Před časem jsem psal o svých (bývalých) černých Seiko Samurai a taky, že se mi po nich stýská… A když šly kolem tyhle bílé, tak jsem prostě zase neodolal!

Všechno důležité jsem už vlastně napsal o černé verzi, hodinky se liší opravdu jen v barvě číselníku, lunety a vložky lunety a v barvě korunky. A vlastně ještě čtyři ozdobné “puntíky” na bocích nožiček nejsou černé, ale zůstaly v barvě kovu. Sklíčko, pouzdro, strojek, dýnko, všechno je tak důvěrně známé.

Tak se na ty rozdíly podíváme. Nejnápadnější je, samozřejmě, barva číselníku – připomíná golfový míček už nejen strukturou, ale i barvou.

Korunka bez zabarvení také nevypadá zle.

Na lunetě je vidět, že hodinky mají už něco za sebou. A ověřil jsm si, že její otáčení u bílé varianty také není příliš snadné, aretace je spíš neurčitá a měkká.

A neodolám a přidám fotku úžasné luminiscence.

O skvělém tahu s neoprénovou extenzí jsem už také psal, těmhle hodinkám to ale sluší i na koženém řemenu nebo třeba na NATO-strapu.

Hlavní rozdíl je asi v čitelnosti na ruce – bílá varianta s leštěnými ručkami je trochu méně čitelná, než černá. Někdy je třeba ručky trochu hledat, než zjistíte, kolik je hodin. Ale je to jedno, stejně to jsou krásné hodinky. A teď už chápu staré rčení: “Když Monstra, tak oranžová, když Samuraje, tak bílé, a když Suma, tak modrá!” Už tedy mám tuhle trojku komplet.

Na tomhle kusu je vidět, že je používaný, najde se tu pár šrámů na tahu, lehce odřená luneta a vložka lunety, škrábanec na skle… ale to nevadí, i tak z nich mám velikou radost a na ruce si je užívám. Tedy užíval bych si, kdyby mi je nesebrala Olie a tyhle “full size” potápky nenosila na křehké ženské ruce. A, věřte mi, vypadá to taky dobře!

Autor textu i fotografií: :-) kibi

Za zapůjčení rekvizit děkujeme AMERS.cz.

Album všech fotografií.