Největší sbírka autorských fotografií hodinek

Úvod a historie:

S problémy se získáním přesného referenčního času pro seřizování hodin se lidstvo potýká již od počátku měření času pomocí mechanických hodin a hodinek. Jak doba postupovala, tak se i měnily způsoby, kterými se to realizovalo.

Přesný čas potřebovali především námořníci, aby mohli určit zeměpisnou délku. S tímto se pojí vynález námořního chronometru Johna Harrisona, což je ale tak rozsáhlé téma, že se mu budeme věnovat někdy v budoucnu a v samostatném článku, či spíše sérii článků. Ale i tyto hodiny musely být seřízeny podle jiných hodin, nejčastěji velmi přesných kyvadlových, které byly umístěny v astronomické observatoři, a jejich chod byl porovnáván s pohyby nebeských těles. Jedna sekunda tehdy byla charakterizována jako 1/86 400 středního slunečného dne. Vysílání tohoto přesného času na dálku bylo tehdy zajišťováno především optickou signalizací (například koule na věži observatoře v Greenwich).

Prudký průmyslový rozvoj 19. století přinesl nové výzvy, ale i nové prostředky. Přesný čas již nepotřebovali jenom námořníci, ale i pracovníci železnice. Ti byli pro ty případy vybavování přesnými kapesními hodinkami. Novou možnost přenosu časového signálu na dálku přinesl telegraf. Například k 1. říjnu 1891 byl v Rakousko-Uhersku zaveden právě kvůli sjednocení času v jízdních řádech železnic Středoevropský čas – SEČ.

Století dvacáté těžilo z příchodu bezdrátové telegrafie a později i z použití rádiových vln, bylo tedy možno vysílat relativně přesný čas na vzdálenosti, o kterých s lidem dříve ani nesnilo. Hodinky jste si však podle radiového signálu museli seřídit ručně. Od třicátých let mohl být tento centrální čas řízen přesnými hodinami, které byly nově centrálně řízeny oscilací krystalu křemene (technologie v současnosti známá jako Quartz).

Nedávná minulost a současnost:

V současnosti vnímáme radiové seřizování hodinek skoro jako samozřejmost. Tuto technologii máme spojenou především s kvalitnějšími quartzovými hodinkami původem především z Japonska. Málo kdo však ví, že technologii integrovaného rádiového seřizování času u stolních (1985) a náramkových (1990) přinesla evropská firma JUNGHANS.

Hodinky Junghans Mega 1 se tak v roce 1990 staly prvními digitálními hodinkami s rádiovým seřizováním na světě. Pro jejich řízení byl použit signál vysílače DCF77, který se nachází poblíž Frankfurtu. Jedná se o dlouhovlnný signál o frekvenci 77,5 kHz, který je řízen trojicí atomových hodin. Pořádný posun od kyvadlových hodin v observatoři a kouli na věži, že?

Inovace tím ale rozhodně neskončily, firma Junghans se snažila udržet svůj technologický náskok před konkurencí a dále zdokonalovala své hodinky. Rok 1993 přinesl hodinky se solárním napájením (model Mega Solar). V roce 1994 se povedlo integrovat anténu příjmu signálu do pouzdra z nekovových materiálů, tento trend pokračoval i v roce 1995, kdy se začala pro pouzdra hodinek používat i keramika! Dalším technologickým oříškem byl princip Faradayovy klece – pokud jste umístili strojek s anténou pro příjem signálu do kovového pouzdra, toto pouzdro signál stínilo, ale i to se ale povedlo u hodinek Junghans vyřešit v roce 1999.

Vysílače pro radiové seřizování hodinek nejsou však čistě evropskou záležitostí, nalezneme je i v USA a v Japonsku. Tyto vysílače však využívají jiné kmitočty než německý DCF77. Toto se povedlo firmě Junghans vyřešit v roce 2004. Světlo světa spatřil multi-frekvenční strojek, který dovedl automaticky přijímat signál i z jiných vysílačů. Hodinky se tedy při cestování napříč časovými pásmy automaticky nastaví, pokud je tedy přijímán signál z vysílače.

Rok 2011 přinesl kombinaci takřka všech inovací, se kterými firma Junghans v nedávné minulosti přišla. Na trh byly uvedeny modely Junghans Spektrum a Junghans Force, které kombinují technologii multi-frekvenčního strojku, solárního dobíjení a využití keramiky pro pouzdro a náramek. Ptáte se, jaké má kombinace těchto všech technologií v jedněch hodinkách výhody? Nebudu zabíhat příliš do detailů, v budoucnu jistě přineseme podrobnější recenze obou modelů. Ale v krátkosti – například keramické pouzdro se prakticky nikdy nepoškrábe a neopotřebí, hodinky pak budou velmi dlouho vypadat stále jako nové. Díky solárnímu dobíjení nemusíte řešit výměnu baterie dlouhá léta, díky velké ploše solárního panelu (celá plocha číselníku), stačí pro nabití skutečně málo, i jen stolní lampička. Nemusíte se starat o seřizování hodinek, ani o změnu času ze zimního na letní. Ani rozdíly mezi krátkými a dlouhými měsíci nebo přestupný rok vás nemusí příliš zajímat, hodinky provedou i korekci data zcela automaticky. Pohodlné? Velmi!

Závěr:

Automatické radiové seřizování hodinek je z historického i praktického hlediska bez nadsázky převratným vynálezem. Umožňuje nám mít stále správný čas a datum, bez toho, abychom museli hodinky neustále srovnávat vůči referenčnímu času a přemýšlet nad tím, jestli je dlouhý, krátký měsíc nebo přestupný rok. A můžeme být hrdí na to, že tento vynález dala světu Evropa a ne Japonsko, jak si doteď mohli mnozí myslet.

Pokud máte zájem přečíst o technologii DCF77 více detailů, které jsem záměrně vynechal, doporučuji tento článek.

Autor textu: Tadeáš Tada Plachý

Autor fotografií: viz zdroj a 🙂 kibi

Za informace děkujeme panu Kardašovi z Hodinky-Junghans.cz.

Wikipedia