zkoušel jsem hodně jiných řemínků, kožené, látkové, ale poslední dobou jsem si k těmto hodinkám oblíbil dvoudílný ZULU látkový strap s ocelovou jazýčkovou sponou. I s tímto páskem hodinky váží 90 gramů.

Jak se vám WVQ-570E-1AVER líbí? Mně moc. Dají se dokonce ještě najít v nabídce internetových obchodů, hledejte podle referenčního označení. Cena se pohybuje okolo 4900 CZK. A ve světě je to podobné, okolo 200 EUR. Já myslím, že za takto vybavené sportovní hodinky s ocelovým pouzdrem a rádiovým seřizováním to určitě není příliš.

Autor textu i fotografií: :-) kibi

Album všech fotografií.

Zdravím Stana a ještě jednou děkuji!

Pokud se vám recenze líbila, dejte nám, prosím, svoje „like“ pro facebookovou stránku. Děkujeme!